Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

SCHNEIDER: Šermovat zpravodajskými informacemi je scestné

  9:37
Michael Cohen, bývalý spolupracovník Donalda Trumpa, byl údajně v roce 2016 v Praze, z čehož lze prý dedukovat, že tu vyjednával s Rusy. Konstrukce Cohenovy návštěvy Prahy připomíná snahu uplést z exkrementu bič, zapráskat s ním, a nesmrdět. Přitom tu už smrádek je. Píše Jan Schneider.

Zpravodajské služby. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Bude to už 2000 let, co naši moudří předchůdci vyřkli zásadu, že civilizovanou je možné zvát pouze společnost, která – kromě zásad obsažených v podstatě v Desateru – neselhává v nalézání spravedlnosti. Jinými slovy, spor dvou osob v takové kultivované společnosti neřešila ve své „kompetenci“ ta silnější – byť se k této barbarské koncepci „světového četníka, žalobce, soudce i kata v jedné osobě“ současný svět povážlivě nachyluje.

Vyspělá společnost se pak poznala, že přijala pravidlo, že spor dvou osob řeší osoba třetí. Proto si ustavila soudy a jejich jednání dala jistý řád. V něm je mimo jiné stanoveno, jak se zvažuje platnost soudu předložených důkazů. Tyto zásady platí v podstatě dodnes.

S narůstající a stále viditelnější rolí dříve tajných, nyní zpravodajských služeb vyvstal delikátní problém, který řešil i náš Ústavní soud. Šlo v něm o to, zda informace pořízené zpravodajskými službami z jejich, soudem povolených odposlechů mohou být použity jako důkazy před soudem. Skončilo to asi ústavně čistěji, tedy že přípustné nejsou, ale zanechává to určitou pachuť, protože to mnoha velkým mouchám umožní kvůli „důkazní tísni“ proletět pavučinou zákonů, zatímco ty malé se chytnou, jak zní bonmot.

Pouze pohyb mobilního telefonu

Podívejme se z tohoto hlediska, jak média aktuálně pojednávají podobnou situaci. Michael Cohen, bývalý spolupracovník amerického prezidenta Donalda Trumpa, byl údajně v roce 2016 v Praze, z čehož lze prý dedukovat, že tu vyjednával nějaké techle mechtle s Rusy, což nakonec pomohlo Trumpovi k volebnímu vítězství, nebo co.

Hlášení mobilního telefonu do konkrétní sítě vypovídá pouze o pohybu mobilního telefonu. Pokud nebyl z dotyčného mobilu v inkriminované době pořízen záznam Cohenova hlasu, může si takový „důkaz“ agentura McClatchyDC vetknout za klobouk.

Důkazem má být nejen záznam přihlášení Cohenova mobilního telefonu do české mobilní sítě, ale i odposlechy pořízené (blíže neupřesněnou) východoevropskou tajnou službou, která zachytila rozhovor (nejmenovaných) Rusů, v němž prý zazněla informace o Cohenově pobytu v Praze, což agentura McClatchyDC potvrdila dvěma (opět nejmenovanými) zdroji.

Než si to shrneme, připusťme, že je možné, že se to stalo. Že Cohen byl tak hloupý, že šel dojednávat s Rusy nějaké šmé a nevypnul si přitom mobil a nechal se vidět a pak o tom ještě lhal. Na druhou stranu: Co má agentura v ruce pro dokázání takového tvrzení, z něhož chce na Cohena uvařit vodu?

Hlášení mobilního telefonu do konkrétní sítě vypovídá pouze o pohybu mobilního telefonu. Jsou i tací politici (a stalo se to i u nás), že používali mobily svých dětí, zatímco ty své dali svým dětem. Proti pořízeným odposlechům pak měli dojemnou, nicméně funkční protihru, že je totiž nechutné odposlouchávat mobily dětí! Pokud tedy nebyl z dotyčného mobilu v inkriminované době pořízen záznam Cohenova hlasu, může si takový „důkaz“ agentura McClatchyDC vetknout za klobouk.

Nikoliv důkazy před soudem

O použitelnosti odposlechů pořízených zpravodajskou službou jsme se již zmínili. Zde je situace o to zapeklitější, že nejmenovaná zpravodajská služba se k pořízenému odposlechu asi nepřizná a soudu jej neposkytne. Navíc agentura McClatchyDC by musela rozkrýt své zdroje, včetně těch dvou nejmenovaných potvrzujících informaci od nejmenované zpravodajské služby.

Operativní zpravodajské materiály sloužily tehdy a slouží i dnes pouze jako informační podpora exekutivě. Nikoliv jako důkazy před soudem. Procesně nedokazují nic, ani nemohou – pouze pomáhají informovat ty, kteří činí rozhodnutí.

Negativní roli hraje jeden veledůležitý moment. Profesionální kádrováci, ideologové, lustrátoři a politruci, kteří již 30 let národ lustrují, spoléhají na zpravodajské materiály, které však nikdy nebyly pořizovány se záměrem sloužit jako důkazy v trestněprávních procesech (na to měla Státní bezpečnost vyšetřovací útvary podobně jako americká FBI).

Operativní zpravodajské materiály sloužily tehdy a slouží i dnes pouze jako informační podpora exekutivě. Nikoliv jako důkazy před soudem. Proto je scestné šermovat „zpravodajskými informacemi“. Procesně nedokazují nic, ani nemohou – pouze pomáhají informovat ty, kteří činí rozhodnutí.

Neopakování historie

Konstrukce Cohenovy návštěvy Prahy proto připomíná snahu uplést z exkrementu bič, zapráskat s ním, a nesmrdět. Přitom tu již smrádek je, protože takový se těžko vyvětrává. Zanechala jej snaha některých aktivistických zpravodajců z československé kontrarozvědky, kteří se na vrcholu americké prezidentské kampaně v roce 1992 zřejmě řídili heslem, že „teplý bonz je lepší, než falešné přátelství“, a napráskali do USA, že prý Bill Clinton je v podezření, že v roce 1970, kdy v Praze navštívil rodiče svého kamaráda, byl naverbován KGB.

Lze jen doufat, že se historie v tomto případě neopakuje, ani se nerýmuje, ani se jí nepodobá. Tenkrát se nám totiž tu aféru podařilo jakžtakž rozchodit.

Lze tedy jen doufat, že se historie v tomto případě neopakuje, ani se nerýmuje, ani se jí nepodobá. Tenkrát se nám totiž tu aféru podařilo jakžtakž rozchodit. Našim americkým protějškům to pomohlo rychle odlišit nadějné zpravodajce od aktivistických ideologů a nastalo poměrně dlouhé období spolupráce, která začínala mít rysy důstojné a profesionální. Ani to však netrvalo věčně.

Obávám se však, že nyní bychom podobnou aféru asi rozchodili těžko. Více snad exekutivě a kontrolním zpravodajským orgánům netřeba napovídat.

Autor: