Kam se podíváte, všechno vyrábí energii ze slunce – díky fotovoltaickým fóliím a dalším vymoženostem. Včetně vašich oděvů. Elektřina se po zavedení nových technologií skladuje stejně jednoduše jako plyn v zásobnících. Moderní chytré sítě se postarají, že nová, silně decentralizovaná energetika funguje i bez zastaralých megalomanských elektráren.
Pokud by podobný vývoj nastal už v příštích desetiletích, mohli bychom čerstvě schválenou energetickou koncepci rovnou hodit do koše. Jakýkoliv zásadní technologický pokrok z ní udělá cáry papíru. Jenže také dobře víme, jak velkolepé vize v minulosti narážely na tvrdou realitu a jak nebezpečné je někdy předbíhat svou dobu. Místo moderní solární energetiky zatím máme drahou a škodlivou „polní fotovoltaiku“.
Z tohoto pohledu je dobrou zprávou aspoň to, že se koncepce drží při zemi a vychází z realistického energetického mixu. Jeho hlavním pilířem má být jádro, což je logické. Navzdory některým legračním radám, že bychom měli kopírovat německé vzory, je jasné, že obří větrné parky na moři či na pobřeží tady v Česku nevybudujeme. Nemluvě o tom, že právě tyto větrné parky mohou paradoxně někdy působit megalomanštěji než moderní atomové bloky.
Čekání na klíčová rozhodnutí
Stejně je správné, že se koncepce vyhýbá módní démonizaci uhlí, byť počítá s postupným útlumem jeho využívání při výrobě energie. Přechod od uhelné energetiky k té bezemisní ale nemůže být šokovou terapií. Uhlí má pořád své výhody – je to domácí zdroj, což obzvlášť oproti plynu znamená vyšší energetickou bezpečnost.
Nadále platí, že česká energetika ani nyní nenabrala jasný směr. Klíčová rozhodnutí dosud nepadla. |
Výroba z uhlí je zatím ekonomicky nejefektivnější, bez této suroviny by se pravděpodobně urychlil rozpad českého systému centrálního zásobování teplem. Škodlivé dopady uhelné energetiky na životní prostředí jsou v tomto případě reálné, není ale fér, když je v tomto ohledu kladeno rovnítko mezi dnešní situaci a dobu Svěrákových ropáků.
Energetická koncepce pak správně počítá s takovým rozvojem obnovitelných zdrojů, jaký je adekvátní pro Česko, a dává jistou naději i plynu. Navzdory tomu nadále platí, že česká energetika ani nyní nenabrala jasný směr. Klíčová rozhodnutí dosud nepadla. Jak hodláme financovat nové jaderné bloky? Chceme prolomit územní limity těžby uhlí?
Uhlí a limity
Na papíře můžeme tvrdit leccos, otázkou je, zda tomu někdo bude věřit. A uvěřit něčemu v době, kdy stále větší tržní deformace činí energetiku nepředvídatelnou a Evropa se hýbe tu tam, tu onam jako podnapilá, je obzvlášť složité. To by Češi museli učinit skutečně přesvědčivé kroky.
Ministerstvo průmyslu a obchodu chystá analýzy, které by měly ukázat, k čemu je uhlí za limity třeba |
Z odborného hlediska toho nelze týmu odborníků, který koncepci připravoval, příliš vyčítat. Ale bez shody politiků, kteří obvykle dávají přednost momentální popularitě před dlouhodobějšími zájmy své země, se bohužel nikam nepohneme. Zásadním rozhodnutím se vyhýbaly minulé vlády, což činí i ta současná.
V případě uhlí je tu nicméně aspoň naděje, že kabinet Bohuslava Sobotky k nějakému verdiktu přece jen dospěje. Ministerstvo průmyslu a obchodu chystá analýzy, které by měly ukázat, k čemu je uhlí za limity třeba. Na druhou misku vah pak bude nutné dát všechna úskalí případného prolomení limitů. Pochybnosti, zda ve sporu plném emocí nakonec padne racionální stanovisko, zůstávají. Jakékoliv rozhodnutí nicméně může znamenat úlevu – nejhorší ze všeho je nejistota v životě lidí i vyhlídkách celého energetického odvětví.
Jádro versus zemní plyn
Největší dilema je ale jaderné. Vláda výhledově sází na nové reaktory v Temelíně a Dukovanech, šéfové koaličních stran ale odmítají slíbit státní garance. Jaderné bloky přitom nechceme budovat proto, aby na nich vydělal tuzemský energetický gigant ČEZ, který se naopak obává, že prodělá.
Atomové reaktory mají být zárukou, že nadále budeme mít stabilní zdroj elektřiny pro domácnosti i průmysl. A také zdroj, kterému na rozdíl od plynových elektráren nehrozí ani velké výkyvy v cenách paliva, ani přerušené či omezované dodávky kvůli mezinárodnímu napětí. Zajistit si jaderné palivo na delší dobu není zásadní problém.
Při úrovni dnešních znalostí o budoucnosti je zjevné, že jediným reálným dlouhodobým konkurentem jádra je v Česku právě zemní plyn |
Při úrovni dnešních znalostí o budoucnosti je zjevné, že jediným reálným dlouhodobým konkurentem jádra je v Česku právě zemní plyn. Přední energetický analytik Michal Šnobr má pravdu, že mnozí investoři do budoucna dají přednost levnějším elektrárnám, které postavíte relativně rychle, i když jejich provoz může být dražší. V tomhle má plyn oproti jádru velkou výhodu. Šnobr navíc výstižně poukazuje na mohutný rozvoj plynovodů v Evropě.
Otázkou ale je, zda by měl stát uvažovat stejně jako investoři. Větší sázka na plyn by působila podivně – zejména v dnešní době, kdy čelíme ukrajinskému konfliktu, a ČEZ nemůže naplno zprovoznit svou paroplynovou elektrárnu v Počeradech, protože by se mu to nevyplatilo. Připusťme ale, že budoucnost je v tomto ohledu otevřená. Šanci plynu vůči jádru každopádně posílí nerozhodnost politiků.
