Lidovky.cz

Smrtelný souboj alternativního Steva Jobse s mainstreamem

  11:58

Podle jednoho amerického odborníka mohl být zakladatel firmy Apple dosud naživu, kdyby od počátku využíval možností západní onkologie.

foto: © Wikipedia commons, ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, iPhone4Česká pozice

Mám druhé! Vykřikuje v rámci svého čísla cirkusový klaun, přičemž vytahuje zpod saka další a další housličky. Klaun má tedy vždycky druhé v zásobě. Je však třeba dodat, že každé další byly vždy o něco menší než ty předchozí.

To je výstražné znamení, nad kterým by se měl člověk zamyslet. Jsou-li totiž každé další housličky o něco menší než ty předchozí, pak jedny druhými nejde dokonale nahradit. No jo, ty druhé! Druhý břeh?

Druhá strana

V právnických a novinářských kruzích okřídlené rčení: poslechněme si rovněž druhou stranu! Jedna strana, druhá strana. Ten druhý je podle všeho polovina a člověk může tvořit celek jen jako suma obou. A vida, ze světa právničiny a žurnalistiky jsme najednou u lásky.

Na poli milostném jde prosím pěkně odnepaměti právě o to, k čemu směřoval rovněž náš klaun – o existenci, anebo právě neexistenci toho druhého. Je nějaký druhý? A je to on? Má každý svoji polovičku? Jsou samotní lidé jako střepy pravěké nádoby, anebo může být vroubkovaný rovněž okraj ega? Pokud ano, pak se na partnera nevztahuje státní garance, protože ani v případě souladu se nedoplňují dvě poloviny, nanejvýš o sebe cinknou dva svéhlavé celky – stejně jako dvě sklenky. Je vůbec nějaký druhý, něco jiného?

Když soutěžící v televizních kvízech nezná správnou odpověď, pouze zaraženě pokyvuje hlavou: dobrá otázka. Jiná by nebyla? Dobrá otázka je tedy podle všeho ta, na niž neznáme odpověď. To ovšem nic nemění na tom, že funkce druhé strany a druhých houslí se podstatně liší.

Stejně jako je dobré věřit, že člověka může doplňovat někdo druhý, je dobré věřit, že naši bludnou cestu může vystřídat cesta opravdová

Zatímco druhá strana pouze doplňuje, druhé housle jsou povolané k tomu, aby nahrazovaly. Milostný partner jednoho doplňuje, zatímco druhé housle nahrazují první, střídají je. Pro měnitele paradigmatu, futurology a vůbec lidi, kteří baží po řešení, je důležitá právě ona klaunova interpretace druhé strany: aby šlo to současné nahradit tím druhým.

Nesnadné alternativy

No, a co jiný příběh? Může lidstvo podle vzoru zmíněného klauna vytáhnout z náprsenky jiný příběh, když se ten předchozí, ten větší, ten všeobecně známý, polámal? O tom jsem přemýšlel už ve svém předchozím článku. Ptejme se tedy dál.

Že by těmi housličkami byla malá auta na úsporný pohon, jež vystřídala koráby silnic s nehoráznou spotřebou, stejně jako spousta dalších nových příběhů, nebo je příběhem už celý ten cirkus? Panem et circenses? Cirkus a chléb? Existuje skutečná alternativa, nebo jsme odsouzeni k pokračování současného příběhu? A je to, co se jeví jako možná cesta, zároveň též alternativou? Cestou z krize? Stejně jako je dobré věřit, že člověka může doplňovat někdo druhý, je dobré věřit, že naši bludnou cestu může vystřídat cesta opravdová.

Alternativní, anebo aspoň sebe sama za ně považující řešení jsou dnes čím dál častější. Čím dál víc lidí by rádo věřilo, že je něco jiného. Zhruba sedm miliard lidí, právě tolik nás totiž podle speciálních kalkulaček OSN momentálně je. Jiná cesta pro sedm miliard lidí? Co to bude stát? Ale no tak, humor stranou! Zastavte Zemi, chci vystoupit! Teď, když náš druh dospěl k magickému číslu sedmi miliard, se nad vodou místo duše vznáší klaustrofobie.

