Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Sympatie západní Evropy k Izraeli se někam vytratily

Slovensko-cest

  22:45

Izraelský velvyslanec Jaakov Levy hovořil s ČESKOU POZICÍ o protiizraelské náladě ve světě i o tom, že vztah Čechů k jeho zemi je dobrý.

Čeští studenti jsou citlivější a vnímavější na náznaky totality, kterou jejich dějiny zažily mnohokrát na vlastní kůži, říká velvyslanec Levy. foto: © ČTKČeská pozice

Izrael je jediná demokracie v regionu, jež garantuje plná občanská práva pro svých 20 procent nežidovských občanů – ale svět jej označuje za rasistický, apartheidní a nacistický. Je to jediná země ve svém regionu, kde se počet křesťanů zvyšuje (zatímco perzekvovaní křesťané prchají z většiny sousedních zemí) – ale křesťanské církve na liberálním Západě s ním přerušují styky a vyhlašují bojkoty.

Vojensky Izrael dělá jen to, že brání své mezinárodně uznané území velikosti Moravy – ale svět jej nazývá agresivním, expanzivním a největší hrozbou světovému míru. Stát Izrael praktikuje nejpřísnější vojenskou etiku ze všech zemí ve válečné situaci za celé dějiny – ale jeho vojenským velitelům a politikům se dává nálepka válečných zločinců.

Má počet obyvatel jako Slovensko a diasporu početnou jako Česká republika – ale je často obviňován ze „sionistického spiknutí“ na ovládnutí, manipulaci a vykořisťování celého světa. Média jej často viní z činů, u nichž se později ukáže, že se nestaly, nebo je spáchal někdo jiný.

Izrael disponuje na hlavu největším počtem vědeckých objevů, technologických patentů, Nobelových cen, čtenářů knih a návštěvníků koncertů – ale západní liberální akademické, intelektuálské a umělecké kruhy bojkotují jeho intelektuály a vylučují je z mezinárodních konferencí za údajnou podporu údajných porušení lidských práv. Tento trend sílí a stává se v řadě západních zemí samozřejmostí do takové míry, že se stal terčem populárního amerického židovského vtipu, že „jediný způsob, jak zlepšit Izraeli pověst, je přejmenovat jej na Irvinga“. (Připomínka těm, kdo nejsou obeznámeni s židovským příspěvkem americké kultuře, že Israel bylo původní křestní jméno slavného hitmakera Irvinga Berlina).

O těchto paradoxech, jež možná vyplývají i z toho, že se Izrael dostatečně nestará o své pozitivní PR ve světě, a jednom zajímavém projektu, který naopak ukazuje, že přinejmenším v Česku Izrael pro dobrou pověst něco dělá, hovořila ČESKÁ POZICE s velvyslancem Státu Izrael v České republice Jaakovem Levym.

ČESKÁ POZICE: Kolik z výše zmíněného byste připisoval oživení tradičního evropského antisemitismu (nebo říkejme tomu judeofobie) a kolik nedostatečnému úsilí či dovednosti Izraele uvádět pokřivené reportáže na pravou míru fakty a vysvětleními?

LEVY: Po šokujícím vítězství ve válce v roce 1967 a s nástupem levicových liberálních hnutí na Západě se evropský pohled postupně měnil. Izrael najednou přestal být bezbrannou obětí a stal se vojensky silným státem. Navíc téměř sedm desetiletí míru v Evropě změnilo náladu. Evropané přestali vnímat vojenskou obranu Izraele jako životní nezbytnost. K tomu přibyly sílící počty muslimských přistěhovalců politicko-demograficky ovlivňující pohled veřejnosti na Blízký východ v klíčových evropských zemích.

„Po šokujícím vítězství ve válce v roce 1967 a s nástupem levicových liberálních hnutí na Západě se evropský pohled na Izrael postupně měnil.“

ČESKÁ POZICE: Kde by Izrael mohl svoje nedostatky v PR vylepšit?

LEVY: Nejde ani tak o PR jako o nutnost vidět situaci realisticky: Blízký východ je prostě jiná aréna než Evropa. Chybí tam dialog a chápání.

ČESKÁ POZICE: Jak by tedy Izrael mohl dialog a chápání zlepšit?

LEVY: K tomu by musela přispět i druhá strana, která není demokratickému dialogu uvyklá a má z něj strach – částečně aby se nenechala zviklat ve svých přijatých názorech, částečně aby účastníci otevřených diskusí s námi nebyli doma perzekvováni, ne-li státní mocí, tak svými profesními sdruženími – jak se jim často děje. Diskuse, které mezi námi probíhají, jsou dnes vedeny v tajnosti a nemají žádný účinek. Muselo by nám být umožněno vzájemně navštěvovat univerzity a střední školy a mluvit bez přerušování a napadání. To ostatně už téměř není možné ani mnohde v západní Evropě, kde na univerzitách převažuje protiizraelská nálada. Jednou jsme se v Praze snažili zorganizovat s pomocí českého parlamentu a na jeho půdě setkání s arabskými diplomaty. Žádný z nich pozvání nepřijal.

ČESKÁ POZICE: Jednou z mála známých úspěšných sbližovacích akcí je symfonický West-Eastern Divan Orchestra Daniela Barenboima a Edwarda Saida, v němž na různých festivalech vedle hudebníků izraelských hrají i umělci z islámských zemí včetně Palestinců. 

LEVY: Jenže někteří, když se pak vrátí z koncertního turné domů, jsou obviňováni ze zrady, které se dopustili tím, že si pod Barenboimovou taktovkou a vedle izraelského muzikanta zahráli Schuberta. To se děje dokonce i hudebníkům z řad izraelských Arabů – čili občanů Izraele – které Palestinci vnímají jako Palestince, nikoli Izraelce. Zatím se nám nedaří pořádat společné kulturní akce ani s Egyptem a Jordánskem, s nimiž máme mírové smlouvy.

ČESKÁ POZICE: Co byste označil za hlavní události, které změnily někdejší téměř všudypřítomné sympatie Západu k Izraeli v dnešní sílící nevraživost?

LEVY: Vznik radikálních mimostátních aktérů a teroristických organizací odhodlaných Izraeli škodit. Ten si vynutil od Izraele a jeho občanů určitá opatření, která Evropané někdy shledávají nepřijatelná či nepřiměřená.

ČESKÁ POZICE: Nejdůležitější vztah, který Izrael má, je se Spojenými státy. Bylo by těžké si nevšimnout, že se zhoršil za Obamova prezidentství. Americký prezident se odmítl setkat s premiérem Netanjahuem, otevřeně podpořil egyptské Muslimské bratrstvo (které chce zrušit mírovou smlouvu s Izraelem). Některé republikány to vedlo k prohlášení, že Obama „hází Izrael pod autobus“. Co pokládáte za hlavní příčinu této změny a jak myslíte, že se budou vztahy Izraele s USA vyvíjet?

LEVY: Vlastní zkušenosti s Američany mně říkají, že Izrael má podporu obou amerických politických stran, která přesahuje vyostřené zbrklosti volebních kampaní. Barack Obama i Mitt Romney jsou blízkými přáteli Izraele a v nouzových situacích jej opět podpoří.

ČESKÁ POZICE: Diplomaticky řečeno. V posledním desetiletí Izrael vytváří zvláštní vztah s Indií. Je to známkou pocitu zrady ze strany Západu a hledání nových bezpečnostních aliancí? Jaké má Izrael s Indií společné zájmy a obavy?

LEVY: Silný vztah Izraele s Indií, Jižní Koreou a Čínou se vyvíjí už dvacet let, od navázání diplomatických styků. Doháníme těch několik desetiletí neexistujících vztahů a daří se nám to hlavně v ekonomice, vědě, kultuře a obraně. Tyto vztahy nejsou náhražkou žádných jiných vztahů.

ČESKÁ POZICE: Po celé dějiny, pokud to nikdo neznemožňoval, Židé přispívali světové kultuře, civilizaci, vědě, medicíně a ekonomii mnohem víc, než by odpovídalo jejich počtu. Co pokládáte za největší příspěvek moderního Izraele civilizaci a zlepšení stavu lidstva?

LEVY: Potenciální příspěvek Izraele světu spočívá hlavně v jeho vědeckých schopnostech. Může nabídnout jedinečné znalosti a dovednosti v medicíně, obnovitelné energetice, zúrodňování pouště a dalších.

„Potenciální příspěvek Izraele světu spočívá hlavně v jeho vědeckých schopnostech.“

ČESKÁ POZICE: A samozřejmě firmy „start-up“ v oboru průkopnické technologie. Jak probíhá spolupráce těchto firem s Českou republikou?

LEVY: Před třemi roky vznikl projekt Gesher/Most, který sbližuje inovativní izraelské a české firmy. Finančně na něj přispívají obě vlády. Probíhá to tak, že česká strana přijde s nějakou inovací a G/M jí pak hledá izraelského partnera na její rozvoj v „joint venture“. Musí to být ale skutečně něco inovativního.

