Lidovky.cz

Slovensko: Prezidentský triumf Zuzany Čaputové je anomálií

  8:34
Zuzana Čaputová zvítězila ve slovenských prezidentských volbách zejména díky velké frustraci voličů. Svezla se na vlně nespokojenosti, důsledku mnoha hříchů dominantních hráčů, a především značně medializované tragédie – vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky.

Slovenský prezident Andrej Kiska a vítězka voleb Zuzana Čaputová foto: Reuters

Po slovenských prezidentských volbách se objevil absurdní názor, že Slovensko je liberální země, liberálnější než Česko, a že bychom se měli od našich východních sousedů učit. Jediný argument, o nějž se toto tvrzení opírá, je vítězka těchto voleb – právnička Zuzana Čaputová (45), žena, první prezidentka, místopředsedkyně (bezvýznamné) liberální strany Progresívne Slovensko, příznivkyně rovnoprávnosti sexuálních menšin a advokátka „prostého lidu“ v boji se skládkou v Pezinku.

Někteří ji vidí ještě výš. Bylo totiž možné zaznamenat vážně míněné srovnání s Václavem Havlem. Inu, všechno je možné. Ale buďme realisty. Situace je složitější, ne-li zcela jiná, než ji líčí nadšenci či ideologové. Triumf Čaputové je anomálií, za níž je třeba hledat velkou frustraci i naivitu voličů.

Nízké procento voličů

Říká se, že slovenská hlava státu musí vyznávat nejméně dva ze tří postojů – levicovost, národovectví a kladný vztah ke katolickému kléru –, což nová nastupující slovenská prezidentka Čaputová snad jako první z úspěšných nesplňuje. Není vyloučeno, že se do tohoto předpokladu nakonec vpraví, jenže zatím nikoli.

Slovenským voličům málo záleželo na tradičních kvalitách kandidátů. Stačilo, aby se klání zúčastnilo nízké procento voličů (ve druhém kole necelých 42 procent) a dominovalo nutkání najít novou, neokoukanou tvář, jež slibuje odpor vůči dosavadní „ficovštině“ a aroganci „státostranických“ funkcionářů Smeru-SD a jim podobných.

Z čehož může vyplývat, že slovenským voličům málo záleželo na tradičních kvalitách kandidátů. Stačilo, aby se klání zúčastnilo nízké procento voličů (ve druhém kole necelých 42 procent) a dominovalo nutkání najít novou, neokoukanou tvář, jež slibuje odpor vůči dosavadní „ficovštině“ a aroganci „státostranických“ funkcionářů Smeru-SD a jim podobných.

Nebylo to na Slovensku poprvé, kdy se nespokojenci promítali do uchazeče o prezidentský post, aby tím rázně odmítli (bývalého) premiéra. Nehlasovali tudíž pro něco, nýbrž proti něčemu – v minulosti proti Vladimíru Mečiarovi a v předchozích volbách proti Robertu Ficovi. Teď, po pěti letech, přišlo druhé dějství. Místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič (52), potažmo za ním stojící „smeráci“, podcenili míru nelibosti předsedy nejsilnější vládní strany Smer-SD Fica.

V čele slovenské vlády ho sice po lidové nespokojenosti nahradil Peter Pellegrini, nicméně vůle charismatického Fica nadále určuje politické soukolí země pod Tatrami. Takže když si zamanul stát se ústavním soudcem, případně rovnou předsedou Ústavného súdu SR, vzniklo z toho převeliké politikum. A v prezidentských volbách paralelně „referendum“ o jeho další veřejné kariéře.

Pravé předpoklady

Téměř nezáleželo na tom, kdo se proti němu, respektive nezávislému kandidátu Šefčovičovi s podporou Smeru, postaví. Neokoukaná Čaputová, do jejíž zpočátku malé volební loďky náhle zadul vichr mohutných finančních příspěvků, vytěžila z kombinace občanské pasivity a znechucení obrovský politický kapitál – post páté hlavy nezávislého Slovenska. Nepolíbenost veřejným životem, absence politického vzdělání a zkušeností a naprostá neznámost byly těmi pravými předpoklady pro její hladké vítězství.

Nepolíbenost veřejným životem, absence politického vzdělání a zkušeností a naprostá neznámost byly těmi pravými předpoklady pro hladké vítězství Zuzany Čaputové

Outsiderka, v jejíž prospěch rezignoval další liberální kandidát Robert Mistrík (obdoba českého Jiřího Drahoše), triumfovala zejména díky mimořádně vhodnému společenskému prostředí. Svezla se na vlně nespokojenosti, důsledku mnoha hříchů dominantních hráčů, a především značně medializované tragédie, vraždy dlouho rovněž veřejnosti zcela neznámého novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, jehož vyděšení kolegové později prezentovali coby investigativce. Nebyla to sice úplně pravda, ale co na tom sejde. Oficiální podání začalo žít vlastním životem.

Oprávněné nespokojenosti se chopila dost neschopná opozice – s Ficem bojující prezident Andrej Kiska, a zejména protivládní média. Až se zrodilo skoro bájné vyprávění o mladistvé oběti ve prospěch veřejného blaha slovenského lidu. Báječný materiál pro tyto prezidentské nebo další parlamentní volby.

Nové není lepší

Mnoho slovenských občanů časem pocítí zklamání, protože znovu podlehli sloganům reklamních agentur, že nové se rovná lepší. Především je však pravděpodobné, že se v mnohém zopakuje Kiskova éra, kdy politicky negramotný prezident nedal ani ránu bez týmu poradců.

V nich se bude pravděpodobně angažovat dosavadní prezident Kiska, který vycítil šanci prosadit se s vlastním stranickým projektem. Již v jeho případě se totiž ukázalo, nakolik mnozí Slováci lační po změnách. Potom stačí zaplatit dobré píáristy, aby vznikl nosný mediální produkt. Představa dobrého vladaře, jenž bojuje se starými zloduchy v profláknutých stranách – forma bez obsahu, u níž si například málokdo všimne pochybné financování kampaně „nadstranického prezidenta“. Byť post neobhajoval, udělal vhodný krok – našlápl k pokračování kariéry, když podpořil favoritku...

Otázka zní, co přijde po nástupu Zuzany Čaputové do prezidentského postu. Mnoho slovenských občanů časem pocítí zklamání, protože znovu podlehli sloganům reklamních agentur, že nové se rovná lepší. Především je však pravděpodobné, že se v mnohém zopakuje Kiskova éra, kdy politicky negramotný prezident nedal ani ránu bez týmu poradců.O dalších zájmových skupinách v případě nemajetné Čaputové ani nemluvě.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.