Jistě by bylo fajn z téhle hry pro příliš velký počet hráčů prostě jen tak vystoupit a někam se uklidit. Jenomže kam proboha? Mars není alternativou Země a ani Měsíc není její drahou polovičkou. Ono to s těmi alternativami nebude tak snadné.

Macintosh versus Windows

Smrt Steva Jobse je dalším příkladem toho, že alternativa je často nebezpečným podnikem. Pro mnohé byl sám Steve Jobs alternativou strýčka Billa, alternativou mainstreamu. Posedlí stoupenci Steva Jobse, prostě „Steva“ – podobě jako přívrženci „Rona“ ve scientologii – měli dojem, že jsou v opozici. Macintosh versus Windows – že jdou proti něčemu, že se jim podařilo vstoupit na alternativní dráhu.

Moudrost může vypadat chytře, i když nic neví, poněvadž toho dává hodně tušit, zatímco vědění vypadá chytře, pouze pokud skutečně i něco ví

Samotný Steve Jobs byl příznivcem východní moudrosti a buddhismu, a proto ho za alternativce nepovažovali zdaleka jen jeho stoupenci. Náš „přítel Steve“ si nepřál být představitelem alternativy oproti mainstreamu (a tím nutně utvářet i nový mainstream) jen na poli kybernetiky, nýbrž i v soukromém životě. Když mu byla diagnostikována rakovina slinivky, zkoušel to místo chemoterapie až do nevyhnutelné transplantace jater s alternativními druhy léčby.

Podle jednoho amerického odborníka by mohl být Steve Jobs dosud naživu, kdyby zůstal věrný mainstreamu neboli od samého počátku využíval možností západní onkologie. Stejně jako José Carreras, který se zotavil po leukémii. Anebo jako Michael Douglas, jenž se hrdinsky pustil do té nejbrutálnější chemoterapie a v současnosti se těší dobrému zdraví.

Hledání alternativy a víra v to, že existuje jiná cesta, zajistily Stevu Jobsovi – svéráznému králi tabletů – nesmrtelnost. Ta samá víra však přivodila Stevu Jobsovi – soukromé osobě – smrt. Poučením z toho všeho je snad to, že bychom si měli poslechnout i první stranu. Nejenom tu druhou.

Moudrost a vědění

Mám dojem, že v 21. století si několik houslových virtuosů hraje na klauna s houslemi značky Stradivari v rukou. Rozštípou je na třísky, a přitom doufají, že budou nějaké další. Veřejnost tomu všemu navíc tleská a považuje jejich číslo za performanci. Zpěv sirény je prostě často svůdnější než houslový koncert.

Své výdobytky jsme schopní bez reptání obětovat určitým alternativám. Jako nějací indiáni naruby se za kouzelná zaříkadla, šamanské bubny, talismany a stav poznání častokrát bez váhání zbavujeme toho, co dobře známe. Toho, na čem stojí a padá naše civilizace. Staletých výdobytků přírodní vědy a politické kultury.

Šíření kvalitních znalostí je čím dál víc samizdat

Poslechněme si rovněž první stranu, ano. S ohledem na bezpředmětnost dialektického materialismu, nevyřešené vědecké otázky, zfalšované diplomové práce nebo nadnárodní byznys s manipulovanými cenami léků mám dojem, že je první strana čím dál více spíše umlčována, než aby jí někdo naslouchal. Ve znamení krásného snu, nadvlády pravé mozkové hemisféry se umlčuje ostražitá levá hemisféra lidstva.

Šíření kvalitních znalostí je čím dál víc samizdat a už je takřka společnou dohodou a evidencí, jež se rozumí sama sebou, že „věda byla popřena“. Jenomže kde a kdo ji popřel? Ticho prosím! Toto není hodina okamžitých otázek, nýbrž povznesená seance. Raději se přidej k nám a neptej se pořád!

Ve spirituální mediální válce je moudrost jako vypracovaný svalovec, zatímco vědění jako malý odpudivý šťoura. Ve spirituální mediální válce je masová poptávka po moudrosti, a nikoli po vědění. Proč asi? Protože moudrost je paradoxně méně intelektuální než vědění. Moudrost může vypadat chytře, i když nic neví, poněvadž toho dává hodně tušit, zatímco vědění vypadá chytře, pouze pokud skutečně i něco ví.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.