Politické události na Slovensku se v uplynulých čtyřech letech vyznačovaly častými projevy nespokojenosti s vládou tehdejšího premiéra a předsedy strany Smer Roberta Fica. Po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky v únoru 2018 a masových protestních demonstracích bylo zřejmé, že i když byl premiér Fico donucen odstoupit z funkce, změna vlády byla nevyhnutelná.
Letošní březnové parlamentní volby se i proto nesly v duchu hesla Dost bylo Fica, potvrdily požadavek na změnu – a triviální determinační rámec platí i dnes. Právě slogan Dost bylo Fica je klíčem k pochopení aktuálního dění v zemi, kde odhalené masové plagiátorství v nových vládních kruzích má skandální rozměry, leč nemá dopad na koaliční soudržnost.
Tak jsem zloděj
První případ plagiátorství, jenž byl v uplynulých týdnech odhalen a zveřejněn, se týká poslankyně a místopředsedkyně vládní strany Sme rodina Petry Krištúfkové, pro niž byla speciálně vytvořena funkce vládní zmocněnkyně pro rodinu. Sama přitom žádnou rodinu v tradičním smyslu toho pojmu nemá, má ale děti s muži z někdejšího bratislavského podsvětí. Do tohoto prostředí je řazen i předseda strany Sme rodina a nynější předseda parlamentu Boris Kollár, s nímž má Krištúfková rovněž dítě. A nyní je slavný i jako velký plagiátor.
Nejvýše postaveným plagiátorem je totiž předseda vlády Igor Matovič. Jeho diplomová práce sestává ze dvou knih, které opsal, aniž by se trápil uvedením autorů, pouze standardně a drze uvedl, že diplomku vypracoval sám. Po provalení skandálu reagoval Matovič promptně, upřímně, bezelstně: „No a co? Tak jsem zloděj.“ A dodal, že odstoupí z funkce, leč až poté, co splní všechny předvolební sliby. |
Bakalářská práce botoxové krásky Krištúfkové ze Středoevropské vysoké školy ve Skalici vykazovala značné kopírování zdrojů z internetu bez uvedení pramene, přičemž texty opisovala i s chybami. Její případ byl mediální senzací jen krátce, do stínu ji odsunul právě Kollár. Šéf slovenského parlamentu rovněž studoval na skalické vysoké škole a také svou práci opsal z cizích zdrojů bez jejich uvedení. Ke skandálu se ostře vyjádřili někteří členové vládní koalice ze strany Za ľudí a opatrněji i ze strany Sloboda a Solidarita (SaS).
Napětí, zda se koalice rozpadne, nebo Kollár odstoupí a jeho strana v koalici setrvá, rychle opadlo. Ve vládních kruzích vládne mantra, že kdo si přeje pád vlády nebo jakékoli změny v ní, přeje si návrat Roberta Fica. A aby nikdo v koalici nemohl ukazovat na jiné prstem, byl rychle vytažen z klobouku zlodějů cizích myšlenek i ministr školství za stranu SaS, bývalý kadeřník Branislav Gröhling, jenž rovněž svou diplomovou práci sesmolil z prací jiných autorů, aniž by je uvedl v seznamu použité literatury. Kdo se domnívá, že tím bylo dosaženo vrcholu a dál to jít nemůže, nezná Slovensko.
Nejvýše postaveným plagiátorem je totiž předseda vlády Igor Matovič. Jeho diplomová práce sestává ze dvou knih, které opsal, aniž by se trápil uvedením autorů, pouze standardně a drze uvedl, že diplomku vypracoval sám. Po provalení skandálu reagoval Matovič promptně, upřímně, bezelstně: „No a co? Tak jsem zloděj.“ A dodal, že odstoupí z funkce, leč až poté, co splní všechny předvolební sliby.
Neodvratitelný moment
Všechny tyto skandály s plagiátorstvím mají kromě běžných znaků porušování autorských práv, krádeže duševního vlastnictví i jeden pádný argument navíc. V době minulé vlády byl jako plagiátor odhalen tehdejší předseda parlamentu, šéf Slovenské národní strany Andrej Danko, jenž svou rigorózní práci na právnické fakultě zkompiloval do značné míry z cizích zdrojů. Tehdy Matovič a další opoziční lídři pořádali mítinky před parlamentem a požadovali bezpodmínečné odstoupení Danka z funkce. Nyní tento argument pozbyl platnosti, neboť, jak bylo řečeno, „hrozil by návrat Fica“.
Potenciál Ficova Smeru osciluje okolo deseti procent. Ostatní vládní strany proto pozorně sledují vývoj, vědomy si toho, že s nynějším nekoncepčním a nevypočitatelným premiérem jen těžko může vláda vydržet celé čtyřleté období a v jedné chvíli nastane akutní potřeba přepřahat. Ten moment je ještě někde za obzorem zimního slunovratu, leč mnozí aktéři jej považují za neodvratitelný. |
I proto se premiér Matovič vysmívá zcela nepokrytě a nevidí důvod k opravám ve vládní koalici, s níž disponuje ústavní většinou. Návrat Fica přitom vůbec nehrozí, jeho koaliční potenciál je nyní na úrovni někdejšího premiéra Vladimíra Mečiara z konce devadesátých let, čili nula. V drzém poselství slovenského premiéra Matoviče se za netajeným výsměchem ukrývá zejména zmíněná vládní mantra. Současná vládní koalice nemá v dané chvíli smysluplnou demokratickou alternativu v opozici, a dokud se taková neobjeví, nynější koalice bude u vesla nadále.
V opozičních lavicích sedí jen Ficova strana Smer a na fašistické slovenské reálie někdejšího Tisova režimu orientovaná Ľudová strana Slovensko s jejím předsedou Marianem Kotlebou. Od Ficova Smeru se nedávno odtrhla skupina kolem expremiéra Petra Pellegriniho, jenž zakládá stranu Hlas – sociálna demokracia. V průzkumech veřejného mínění se ještě formálně neexistující strana Hlas umísťuje těsně za Matovičovým subjektem OĽaNO se ziskem v intervalu 18 až 21 procent.
Potenciál Ficova Smeru osciluje okolo deseti procent. Ostatní vládní strany proto pozorně sledují vývoj, vědomy si toho, že s nynějším nekoncepčním a nevypočitatelným premiérem jen těžko může vláda vydržet celé čtyřleté období a v jedné chvíli nastane akutní potřeba přepřahat. Ten moment je ještě někde za obzorem zimního slunovratu, leč mnozí aktéři jej považují za neodvratitelný.
