Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Selský rozum jako protiváha svobody, odpovědnosti a rizika

  17:41
Poučení z tragédie v Uherském Brodě? „V policii by se měly dlouhodobě etablovat organizační stereotypy, které by se blížily souladu s přístupy v podstatě intuitivními: předpisy, výcvik i praxe by se měly zafixovat, aby bylo bez přemýšlení jasné, na kom v takových situacích spočívá odpovědnost a kdo je cenným, ale jenom partnerem,“ píše Jan Schneider.

Policie zasahovala 24. února v Uherském Brodě na Uherskohradišťsku kvůli střelbě v restauraci Družba. foto: ČTK

Policie v úterý zveřejnila závěry odboru vnitřní kontroly, který prošetřoval zásah policistů při tragické události v Uherském Brodě před pěti týdny. Týkají se především taktického postupu policistů. Další šetření, především z trestněprávního hlediska, provádí Generální inspekce bezpečnostních sborů – na její výsledky si budeme muset ještě počkat.

Protichůdné principy

Veřejnost je touto tragédií stále rozjitřena, proto pozorně postup vyšetřování sleduje. V takové chvíli je však dobře si uvědomit, že se zde střetávají dva principy, v zásadě protichůdné.

Je nepochybné, že společným cílem politického vedení, policie i veřejnosti je minimalizovat výskyt takových tragických událostí

Politické vedení státu má celkem pochopitelnou snahu ukázat, že na tragédii odpovědně zareaguje. Může tak činit způsobem viditelným, jehož dopady na výkon policejní práce však nemusí být optimální. Může ale postupovat i promyšleněji, riskujíc zase veřejnou kritiku, dožadující se právě viditelných kroků.

Je nepochybné, že společným cílem politického vedení, policie i veřejnosti je minimalizovat výskyt takových tragických událostí. K tomu jistě přispívají kroky viditelné, které jsou určeny i dalším potenciálním pachatelům. Nepochybně k tomu přispívají i kroky skryté, které zase zkvalitňují operační působnost policie. Je dobře, aby si obě strany toto uvědomovaly, a předešly tak zbytečnému osočování a hořkostem.

K tomu je nezbytné mít na mysli i skutečnost, že podobným tragédiím úplně zabránit nelze.

Definice svobody

Kdysi dávno jsme sedávali po bytech a po večerech poslouchali slovutné profesory, kteří nesměli přednášet veřejně. Časy to nebyly snadné, většina z nás se živila prací v dělnických profesích a večer v teple bylo leckdy obtížné udržet pozornost. Člověk si pak z těch lekcí bral především to, co bezprostředně ovlivňovalo jeho každodenní život. Ale také to, co jistým provokativním způsobem vybudilo jeho pozornost, protože to nebylo tak jednoduše uchopitelné. Mnoha věcem pak člověk porozuměl, až když nastala určitá životní situace.

Odpovědnost ke svobodě jistě logicky patří, protože bezbřehá svoboda je pouze libovůlí. Nicméně souvislost s rizikem se vyjasnila až ve chvílích skutečně vypjatých. Podobných právě uherskobrodské tragédii.

Jednou z takových trochu enigmatických pouček, slýchaných od nesporných morálních autorit, a tudíž hodných zapamatování, byla definice svobody jakýmsi trojúhelníkem, bez něhož není svobodou. Ty nezbytné další dva vrcholy oné definice, umožňující svobodě, aby vůbec byla, tvořily odpovědnost – a riziko.

Odpovědnost ke svobodě jistě logicky patří, protože bezbřehá svoboda je pouze libovůlí. Nicméně souvislost s rizikem se vyjasnila až ve chvílích skutečně vypjatých. Podobných právě uherskobrodské tragédii.

K uchování dýchatelné, svobodné atmosféry je tedy potřeba, aby státní moc přistupovala k řešení situace odpovědně – a veřejnost zase s akceptováním rizika. Přijatelného, minimalizovaného, ale stále rizika. Jinak by svým tlakem na exekutivu, aby zajistila maximum bezpečí, sama sobě uvazovala řetěz kolem krku.

Opatrně se změnami

Je ještě příliš brzy k nějakým podrobným komentářům, nicméně cosi obecnějšího je již nyní možno říci.