ČESKÁ POZICE: Jste známý tím, že pokládáte Čechy za nejvíc proizraelský národ v Evropě. Statisticky tu opravdu je zdaleka nejméně případů projevů antisemitismu z celé Evropy. Za tu dobu, co jste v ČR, zjišťujete, že sympatie Čechů k Izraeli se posílily, nebo naopak oslabily pod vlivem stále silněji proislámské EU či naopak sílícího nacionalismu?

LEVY: Z neustálého cestování po ČR se mně potvrzuje, že sympatie Čechů k Izraeli zůstávají stejné.

Úspěšný projekt CEMACH

ČESKÁ POZICE: K úspěchům izraelského PR patří zdejší vzdělávací projekt CEMACH, což je soutěž české mládeže v tvůrčím zpracování informací o Izraeli, kterou vedle velvyslanectví sponzoruje také Česko-izraelská obchodní komora. Jaké jsou jeho cíle a výsledky?

LEVY: CEMACH chce zapojit české studenty do různých bohatých aspektů izraelské kultury, historie a problémů – interaktivním způsobem. Letos odhadujeme, že se jej zúčastní stovky českých studentů a že v této soutěži vytvoří hodně kvalitních designů, internetových stránek nebo esejů na jakékoli téma, které je na Izraeli zaujme. Budou soutěžit o pět až sedm cen – hlavní je návštěva Izraele.

ČESKÁ POZICE: Jaké náměty nebo obory CEMACH nabízí?

LEVY: V podstatě cokoli si studenti vyberou a najdou si o tom prvotní základní informace. Mezi nejpopulárnějšími jsou náměty politické, historické, mezináboženské vztahy, ale i věda a technologie. Já sám studentské skupiny navštěvuji a řídím diskuse interaktivní formou. Dělám to třeba tak, že si ze skupiny studentů vyberu „poradce“, posadím je na pódiu vedle sebe a nechám je dávat mně rady, jak diskusi vést nebo na jaké téma. Když neradí dobře, tak jim dám „padáka“ a vyberu jiné. Je to takové hrané drama a zažije se při tom spousta zábavy. Nebo třeba po debatě o izraelské vnitřní politice vyhlásíme volby. Hlasovat musejí všichni studenti, nikdo se nesmí zdržet. Jindy se hlasuje, zda pustit na svobodu nějakého vězněného teroristu.

ČESKÁ POZICE: Jsou to vesměs studenti s dobrou angličtinou?

LEVY: Výlučně. Veškeré diskuse vedeme v angličtině. Svoje projekty pak studenti mohou realizovat v češtině.

ČESKÁ POZICE: Jak byste, všeobecně, posoudil informovanost české veřejnosti o izraelských úspěších jiných než vojenských?

LEVY: V projektu CEMACH se neustále snažíme informovat mladé Čechy o izraelských úspěších v jiných oborech než vojenství. Studenty zajímá izraelská vnitřní politika, kulturní a etnická pestrost izraelské společnosti, demokratické soužití různých náboženství, střety ortodoxie se sekularismem, začlenění (nebo naopak nezačlenění) ortodoxních nebo arabských žen do společnosti atd.

ČESKÁ POZICE: Je u převážně sekulárních Čechů zájem o náboženství?

LEVY: Na projektu CEMACH se podílí třebas i arcibiskupství a studenti arcibiskupských škol jsou v tomto projektu velice zvídaví a aktivní. Ale dobrou informovanost a zvídavost nacházíme na všech školách, které se projektu účastní. Já sám navštěvuji české univerzity a střední školy a se studenty debatuji. Často jsem překvapen, jak dobře jsou studenti o Izraeli informovaní. Na některých školách se učitelé zapojili pořádáním informačních kroužků mimo základní rozvrh. Informace mají navíc studenti posbírané po internetu. Všiml jsem si mimochodem, že česká mládež nesleduje oficiální tisk, je to generace internetová. I její politické myšlení je pro mě podnětné.

ČESKÁ POZICE: V jakém smyslu?

LEVY: Politické náměty promýšlí do větší hloubky a šíře kontextů a nespěchá k jednoduchému závěru.

ČESKÁ POZICE: Takže z ní vyrostou kvalitnější politici než ti dnešní?

LEVY: Žádného dnešního politika neurážejme. Sponzorem projektu je i ministerstvo školství.

„V debatě se najednou objeví určitý, jasně pocítitelný, ale nepředvídatelný bod, posun, v němž se část studentů přehoupne z pasivity do aktivní účasti.“ 

ČESKÁ POZICE: Co je pro vás osobně na projektu CEMACH nejzajímavější zjištění?

