Okolo roku 2024, ale spíše až v roce 2025 by se měli čeští politici znovu zabývat tím, zda stavět, či nestavět jaderný blok v Dukovanech. To překvapivě vyplynulo z dodatečných vyjádření k novému jadernému vládnímu plánu, který na jaderném fóru 21. února v Poslanecké sněmovně představil s vládními politiky a šéfem ČEZ Danielem Benešem jaderný zmocněnec Jaroslav Míl.
Kvůli tragickému vývoji jaderných projektů v Evropě v uplynulém desetiletí, ale i unijním, a především zcela rozdílným německým vizím energetiky vyvstávají otázky.
- Potřebují čeští politici dalších pět či šest let na zjištění, že plánovaný blok jaderné elektrárny Dukovany nebude stát jimi nyní očekávaných a veřejně raději ani nevyřčených 120 miliard korun, zejména když jinde v Evropské unii i v USA stojí násobně více, tedy 250 až 300 miliard?
- Může si Česko znovu dovolit jaderný tendr, jehož výsledkem nebude výběr vítěze, ale jen další zoufalé politické rozhodování?
- Potřebujeme znovu čekat na dnes už očividné zjištění, že platit takto náročné a drahé investice v ceně elektřiny by bylo pro českého spotřebitele či daňového poplatníka na relativně malém energetickém trhu vražedné?
- Stejně jako podstupovat nepřiměřená rizika realizace v EU izolovaného českého jaderného plánu, když i světové a evropské jaderné velmoci nyní vyčkávají a spoléhají na vývoj nových technologií v kombinaci s prodloužením životnosti současných jaderných bloků?
Skrývání za dobrý úmysl
Nic naplat, český, zřejmě nekonečný jaderný cirkus pokračuje. Politici včetně těch vládních, úředníci i ČEZ vše skrývají za dobrý úmysl, že hledají pro tuzemské spotřebitele elektřiny do budoucna nejlevnější řešení, což však není pravda. Nyní především zachraňují sami sebe zachováním aktivní projaderné politiky pod diktátem veřejného mínění vycházejícího z historického úspěchu dostavby Temelína těsně před vstupem Česka do EU.
Politici včetně těch vládních, úředníci i ČEZ se skrývají za dobrý úmysl, že hledají pro tuzemské spotřebitele elektřiny do budoucna nejlevnější řešení, což však není pravda. Nyní především zachraňují sami sebe zachováním aktivní projaderné politiky pod diktátem veřejného mínění. |
Problémem je, že nic jako Temelín se v EU nebude opakovat, a současně platí, že v uplynulých 20 letech nebyla pro výstavbu jaderné elektrárny složitější situace než ta současná. Politici to neumějí, ani nechtějí veřejnosti vysvětlovat, proto vymysleli a na jaderném fóru posvětili trik, jak se „vlk nažere a koza zůstane celá“ – „úhledně zabalený“ odklad rozhodnutí o budoucím jádře za mandát této i příští vlády a nepochybně i za mandát současného vedení ČEZ, tedy nejblíže na rok 2024, ale spíše za rok 2025.
Nástrojem se má stát „zlepšovák“ nového jaderného zmocněnce Míla spočívající ve smlouvě státu a ČEZ s ambicí uspokojit nároky a požadavky všech dotčených stran, tedy Evropské komise, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), českých spotřebitelů elektřiny, minoritních akcionářů ČEZ, vlády i opozičních politiků, představenstva ČEZ, zájemců z řad dodavatelů technologie a předpokládám, že uspokojí i všechny energetické subjekty na německém trhu s elektřinou.
Serióznost a reálný kontext
Více o daném návrhu nevíme, ale to stačí, protože podstata je jiná. Samotnou smlouvu má předcházet dohoda, jež zajistí, že ČEZ utratí za pět let za přípravu už dnes pochybného projektu „jen“ dvě až tři miliardy. Mezitím se zásadně změní podmínky na trhu, projekt se „vypaří“, což stát akcionářům ČEZ refunduje, neboť každá politická hra daňového poplatníka něco stojí.
Nastal čas přestat si hrát s veřejností na schovávanou a začít řešit budoucnost české energetiky seriózně a v reálném kontextu Evropské unie |
V Česku se ohledně výstavby velkého jaderného bloku v Dukovanech často argumentuje Čínou, Indií či Ruskem, které umějí postavit bloky levněji než západní svět. Jenže speciálně v EU vedené protijaderným Německem to není argument. Bohatá západní společnost v čele s EU se bojí sama sebe natolik, že se nejen v bezpečnosti, ale i pod tlakem německé zelené ideologie postupně reguluje do nebezpečnosti, čímž předurčuje podobu nové energetiky.
Jako ekonomicky závislí a sousedi Německa, geograficky k němu zaklesnutí, bychom to měli v energetice vnímat mnohem pozorněji než kdokoli jiný v Evropě či ve světě. Opak je pravdou. Politiky nově nastíněný postup není důvěryhodný a může vést po Temelínu k dalšímu fiasku jaderného tendru.
Zejména když jsme kvůli bezpečnostním parametrům, požadavkům na reference v EU od SÚJB a velikostí bloku (maximálně 1200 megawattů) vyřadili předem ze hry většinu zájemců na dodávku jaderné technologie a zbylí Američané slibované modulární řešení ještě nemají. Shrnuto, nastalčas přestat si hrát na s veřejností na schovávanou a začít řešit budoucnost české energetiky seriózně a v reálném kontextu Evropské unie.