Všem zúčastněným policistům – i těm případně chybujícím – je třeba vzdát hold, protože nepochybně odváděli to nejlepší, co uměli

Z úst vedoucí odboru vnitřní kontroly Policejního prezidia Michaely Hýbnerové zaznělo, že při zásahu nastal jistý střet mezi dvěma policisty, kdo vlastně akci velí. Na jedné straně byl operační důstojník, k němuž se sbíhalo nejvíce informací (nejen z místa činu, ale i ohledně disponibility, lokalizace a času dojezdu posil), který byl mimo místo činu, možná s chladnější hlavou, s možností většího přehledu. Na druhé straně velící důstojník na místě, který měl zase větší, bezprostřední vhled do situace, těžko však s takovým rozhledem a chladnou hlavou, už i proto, že při zásahu šlo o zdraví a život nejen jeho, ale i ostatních kolegů.

Nemá smysl situaci více hodnotit. Všem zúčastněným policistům – i těm případně chybujícím – je třeba vzdát hold, protože nepochybně odváděli to nejlepší, co uměli. Vedení policie jistě nemá v úmyslu oslabovat morálku a nasazení policistů při takovýchto zásazích. Obecně lze tedy tvrdit, že by měla a priori své lidi v takovýchto situacích podržet. Neznamená to ovšem zametat chyby pod koberec, a už vůbec ne krýt případné úmyslně chybné, či dokonce protiprávní jednání.

Co se týče poučení z této kauzy, lze se oprávněně domnívat, že by se v policii měly dlouhodobě etablovat jisté organizační stereotypy, které by se blížily souladu s přístupy v podstatě intuitivními. To znamená, že by předpisy, výcvik i praxe měly zafixovat, aby bylo bez přemýšlení jasné, na kom v takových situacích spočívá odpovědnost a kdo je cenným, ale jenom partnerem.

Minimum změn by mělo nastat i ve směrnicích. Nelze například zapomenout na zmatky, když vedení policie kdysi rozhodlo, že policisté budou nosit zbraň s nábojem v nábojové komoře...

Minimum změn by mělo nastat i ve směrnicích. Nelze například zapomenout na zmatky, když vedení policie kdysi rozhodlo, že policisté budou nosit zbraň s nábojem v nábojové komoře. Na rozdíl od minulých dob, kdy tomu tak nebylo. Zvyk je železná košile, a staré služební stereotypy v kombinaci s novými předpisy znamenaly nejen občasné nechtěné výstřely do země, ale i různá zranění. Poté se předpisy vrátily k původní metodice, ale problémy měli zase noví policisté, kteří započali s výcvikem podle pozměněných směrnic.

Změny, které nevejdou ve veřejnou známost, se pak nepochybně budou týkat taktiky zásahů. To je vlastní know-how příslušných jednotek – a patří k právem chráněným informacím.

Boj o efektivní využívání informací

Jednu okolnost je však ještě třeba zmínit. Mnoho pozornosti upoutala skutečnost, že pachatelův zdravotní stav neodpovídal podmínkám pro držení zbrojního pasu. Zde je třeba natvrdo kriticky říci, že jde o dlouhodobě škodlivou, hypertrofovanou „ochranu osobních a citlivých údajů“. Za současného stavu, který nepřeje takzvanému sdružování evidencí, pak nastávají situace, kdy příslušné informace nemají právě ti, kteří by je z velmi dobrých důvodů vědět měli.

Ochrana dat v přiměřené míře je samozřejmě třeba, ale současný stav je někdy paradoxně výhodnější pro pachatele než pro orgány vymáhající právo

Boj o efektivní využívání informací, které drží stát, je velmi starou záležitostí. Na dogmatické ochránce dat narážejí zpravodajci, policisté a mnoho dalších státem placených úředníků a příslušníků. Ti by chtěli vykonávat odpovědně své poslání, ale narážejí na teoretické floskule, které mají pramálo společného s životem a efektivním využíváním státního aparátu. Ochrana dat v přiměřené míře je samozřejmě třeba, ale současný stav je někdy paradoxně výhodnější pro pachatele než pro orgány vymáhající právo.

Tato kritika nemá v úmyslu prosazovat bezbřehý nekontrolovaný přístup všem ke všemu, ale dovolává se selského rozumu, který by vybalancoval právě tu svobodu, odpovědnost a riziko. A to je nepochybně jedním z poučení z uherskobrodské tragédie, jehož uvedení v život obětem uherskobrodské tragédie dlužíme.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!