LEVY: Pro mě nejcennější zkušenost je živá svižná interakce s mladými Čechy ve věku 17 až 23 let. Ještě víc mě potěší, když se s nimi později setkávám jako s absolventy nebo už v jejich novém zaměstnání. Nadchne mě, když se mi podaří u studentů prolomit tu počáteční zdrženlivost, zdráhavost, stydlivost, bojácnost se veřejně projevit, odstup před „panem velvyslancem“ a přeměnit ji v uvolněnost, výřečnost, přemýšlivost, ale také zaostřenost, soustředěnost a požitek z interakce a argumentování, nacházení nových myšlenek a kladení relevantních a objevných otázek. V debatě se najednou objeví určitý, jasně pocítitelný, ale nepředvídatelný bod, posun, v němž se část studentů přehoupne z pasivity do aktivní účasti.  

ČESKÁ POZICE: Máte na to nějaký trik?

LEVY: Výzvy. Neustále studentům klást výzvy a nenechat je na pokoji, dokud si na to nezvyknou a nezapojí se. A nacházet námět, který je zajímá, do něhož se mohou s chutí zahloubat a vášnivě o něm debatovat. Povzbuzovat a oživovat debatu konfrontací odlišných názorů. 

ČESKÁ POZICE: Co myslíte, že je na projektu CEMACH pro české studenty nejcennější?

LEVY: Otevření se nové kultuře. Střet s dilematy, s jakými se v domácím kontextu nesetkávají. Objevení jiných pohledů na věci, jiných myšlenkových postupů. A nakonec i zjištění, kolik toho přes všechny rozdílnosti mají s mladými Izraelci společného. To si také mohou ověřovat při občasných výměnách návštěv.

ČESKÁ POZICE: Mohly by tedy typy projektů jako CEMACH být všeobecně cestou ke zlepšení izraelské PR ve světě?

LEVY: V bývalých komunistických zemích jistě. Co jsme si vyzkoušeli, že funguje v České republice, rozšiřujeme teď i na Slovensku, do Polska a Maďarska. V západoevropských zemích je to těžší. Debaty na univerzitách, jaké já Česku vykonávám bez problémů a za přátelského přijetí, si moji kolegové v západní Evropě nedovedou představit. Tam je nastavená apriori protiizraelská nálada a neochota k diskusi. 

ČESKÁ POZICE: I na amerických univerzitách?

LEVY: Jenže tam jsou na vás studenti připraveni s dobře promyšlenými filozofickými a politickými argumenty a debaty se vedou na vysoké intelektuální úrovni. Cítíte z nich kritiku, které musíte čelit a faktickými argumenty ji vyvracet, ale ne otevřenou nevraživost. Studenti v bývalých komunistických zemích jsou mnohem otevřenější novým informacím a zvídavější než studenti západoevropští. Jsou také citlivější a vnímavější na náznaky totality, kterou jejich dějiny zažily mnohokrát na vlastní kůži. Lépe chápou, že svoboda je věc křehká a musí se střežit. Díky tomu také lépe dovedou porovnat různé režimy a jejich chování, takže jim Izrael i přes všechny vady vychází jako jeden z těch svobodnějších, humánnějších a civilizovanějších. Západní Evropa tuto citlivost a vnímavost ztratila.  

ČESKÁ POZICE: Slovo CEMACH znamená „výhonek“ nebo „klíček“. Jaké vám z něho vycházejí výhonky či klíčky v podobě společných vědeckých, kulturních nebo podnikatelských projektů?

LEVY: Je to projekt dlouhodobý. Dnes pomáháme studentům ve věku osmnáct devatenáct, s nimi se bude udržovat kontakt i po studiích, praktické výsledky společných projektů uvidíme až za několik let. Vítězové soutěží získávají několikatýdenní pobyt v Izraeli, kde mohou život poznávat podrobněji a navazovat další kontakty. Nejlepší práce v soutěži z loňského ročníku převádíme formou výstav do ročníku dalšího. Z nich už noví studenti snadněji pochopí, co CEMACH nabízí. Také se jich už do projektu hlásí víc.

ČESKÁ POZICE: A co tím získává Izrael?

LEVY: Právě ono kvalitní PR.

Jaakov Levy (* 1946)

Narodil se v Anglii, vystudoval ekonomii, politologii a mezinárodní vztahy. Do služeb izraelského ministerstva zahraničních věcí vstoupil v roce 1970 a v průběhu své kariéry působil mimo jiné na izraelském generálním konzulátu v New Yorku, ve funkci rady na velvyslanectví v Římě a později jako konzul v americké Nové Anglii. V letech 2000 až 2004 byl velvyslancem a stálým reprezentantem Státu Izrael při OSN. Od dubna 2008 je mimořádným a zplnomocněným velvyslancem Státu Izrael v České republice.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...