Lidovky.cz

SCHNEIDER: Jak se z Ústavního soudu stalo Divadlo Spejbla a Hurvínka

  17:15
Hoteliér podmínil ubytování ruských státních příslušníků ve svém hotelu podpisem prohlášení, že nesouhlasí s okupací Krymu. Od České obchodní inspekce za to dostal pokutu, proti které se bránil u soudu. Soudní postup kritizuje Jan Schneider.

Shromáždění v centru metropole bylo věnováno výročí anexe Krymu, vyznělo nicméně jako masová oslava Putinova přesvědčivého vítězství. foto: AP Photo

Ústavní soud zveřejnil pod titulkem „I při podnikání je zaručena svoboda projevu“ svůj nález v kauze stěžovatele Golden Gastro Service s.r.o. Ten podmínil ubytování státních příslušníků Ruské federace ve svém hotelu podpisem prohlášení, že nesouhlasí s okupací Krymu, za což byl pokutován Českou obchodní inspekcí (ČOI). To napadl u správního soudu, ale ve výsledku dosáhl jen snížení pokuty.

II. senát Ústavního soudu (II.sÚS) nalezl, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (NSS) došlo k porušení svobody podnikání a svobody projevu, garantovaných Listinou základních práv a svobod (Listina). K omezení svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání, jak navrhoval stěžovatel, však podle IIs.ÚS nedošlo, protože sankcionování stěžovatele se týkalo jeho politického projevu a nebyl omezován pro svoje svědomí či náboženské vyznání.

Legislativa

Podívejme se nejprve na znění příslušných článků Listiny, na něž se odvolává IIs.ÚS. Článek 15 stanoví, že svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. V článku 17 se uvádí, že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, a že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Článek 26 zní, že každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

Z toho lze vyvodit oprávněnost výtky disentního stanoviska jednoho ze tří soudců II.sÚS, že dva členové tohoto senátu, jejichž stanovisko převážilo, hleděli na případ „obrácenou optikou“, neboť kauzu posuzovali výhradně z hlediska stěžovatele.

Dlužno předeslat, že II.sÚS ve svém nálezu neocitoval z článku 17 téže Listiny toto: „Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“

Z toho lze vyvodit oprávněnost výtky disentního stanoviska jednoho ze tří soudců II.sÚS, že dva členové tohoto senátu, jejichž stanovisko převážilo, hleděli na případ „obrácenou optikou“, neboť kauzu posuzovali výhradně z hlediska stěžovatele.

Průběh kauzy

V roce 2014 stěžovatel (Golden Gastro Service) vyvěsil informaci, že ve svém hotelu ubytuje pouze ty občany Ruské federace, kteří podepíší svým plným jménem a s uvedením adresy nesouhlas s okupací Krymu. ČOI mu za to vyměřila pokutu 50.000 korun kvůli porušení zákazu diskriminace uvedeného v § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Důvodem diskriminace podle ČOI bylo kritérium státní příslušnosti.

Hoteliér následně tisku sdělil, že si je vědom zřejmé nezákonnosti svého jednání: „Ano, je to diskriminace, a ať mě klidně dají k soudu. Rád tam půjdu a rád upozorním na to, co se děje, aby se lidé zamysleli,“ sdělil tisku, a dodal: „Nenapadlo mne nic rozumnějšího, jak jinak upozornit na to, že se na Ukrajině děje něco, co by se dít nemělo.“

Krajský soud v Ostravě v roce 2016 zrušil napadené rozhodnutí ČOI, protože rozdílné zacházení podle státní příslušnosti (která není vyjmenována mezi diskriminačními důvody v takzvaném antidiskriminačním zákoně) podle něj nemůže vést k porušení § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

NSS zamítl kasační stížnost stěžovatele, protože podmiňovat přístup k běžné službě popsaným politickým coming outem je nepřípustným nátlakem. Nadto státní občanství není dostatečným důvodem pro založení spoluodpovědnosti jeho nositele za aktuální skutky politické reprezentace země.

NSS však tento rozsudek v roce 2017 zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že ustanovení § 6 zákona o ochraně spotřebitele zakazuje diskriminaci spotřebitele i z jiných důvodů než pouze těch, které jsou vyjmenovány v antidiskriminačním zákoně.

Krajský soud v Ostravě v roce 2018 jednal znovu, snížil výši pokuty na 5 tisíc korun a ve zbytku žalobu zamítl, protože předmětné jednání kvalifikoval jako diskriminaci.

NSS pak zamítl kasační stížnost stěžovatele, protože podmiňovat přístup k běžné službě popsaným politickým coming outem je nepřípustným nátlakem. Nadto státní občanství není dostatečným důvodem pro založení spoluodpovědnosti jeho nositele za aktuální skutky politické reprezentace země.

