Poté, co Stanislav Křeček, zástupce ombudsmanky Anny Šabatové, vyjádřil minulý týden v rozhovoru pro server lidovky.cz svůj názor na dění na Ukrajině, jeho šéfka mu nikoli úplně jemně naznačila, ať – v zájmu reputace jejich instituce veřejného ochránce práv – laskavě „drží hubu“.
Stanislav Křeček například prohlásil:
„Pokud se páchá násilí na obou stranách, nelze vyzvat pouze jednu stranu, aby násilí nepáchala. Násilí může vláda zabránit jen násilím. Když na barikádách demonstranti střílejí, musí totéž dělat i ti, co chtějí střílení zastavit.“
A také v rozhovoru řekl:
„Janukovyč může být jakýkoli, ale byl zvolen ve svobodných volbách, a to je velice nebezpečné pro budoucnost, protože když se tam vyhlásí mimořádné volby, kdo je bude respektovat?“
Legálně zvolený prezident
Můj názor je téměř stoprocentně opačný než Křečkův – nikoliv na sto, ale určitě na 99 procent. Má však pravdu v tom, že Janukovyč byl legálně zvolen prezidentem Ukrajiny. A kdyby u nás v České republice jacíkoli demonstranti z jakéhokoli politického proudu začali používat na svých demonstracích násilí, byl bych pro to, aby je policie pozatýkala s pomocí jakýchkoli k tomu nezbytných prostředků.
Stanislav Křeček má pravdu v tom, že Viktor Janukovyč byl legálně zvolen prezidentem Ukrajiny. Jenomže...
Jenomže! Když loni v listopadu tehdy ukrajinský prezident Viktor Janukovyč na poslední chvíli odmítl dohodnutou smlouvu s Evropskou unií, bylo toto jeho odmítnutí obrovskou provokací vůči lidem na západní Ukrajině. Ti totiž vzhlížejí k Evropě a nechtějí být od ní odstřiženi.
Chtějí žít stejně, jak to vidí v Polsku, na Slovensku a u nás v Česku, chtějí jen to, co máme my. A když Janukovyč náhle dohodu odmítl, připadali si jako před bránou Danteho Pekla: „Vzdej se vší naděje, kdo tady vstupuješ.“ Považovali to za konec naděje na normální život našeho typu a odsunutí někam do Eurasie.
Proto tito Ukrajinci protestovali na kyjevském náměstí Majdan. Janukovyč však proti nim policejně zasáhl, čímž část opozice zradikalizoval a přiměl k používání násilí. A završil to minulý týden brutální, smrtící střelbou do lidí vlastní země, v jejímž důsledku jich několik desítek, možná více než sto, zahynulo. Tím přestal být legitimním prezidentem a stal se řezníkem z Kyjeva. A za tento svůj rozkaz by měl Janukovyč viset. To je můj politický názor.
Právo na odlišný názor
Stanislav Křeček vyslovil odlišný názor, a na rozdíl od mnoha jiných lidí použil racionální argumenty – byť s ním nesouhlasím. To je dnes vzácné – vím, o čem mluvím. Řečeno jinak, i když s Křečkem nesouhlasím, svobodně vyslovil svůj politický názor na dění v zahraniční zemi. U Křečka tudíž šlo o politický projev, jehož svobodu naše Ústava a ústavní Listina práv a svobod garantuje a chrání!
U Křečka šlo o politický projev, jehož svobodu naše Ústava a ústavní Listina práv a svobod garantuje a chrání!
Křečkova šéfka Anna Šabatová však vydala prohlášení, v němž ho požádala, aby mlčel: „Požádala jsem i svého zástupce, aby se rovněž zdržel vyjádření, která by mohla snižovat vážnost instituce veřejného ochránce práv a důvěru veřejnosti v ni.“ Řečeno jinak, „něžně“ mu doporučila, ať si nasadí náhubek.
Něco takového si mohu dovolit já v Občanském institutu (OI), jehož cílem je obhajovat svobodu. Proto můžu vyzvat lidi, kteří v OI působí, aby veřejně neobhajovali komunismus, nacismus, socialismus, islamismus či genderový feminismus, které jsou proti svobodě. Chtějí-li je obhajovat, mohou, nikoliv však v Občanském institutu.
My, lid České republiky
Anně Šabatové však úřad ombudsmana nepatří – není jeho vlastníkem. Vlastníme jej my, lid České republiky, její občané. My jsme zaměstnavateli jak Anny Šabatové, tak Stanislava Křečka a platíme si je ze svých daní. A my, lid České republiky, její občané, jsme už svou vůli projevili – v Ústavě a Listině práva a svobod.
My, lid České republiky, její občané, jsme zaměstnavateli Anny Šabatové i Stanislava Křečka a platíme si je ze svých daní
Touto naší vůlí pak je, že si přejeme, aby každý člověk, občan, mohl svobodně mluvit a projevovat svůj názor. Svoboda slova a politického projevu jsou důležitějšími hodnotami než útlocit ombudsmanky Šabatové. Doufám, že Stanislav Křeček bude nadále svobodně říkat a zveřejňovat své politické názory a nenechá se zastrašit Annou Šabatovou – byť pravděpodobně v 99 ze 100 případů nebudu s Křečkem souhlasit.
Anna Šabatová jednoho dne do úřadu veřejného ochránce práv přišla a jednoho dne z něj zase odejde. Zásadní význam však má, aby zůstala svoboda politického projevu. A to navždy.
