Na demokracii je pěkné to, že nabízí periodicky možnost napravit chyby předchozí vládní garnitury, což se však může zvrtnout i v pravý opak. Jak tomu bude na ministerstvu vnitra?
Lakmusovým papírkem bude osud neblahého dědictví po ministru Milanu Chovancovi – kontroverzního Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). Tento administrativní útvar má statutárně čelit terorismu a hoaxům a fámám a vůbec nepravdám. Hybridní zadání oportunista Chovanec hybridně splnil: útvar sice zřídil, ale nikdy se k němu nějak zvlášť nehlásil.
V této exponované volební době nás zajímá skutečnost, že CTHH má na svých webových stránkách mezi „ostatními hybridními hrozbami“ jako jeden z úkolů i „Ochranu voleb“. Odvolává se přitom na různě po světě vyslovovaná vágní podezření z ovlivnění voleb či referend cizí mocí, aniž by vzalo v potaz, že ona „podezření“ mohou být též jen těžkopádnou výmluvou těch neúspěšných.
Představitelé CTHH proti námitce nesmyslnosti vzniku tohoto orwellovského institutu přitom argumentovali právě důležitostí ochrany voleb, a letošní prezidentské mají na svém webu zmíněny výslovně.
Fatální selhání
Policie v současné době prošetřuje občany podané trestní oznámení kvůli anonymně šířené dezinformaci, že přívrženci prezidenta Zemana nemusí v prvním kole chodit k volbám, protože prý do kola druhého postupuje automaticky. Trestní oznámení se týká maření přípravy a průběhu voleb, čili jde přesně o to, co CTHH deklarovalo jako centrum svého zájmu. Ministr vnitra to za dezinformaci označuje a vyvrací ji.
Co se tedy týče efektivnosti útvaru v předvolebním odhalování nepravdivých informací, je nutno konstatovat, že útvar je zcela zbytečný, občané mají zdravý rozum a pomohou si sami, což jest mnohem cennější, než aby spoléhali na úřední berličku. |
Avšak pro CTHH na jeho webových stránkách k 15. lednu 2018, dva dny po prvním kole prezidentských voleb, je poslední aktualitou (!) upozornění ministra Chovance ze srpna loňského roku, že „Zvýšení stupně ohrožení terorismem na Slovensku jsem konzultoval se slovenským ministrem vnitra Robertem Kaliňákem a pro Českou republiku se v tuto chvíli nic nemění.“
Co se tedy týče efektivnosti útvaru v předvolebním odhalování nepravdivých informací, je nutno konstatovat, že útvar je zcela zbytečný, občané mají zdravý rozum a pomohou si sami, což jest mnohem cennější, než aby spoléhali na úřední berličku. To je první podnět k rozvažování ministra vnitra Lubomíra Metnara, co s tímto dědictvím po Chovancovi udělá.
Druhým podnětem by mělo být vyhodnocení, jak dosud CTHH bojovalo proti dezinformacím, a to především jejich veřejným označováním. Podle samotné webové stránky CTHH pojem „dezinformace“ znamená šíření záměrně nepravdivých informací, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají.
Čtyři případy
Uvedu čtyři případy prokázaných zásadních dezinformací, které se však v médiích stále opakují a je jimi ku matení obyvatel dodnes argumentováno – aniž by je CTHH označilo jako dezinformace.
První případ má kořeny v roce 1990. Podle ní tehdy stále ještě sovětský představitel Michail Gorbačov prý nedostal žádné záruky, že se NATO nebude rozšiřovat na východ. Avšak 12. prosince 2017 zveřejnil Národní bezpečnostní archiv při univerzitě George Washingtona (USA) dokumenty svědčící o tom, že Michail Gorbačov na počátku devadesátých let dostal ujištění o tom, že se NATO nebude rozšiřovat východním směrem. Obdržel je od představitelů všech západních sil, zapojených do jednání o sjednocení Německa (jmenovitě Spojených států, Velké Británie, Francie a Německa). Dosud byly tyto záruky vykládány jejich popírači za mýty, nyní se prokázal opak. A setrvávat v situaci, kdy je bezpečnostní politika českého státu založena mimo jiné i na prokázané dezinformaci, by mělo být posuzováno z hlediska trestněprávního, zřejmě jako sabotáž či ohrožení obranyschopnosti státu. Je zřejmé, že ministerstvo vnitra by mělo okamžitě jednat.