Ústavní stížnost

Stěžovatel podal ústavní stížnost, v níž tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje jeho právo na svobodu projevu a právo na svobodu myšlení a svědomí podle Listiny, protože státní příslušnost nepředstavuje diskriminační důvod, čímž došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, a dále čl. 4 odst. 1 Listiny, který umožňuje ukládání povinností pouze na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

IIs.ÚS pak dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. A to přesto, že ve svém hodnocení uvedl, že

  • odlišování a názorová pluralita se samozřejmě netýká pouze osobního života, nýbrž také života veřejného, a to zejména života politického;
  • ústavodárce zdůraznil ideologickou a náboženskou neutralitu státu (čl. 2 odst. 1 Listiny), z čehož přímo plyne tolerance názorové, ideologické i náboženské plurality;
  • učinil obecné východisko, založené na respektu k odlišnosti lidí a jejich preferencí, přičemž regulace v této oblasti by proto měla být spíše výjimečná a měla by se týkat jen těch jevů, kdy se jeví skutečně jako nezbytná (Popper: „Svoboda pohybu vašich pěstí je omezena polohou nosu vašeho bližního“);
  • vychází z Popperovy premisy, že základním účelem státu je ochrana té svobody, která neškodí jiným občanům;
  • stát by měl zasahovat pouze tehdy, dochází-li výkonem podnikatelské činnosti k porušování práv druhých anebo důležitého veřejného zájmu, nelze-li této ochrany dosáhnout jinak;
  • jakékoliv odlišné zacházení je diskriminací pouze tehdy, není-li racionálně odůvodněno;
  • ve svobodné demokratické společnosti je nutno politické názory veřejně diskutovat a potýkat se s názorovými protivníky, nikoliv je omezovat a případně i sankcionovat.

Svůj závěr IIs.ÚS opírá o pozoruhodný předpoklad, že ekonomická podstata podnikání má ideologickou nadstavbu: „podnikatel se profiluje tak, aby si svojí činností zajistil odpovídající obživu, a zároveň chce tímto způsobem i vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných“. A dodal, že „podnikatelská činnost by měla jeho provozovatele i bavit a dělat mu radost“. Na podporu svého stanoviska uvedl dále, že

  • stěžovatel (podnikatel) nezacházel rozdílně s cizinci oproti českým státním občanům, protože ubytování odepřel jen těm občanům Ruské federace, kteří by odmítli podepsat prohlášení odsuzující anexi Krymu;
  • stěžovatel chtěl projevit svůj názor na protiprávní anexi Krymu, a současně chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí (resp. podílet mohou) na politickém životě státu, kterého považoval za agresora;
  • v daném případě nehodnotil formu jednání, kterou zvolil stěžovatel, nýbrž jeho obsah;
  • o diskriminaci by se jednalo, pokud by důvod odepření ubytovací služby stěžovatele byl nenávistný, zjevně svévolný či zasahující do důstojnosti jeho spotřebitele;
  • stěžovatel se choval předvídatelně a transparentně, každý klient mohl dopředu zvážit, zda za těchto podmínek této ubytovací možnosti využije, přičemž mohl využít služeb hotelu jiného, kde tato omezení neplatí;
  • podmínka pro poskytnutí ubytovací služby nebyla zjevně svévolná či iracionální, a to ani v objektivním smyslu, protože anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem a oficiální zahraniční politika České republiky stejně jako Evropské unie se k ní vymezila negativně a pro Českou republiku má tento akt navíc zřejmou historickou paralelu ve vztahu k okupaci Československa v srpnu 1968.

IIs.ÚS tedy konstatoval, že stěžovateli bylo zasaženo do jeho svobody politického projevu, jelikož důvod omezení poskytování ubytovací služby byl racionální a nebyl veden žádnými zavrženíhodnými pohnutkami, aniž by použil diskriminačních důvodů, přičemž zájemce si mohl najít alternativní ubytování a jeho zájmy tím nebyly existenciálně ohroženy. Navíc, dodal IIs.ÚS, reakce stěžovatele na kritizovaný čin (anexe části území jiného státu Ruskou federací) se – s ohledem na jeho závažnost - nejeví ani jako nepřiměřená.

Disent

Odlišné stanovisko k nálezu připojil třetí člen IIs.ÚS, soudce Ludvík David. Uvedl, že v tomto případě šlo o občanskou neposlušnost, tedy jednání, vědomě porušující právní předpis (viz podnikatelovo prohlášení pro tisk), se záměrem upozornit na závažný problém, avšak předem srozuměné s následkem (sankcí).

Odlišné stanovisko k nálezu připojil třetí člen IIs.ÚS, soudce Ludvík David. Uvedl, že v tomto případě šlo o občanskou neposlušnost, tedy jednání, vědomě porušující právní předpis (viz podnikatelovo prohlášení pro tisk), se záměrem upozornit na závažný problém, avšak předem srozuměné s následkem (sankcí).

Ve své znamenité argumentaci vznesl řadu kvalitních, II.sÚS nezodpovězených otázek. Především použil zásadu, někdy zvanou „zlatým pravidlem“, jímž se vyznačují civilizované společnosti: „Nečiň druhým, co bys sám strpěl nerad.“ A ptá se, jak by asi reagovala česká veřejnost, kdyby byli podobnému zacházení podrobeni čeští turisté v zahraničí?

