V sobotu 9. ledna oslavila své sté narozeniny nejstarší žijící olympijská vítězka na světě, gymnastka Ágnes Keletiová. „Žiju, žije se mi dobře, život mám ráda. Nejdůležitější je ale zdraví. Mám pocit, jako bych slavila své šedesátiny,“ řekla novinářům pár dní předtím v hotelu Marriott v Budapešti. Sta let se v dnešní době sice dožívá čím dál více lidí, ale málokdo se může pyšnit tím, že jeho narozeniny budou slavit nejen dva národy, ale i celý sportovní svět.
Keletiové poblahopřál nejen maďarský premiér Viktor Orbán, ale i předseda izraelské vlády Benjamin Netanjahu. Oba hovořili dojatě a vyzdvihli nejen její sportovní výkony (deset olympijských medailí, z toho pět zlatých), ale i urputnost a odolnost, kterou prokázala. Netanjahu ji označil za národní idol a její život za příběh naděje a inspirace.
Druhá světová válka
„Albert Einstein přirovnal život k jízdě na kole, protože – jak světoznámý vědec pravil –, aby člověk zůstal v rovnováze, musí být neustále v pohybu. Těžko bychom našli pro pravdivost tohoto výroku lepší důkaz, než je osud Ágnes Keletiové, jelikož jako věčná mistryně sportu dodnes přináší svědectví, že pohyb je především zážitek, pocit z harmonie a rovnováhy a až na posledním místě soutěživost,“ napsal Keletiové maďarský prezident János Áder
A dodal, že její dnešní dynamiku a radost ze života jí může mladá generace jen závidět. Keletiové neblahopřáli jen politici, ale zejména mnoho významných osobností nejen Maďarska a Izraele, ale i sportovci, například 70letý Mark Spitz, nejslavnější židovský sportovec světa, který na olympijských hrách získal jedenáct medailí, z toho devět zlatých. (Přejme mu, aby se také dožil sta let!)
Druhou světovou válku přežila Ágnes Kleinová v neuvěřitelně nebezpečných a stresujících podmínkách díky falešným dokladům v malé vesnici Szalkszentmárton u Dunaje jižně od Budapešti, kde si kondici udržovala běháním. Její otec a mnoho dalších členů rodiny však byli zavražděni v létě 1944 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz, stejně jako dalších přibližně 400 tisíc maďarských Židů. |
Ale zpět k Ágnes Keletiové. Narodila se jako Ágnes Kleinová v Budapešti, ale její rodina si později změnila jméno na Keleti, což v maďarštině znamená východní. Zrovna v době, kdy jí bylo osmnáct a vybrali ji do reprezentace, vypukla druhá světová válka. První národní zlatou medaili získala v roce 1940, ale ve stejném roce jí, protože byla Židovka, zakázali závodit.
Druhou světovou válku přežila Ágnes Kleinová v neuvěřitelně nebezpečných a stresujících podmínkách díky falešným dokladům v malé vesnici Szalkszentmárton u Dunaje jižně od Budapešti, kde si kondici udržovala běháním. Její otec a mnoho dalších členů rodiny však byli zavražděni v létě 1944 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz, stejně jako dalších přibližně 400 tisíc maďarských Židů.
Matku a její sestru zachránil švédský diplomat působící v Budapešti Raoul Wallenberg, který jim vydal ochranné pasy k vycestování. Wallenberga, který zachránil před jistou smrtí podle některých odhadů až 100 tisíc maďarských Židů, zajali v lednu 1945 sovětští vojáci, odvlekli ho do Sovětského svazu, kde zemřel údajně v roce 1947…
Vrchol v Melbourne
Keletiová po válce začala opět závodit a v letech 1948 až 1956 na různých nářadích získala 46 národních titulů, ale olympiády v Londýně v roce 1948 se nemohla kvůli zranění kotníku zúčastnit. Vše si vynahradila po čtyřech letech v Helsinkách, odkud si již jako 31letá sportovkyně přivezla čtyři medaile. Vrcholem její kariéry ale byly hry v Melbourne, kde získala čtyři zlaté a dvě stříbra.
Vrcholem kariéry Ágnes Keletiové byly hry v Melbourne, kde získala čtyři zlaté a dvě stříbra. Z Austrálie se však kvůli povstání Maďarů proti sovětské okupaci nevrátila domů. Usadila se v Izraeli. Do rodné země, kde byla také oceněna řadou vyznamenání, se vrátila v roce 1990 a od té doby prakticky žije v Budapešti. |
Z Austrálie se však kvůli povstání Maďarů proti sovětské okupaci nevrátila domů. Usadila se v Izraeli, kde se vdala za muže z Maďarska (Róbert Bíró) a narodili se jim synové Dániel a Rafael. V letech 1958 až 1980 byla trenérkou izraelských gymnastek, ve stejné době vedla ve sportovní škole Wingate Institute katedru gymnastiky, v roce 2017 získala ve své nové vlasti nejvyšší občanské vyznamenání – Izraelskou cenu.
Do rodné země, kde byla také oceněna řadou vyznamenání, se vrátila v roce 1990 a od té doby prakticky žije v Budapešti.O jejím pohnutém osudu režisérka Katalin Oláhová točí film Ta, která porazila čas. „Každý člověk cítí, co mu dělá dobře, tudíž měl by dělat jen to, co mu přináší radost. Nejdůležitější na světě je láska,“ říká Ágnes Keletiová. Ať je její život příkladem pro co nejvíce mladých lidí, nejen sportovců!