V srpnu 2009 speciální vyšetřovací skupina Evropské komise publikovala výsledek svého šetření, v němž konstatovala, že rusko-gruzínský konflikt v srpnu 2008 vyprovokovala Gruzie. Dodnes se v některých českých médiích a ve vyjádření některých českých politiků, pro něž zřejmě EU není autoritou, vyskytuje lživé tvrzení opačné, které má vliv na formování české zahraniční a obranné politiky. |
Druhý případ je dosud největší známou, několikastupňovou globální dezinformační kampaní. Viditelně začala již v roce 2001, po teroristickém útoku na WTC, a vyvrcholila agresí USA do Iráku v roce 2003, jejíž zdůvodnění bylo postaveno pouze na dlouhodobě šířených, nyní prokázaných lžích. První fází byla takzvaná pražská stopa o údajném setkání iráckého zpravodajce a teroristy z al-Káidy v Praze. Tu vyvrátil bývalý ředitel několika zpravodajských služeb Jiří Růžek ve své knize V labyrintu zpravodajských služeb (2014). Druhou fází byl pokus dát Irák do souvislosti s jadernými akvizicemi v Nigeru. To veřejně vyvrátil americký diplomat Joseph Wilson (a americká vláda na revanš dekonspirovala jeho manželku coby agentku CIA v absurdní aféře „Plamegate“). Třetí fází, jak odůvodnit přepadení Iráku, bylo nařčení, že Saddám Husajn stále vlastní zbraně hromadného ničení. To vyvrátil nejen sám dezinformátor Rafíd Džanábí s krycím jménem „Curveball“ (viz knihu Boba Drogina, 2007), ale i tehdejší americký ministr zahraničí Colin Powell, pro něhož prý byl nejhanebnějším v jeho životě den, kdy v Radě bezpečnosti OSN mával jakousi zkumavkou, aby dodal věrohodnosti důkazům, jimž tehdy věřil.
Třetí případ. V roce 2009 mnohá média v souvislosti s tehdejší plynovou krizí psala – a některá to dodnes opakují – že Rusko úplně zastavilo vývoz zemního plynu do Evropy. Toto tvrzení je žalovatelné jednak jako poplašná zpráva, ale také jako dezinformace poškozující kredibilitu Ruska coby dodavatele plynu. Podle serveru Úřadu vlády ČR (euroskop.cz) nejprve v listopadu 2008 Gazprom konstatoval, že dluh ukrajinského Naftogazu převyšuje 2 miliardy dolarů. Koncem prosince 2008 se obě strany nedohodly na výši ceny zemního plynu pro rok 2009 a výši poplatků za tranzit plynu do Evropy. Gazprom následně obvinil Ukrajinu z neoprávněných odběrů plynu, což Ukrajina popřela s tím, že „část je nucena odebírat z technických důvodů“. Gazprom následně 1. ledna 2009 zastavil dodávky plynu Ukrajině. Tím Rusko zastavilo tranzit plynu do Evropy přes Ukrajinu, avšak severní cesta přes Bělorusko a Polsko, plynovod Jamal, exportující plyn do Německa, byl vytížen naplno.
Čtvrtý případ. V srpnu 2009 speciální vyšetřovací skupina Evropské komise publikovala výsledek svého šetření (který byl zveřejněn i v českých médiích), v němž konstatovala, že rusko-gruzínský konflikt v srpnu 2008 vyprovokovala Gruzie. Dodnes se v některých českých médiích a ve vyjádření některých českých politiků, pro něž zřejmě EU není autoritou, vyskytuje lživé tvrzení opačné, které má vliv na formování české zahraniční a obranné politiky.
Výuka ve školách
Chce-li být CTHH vůbec k něčemu, mělo by tyto případové studie zpracovat pro výuku na školách, aby se zvýšila odolnost mladé generace, protože v případě Iráku šlo o největší blamáž americké politiky a zpravodajských služeb (hodnocení někdejšího agenta CIA Roberta Baera), která měla globální rozsah, ale i důsledky.
Je nepochybné, že ministr Metnar má o čem přemýšlet. Nabízí se mu totiž možnost výrazně ušetřit zrušením tohoto zcela nadbytečného útvaru, aniž by to jakkoliv negativně ovlivnilo výkon státní administrativy. Vzhledem k tomu, že by šlo o vnitroresortní rozhodnutí, nemusí vadit, že je vláda v demisi. Co s útvarem, jehož činnost nejlépe vystihuje pohádka o císařových nových šatech?