Upozornil též na zásah do lidské důstojnosti postupem, kdy se někdo ocitne v pozici „páky“. Jde o situaci, kdy jedna osoba vyvíjí nátlak na druhou osobu s tím, že požaduje cosi po osobě třetí, aniž by ona osoba druhá, na níž se tlačí, měla možnost splnění požadavku ovlivnit.

Konstatoval, že nález IIs.ÚS se nevypořádal s ustanoveními občanského zákoníku o zakázaných a nepřiměřených ujednáních spotřebitelského kontraktu, kam smluvní podmínka hotelu směřuje, přinejmenším tím, že vyžaduje podpis prohlášení s připojením osobních údajů, kterým nesouhlasí s mocenským aktem svého domovského státu.

Další námitky

Ke zmíněné kauze a argumentaci zúčastněných stran lze dodat, že stěžovatel, jakož i nález IIs.ÚS, zjevně zaměňují svobodu vyjadřovat názor za svévolný nátlak, aby zájemce o veřejně nabízené služby musel deklarovat svůj politický názor.

IIs.ÚS cituje mnoho stanovisek, které jsou v rozporu s jeho nálezem. Je těžko soudit, zda tak vnitřně rozporný nález je vůbec myšlen vážně. Disentní námitka o jednostranné optice senátu je snad vysvětlením, i když neakceptovatelným.

IIs.ÚS konstatuje, že podle Listiny (čl. 1, odst. 3) „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“, přitom však nález obhajuje přesný opak.

IIs.ÚS nepodal vodítko, jak by postupoval, kdyby podnikatel vyžadoval písemný, osobními daty doprovozený souhlas s připojením Krymu k Ruské federaci, opírající se o výsledky referenda o osamostatnění Krymské republiky v roce 1991 (přes 90 procent pro při více jak 80procentní účasti).

Zajímavý souboj se odehrál na poli literárních odkazů. Zatímco NSS argumentoval Jaroslavem Haškem („Host jako host“, řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika.“), IIs.ÚS volil „humanistický odkaz“ z Čapkovy „Bílé nemoci“, kdy doktor Galén odmítne vydat jím vynalezený lék potírající smrtelnou nakažlivou nemoc všem, kteří jsou schopni ovlivnit zastavení agresivní války. Fundamentalistické zobecnění této literární hyperboly soudci Ústavního soudu je dosti alarmující, jak z hlediska literárního, tak z hlediska lékařské etiky. Pak už ovšem další použitá argumentace Járou Cimrmanem není takovým překvapením.

IIs.ÚS nepodal vodítko, jak by postupoval, kdyby podnikatel vyžadoval písemný, osobními daty doprovozený souhlas s připojením Krymu k Ruské federaci, opírající se o výsledky referenda o osamostatnění Krymské republiky v roce 1991 (přes 90 procent pro při více jak 80procentní účasti), následné vyhlášení její nezávislosti, přijetí krymské ústavy a zvolení krymského prezidenta, jejich zrušení v roce 1995, nahrazené článkem ukrajinské ústavy (1996), opravňujícím Autonomní republiku Krym organizovat referenda o všech podstatných otázkách, což občané Krymu realizovali v roce 2014, a to s výsledky i volební účastí podobnými jako v roce 1991, kdy otázka smluvně zajištěné ruské vojenské přítomnosti na Krymu nebyla vůbec předmětem diskuse.

IIs.ÚS nedůstojně akceptoval oportunistickou zahraničněpolitickou argumentaci České republiky, aniž by vzal v potaz obecně nerozřešený spor mezinárodněprávních principů zachování územní celistvosti a práva na sebeurčení, které naopak převážilo v případě Kosova, stejnou Českou republikou naopak uznaného (aniž by se tam kdy konalo referendum).

Závěr

Počátkem roku 1977 bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77. V mediálním furore, které následovalo, téměř zanikl zákaz navštěvovat Divadlo Spejbla a Hurvínka, adresovaný signatářům Charty 77. Tehdy nebyla nabídnuta možnost divadlo navštívit po bezprostředním podpisu anticharty.

Selektivní, vnitřně nekonzistentní argumentací dva ze tří soudců IIs.ÚS deklarovali, že se – na rozdíl od České obchodní inspekce a Nejvyššího správního soudu – řídí politikou.

V tomto bodě je posuzovaná kauza jiná, protože nabídla možnost se podvolit a přizpůsobit a případně zapřít své přesvědčení a tímto nedůstojným způsobem získat v hotelu ubytování. Avšak ostatní okolnosti ty dvě situace propojují škaredě až strašidelně.

Selektivní, vnitřně nekonzistentní argumentací totiž dva ze tří soudců IIs.ÚS deklarovali, že se – na rozdíl od České obchodní inspekce a Nejvyššího správního soudu – řídí politikou.

Nález IIs.ÚS tak otevřel dveře diskriminaci, která se skryje za svobodu vyjadřování v synergii se svobodou podnikat a s racionálním a bohulibým úmyslem zlepšit svět, obzvláště když to přinese podnikateli radost.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.