Zákon o sociálním bydlení, na kterém by měla být podle programového prohlášení vlády shoda, se stal koncem volebního období předmětem sporu. Původní návrh ministerstva práce a sociálních věcí neprošel přes koaliční partnery a ministryně Michaela Marksová-Tominová (ČSSD) nyní pracuje na novém návrhu, který by už měl být ve vládě průchozí.
Zákon vzniká s velkým zpožděním, podle legislativního plánu měl totiž věcný záměr přijít na vládu již v dubnu roku 2015. Není tedy vůbec jisté, jestli vládní koalice stihne zákon prohnat parlamentem před koncem volebního období.
Sociální bytový fond
O přesné podobě zákona o sociálním bydlení se sice stále vedou spory, ale některá jeho specifika už známe. Jedním z nich je konec ubytoven, a to nejpozději do roku 2022, kdy se lidem žijícím v ubytovnách přestanou vyplácet příspěvky na bydlení. Ministryně Marksová-Tominová prosazuje variantu zákona, podle které by na sociální byty dosáhlo okolo 118 tisíc lidí v bytové nouzi, naopak koaliční partněři uvažují spíše o 50 tisících.
Takzvaný sociální bytový fond budou tvořit z jedné části byty ve vlastnictví obcí a státu a z druhé byty, které si poskytovatelé sociálního bydlení pronajmou od neziskových organizací, církví a dalších právnických a fyzických osob |
Ministerstvo práce a sociálních věcí každopádně uvedlo, že ubytovny by byly sociálními byty nahrazeny v obou variantách. Na ubytovnách obvykle končí lidé, kteří si nemohou z různých důvodů sehnat normální bydlení. Protože pro takové lidi obvykle neexistuje alternativa, majitelé ubytoven mohou za bydlení nízké kvality požadovat neadekvátně vysokou cenu, kterou zaplatí formou příspěvku a doplatku na bydlení stát.
Zatímco podnikání s ubytovnami skončí, pro soukromé osoby se otvírá příležitost podílet se na novém systému sociálního bydlení. Sociální byty budou součástí takzvaného sociálního bytového fondu. Ten budou tvořit z jedné části byty ve vlastnictví obcí a státu a z druhé byty, které si poskytovatelé sociálního bydlení pronajmou od neziskových organizací, církví a dalších právnických a fyzických osob.
Nevýhodná pozice státu
Obce společně se státem nemají kapacity, aby vytvořily dostatečně velký sociální bytový fond čistě z vlastních zdrojů. Budou tedy potřebovat i další organizace a soukromé osoby, které budou ochotny své byty do bytového fondu poskytnout. Obec či stát by pak byty poskytovaly za sociální nájemné (logicky nižší než tržní).
Stát bude ve velmi nevýhodné vyjednávací pozici – svou povinnost zajistit byty totiž nebude moci splnit jinak než dohodou s nějakým soukromým vlastníkem |
V budoucnu tak nastane situace, kdy stát bude povinen zajistit pro danou oblast určitý počet sociálních bytů. Vlastní zdroje státu vystačí jen na část bytového fondu. Zbytek bude muset sehnat od soukromých osob, které v dané oblasti vlastní nemovitosti vhodné k pronájmu. Stát bude ve velmi nevýhodné vyjednávací pozici – svou povinnost zajistit byty totiž nebude moci splnit jinak než dohodou s nějakým soukromým vlastníkem.
Bude muset překonat prvotní obezřetnost vlastníků a obavy spojené s tím, že po poskytnutí bytu do sociálního bytového fondu už nebudou mít kontrolu, kdo v nich bude bydlet. Stát tak nejspíš bude muset ručit za vzniklé škody, či se zavázat vrátit byt na konci pronájmu do původního stavu.
Vyšší než tržní nájemné
Lze také očekávat, že nájemné za poskytnutí bytu do bytového fondu bude vyšší než tržní. Přinejmenším bude stát muset garantovat dobu návratnosti investice 20 let, tedy nabídnout roční nájemné alespoň ve výši pěti procent kupní ceny nemovitosti. Dokonce se může stát, že v některých oblastech budou soukromé osoby, ať už fyzické nebo právnické, bez kterých nebude možné sociální bytový fond v krátkodobém a střednědobém horizontu zajistit.
Lze také očekávat, že nájemné za poskytnutí bytu do bytového fondu bude vyšší než tržní. Přinejmenším bude stát muset garantovat dobu návratnosti investice 20 let, tedy nabídnout roční nájemné alespoň ve výši pěti procent kupní ceny nemovitosti. |
Tito vlastníci se pak dostanou (uvědomí-li si správně sílu své pozice) do situace, že stát bude ochotný za jejich byty zaplatit výrazně více, než by byla tržní cena. Možnost podílet se na sociálním bytovém fondu by mohla být zajímavá i pro drobnější vlastníky nemovitostí, kteří nechtějí řešit administrativní a právní obtíže spojené s pronájmem (zejména bereme-li v úvahu posílení pozice nájemníků po přijetí nového občanského zákoníku). Poskytnutím své nemovitosti do bytového fondu by měli například na dobu pěti let zajištěný příjem z nemovitosti současně s přenesením veškeré odpovědnosti na stát.
Je pravděpodobné, že stát nebo obce vlastní byty nepostaví, a systém proto bude založen – podobně jako nyní – na soukromých vlastnících. Stěžejní tedy je, aby stát nevylil s vaničkou (drahé ubytovny) i dítě (dostatečná nabídka bytů). Pokud se ale podaří nastavit bezpečnostní zajištění a dlouhodobě garantované výše plateb, můžeme se dočkat i soukromé výstavby určené právě k sociálnímu bydlení.
