SCHNEIDER: Britský „fejkomet“ v kauze Skripalových se zadrhl

V konzervativním americkém časopise The National Interest se o kauze Skripalových rozepsal George Beebe, bývalý analytik CIA se zaměřením na Rusko, který působil též jako odborný poradce amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho. Nejprve zhruba sesumíroval standardní britskou verzi případu podle úřadů „Her Majesty‘s Government“. Pak však projevil analytickou erudici a dal slovo i „skeptikům“ a jejich argumentům, aniž by se je snažil bez diskuse zdiskreditovat ocejchováním za „fejky“, jak to je v českých médiích zlozvykem.

Zkušený expert Beebe nepochybuje, že v případě dvou Rusů jde o zpravodajce, z čehož mu ale vyplývá nevysvětlitelný nesoulad. Proč by taková (podle tvrzení britských úřadů velmi citlivá) operace měla tak nicotnou úroveň bezpečnostních opatření? Další záhadou pro Beeba je, že by si dvojice mužů, údajně dopravující smrtící binární jed, najala hotelový pokoj nejen bez koupelny, ale i umyvadla. Ztížený přístup k vodě by mohl být v případě potřeby kritický.

Časové srovnání

Všechny testy na přítomnost novičoku v hotelovém pokoji byly negativní – až na jeden, který však nemohl být zopakován v laboratorních podmínkách, píše Beebe. (Soud by tedy takový „důkaz“ musel odmítnout.) Navíc Beebe sráží do kolen britskou úřední verzi případu časovým srovnáním pohybu Skripalových a dvou Rusů. Ti se totiž mohli dostat k domu Skripalových (a namazat kliku novičokem) až dlouho poté, co Skripalovi z domu odešli a již se k němu prokazatelně nevrátili.

Tento argument není věcí názoru či interpretace, to je prosté vyhodnocení časové linky, které se učí již na středních policejních školách. Zde to uvádí renomovaný analytik CIA, poradce amerického vicepremiéra – dodávám pro fejkožrouty. Beebe tak doslova knockoutoval již tak značně děravou „otravnou“ variantu kauzy Skripal podle britských úřadů, z níž čpí pejorativní odér přisuzovaný „konspiračním teoriím“, protože místo chybějících důkazů vyžaduje skálopevnou víru, jinak se rozpadá v prach.

Nicméně i analytik-rutinér může odkrýt meze svých interpretací. Alternativní verze, kterou Beebe nabízí, je sice možná, ale není jediná. Připouští variantu, že ti dva Rusové prali špinavé peníze, což vyvozuje z jejich časté přítomnosti ve Švýcarsku, svatostánku všech propíračů, a ve Velké Británii, která hostí mnoho ruských oligarchů uchýlivších se sem z Ruska s obrovskými částkami podivného původu (což těm moralizujícím Britům kupodivu až doteď nevadilo).

Ovlivněné hodnocení

Beebe předpokládá, že zcela objasnit takovou činnost těchto dvou Rusů nemuselo být v zájmu jejich sponzorů, ale ani Putina. A připouští, že hodnocení kauzy Skripal je předem ovlivněno názorem na schopnosti, zaměření a angažovanost ruské vlády. Sám však na závěr svého jinak odvážného článku též „zdraví u vrbiček“ a tvrdí, že Putin svým mlžením potvrdil odpovědnost za útok na Skripalovy, ať již jej nařídil, nebo ne. Smutný závěr jinak podnětného analytického materiálu.

Takto to asi dopadalo, když potentáti z Bílého domu chodívali na analytiku CIA a setrvávali tam tak dlouho, až si odnesli, co chtěli. Beebe opominul další vyšetřovací verzi, která je lemována ostřícími se konturami. O Skripalovi totiž napsala BBC, že se v poslední době začal bát o svůj život a že se zajímal o návrat do Ruska. V této souvislosti by mohla hrát důležitou roli informace (je-li pravdivá), že jeden z oněch dvou Rusů pomáhal v rámci podobné záchranné akce dostat do bezpečí bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče.

Chování Skripalových (vypnutí jejich mobilů na čtyři hodiny kvůli telekomunikačnímu sledování) má smysl pouze v této variantě, že šlo o setkání s těmito záchranáři. Je též nesmírně zajímavé, že dnes se již nikdo nezajímá o identitu ženy, kterou zachytily průmyslové kamery z jedné restaurace. Ta okamžik kráčela po Skripalově boku, dcera Julia šla o dva kroky napřed.

Varianta návratu

Dle BBC se to stalo v 16:08, chvíli předtím, než byli Skripalovi nalezeni zhrouceni na lavičce. V 16:15 již kamera zachytila svědky přivolané policejní auto a hned poté záchranku. Dnes se mluví o všem jiném než o identitě možné pachatelky útoku na Skripalovy. Tato sekvence událostí má stěží jiné vysvětlení než „návratovou“ variantu, zejména v kontextu pozdějšího vývoje, kdy Skripal nebyl před média vpuštěn vůbec, pouze Julia přednesla (dle pohybu očí zřejmě čtený) projev. Od té doby jsou drženi na neznámém místě, údajně kvůli bezpečí před útočníky.

Myslitelná je ale i konsekventní varianta, že je v domácím vězení drží komplicové útočníků, kteří měli zabránit návratu Skripalových do Ruska, což zbabrali. Z tohoto úhlu pohledu by pak měla smysl i nedávná Putinova ostrá denunciace Skripala. Slovy uznání za jeho rozhodnutí vrátit se do Ruska by mu Putin mohl jen přitížit a znemožnit nějakou kreativní obhajobu. V dané situaci mohl říci sotva co jiného.

Variantě, že se Skripal chtěl vrátit, a zřejmě nikoliv s prázdnýma rukama, a že mu v tom britské úřady na poslední chvíli zabránily, by odpovídalo i dost neadekvátní protiruské běsnění britské vlády, při němž mnohé osoby doslova „vypadávají z rolí“ a říkají za bílého dne naprosté nesmysly.

Důstojná pozice

Obecně vzato, tato „fejkometná“ metoda britských úřadů se podobá největšímu globálnímu podvodu tvořenému řadou lží, jimiž vláda USA chtěla odůvodnit útok na Irák v roce 2003. Jak známo, šlo nejprve o „pražskou stopu“, potom o „nigerské jaderné akvizice“ (což vyústilo v hanebnou aféru „Plamegate“) a vrcholilo nařčením Iráku, že vlastní zbraně hromadného ničení, což Němcům a následně Američanům ochotně podsouval Iráčan, příznačně přezdívaný „Curveball“.

T. G. Masaryk řekl, že státy se udržují ideály, z nichž se zrodily. Proto by bylo žádoucí, aby politici a naše služby zpravodajské, bezpečnostní a zahraniční (diplomatické) zaujali důstojnou, byť ne vždy bezprostředně lukrativní pozici, a nezařazovali se do šiku poslušných a přisluhujících, jakkoliv by to bylo chvilkově výhodné.