Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Roman Joch: Klaus zpátky do ODS? Spíš sebedestrukce než výhoda.

Zprávy z EU

  15:29

Zatímco kandidátce ODS do europarlamentu by mohl exprezident pomoci, ve volbách do sněmovny by byl težkým břemenem, píše Roman Joch.

foto: © ČTKČeská pozice

Šest významných občanských demokratů ve čtvrtek 8. srpna v dopise výkonné radě ODS uvedlo, že by rádi Václava Klause více zaangažovali ve straně, aby jí otec-zakladatel pomohl ze současné tristní situace. Vedení se následně usneslo, že si přeje spolupráci s Klausem před nadcházejícími volbami, jeho případný návrat do ODS však považuje za nereálný. Což ostatně vzápětí potvrdil sám exprezident, který v sobotu novinářům řekl, že jeho angažmá ve straně nepřichází v dnešní době v úvahu.

Bez ohledu na své názory na Václava Klause se pokusím nad otázkou „Může Václav Klaus v současnosti ODS pomoci?“ věcně a analyticky zamyslet. A můj uvážený názor je tento: „Přijde na to, v jaké pozici.“

Členům ODS, kterým by Klaus vadil v domácí politice, by nevadil odklizen do Evropského parlamentuVáclav Klaus v čele kandidátky ODS do Evropského parlamentu (EP) by jejímu úspěchu jistě pomohl. Je symbolem – největším a nejvýznamnějším – českého euroskepticismu a v Česku je přibližně pět procent radikálně euroskeptických voličů, kteří zároveň voliči ODS nejsou. Jsou to voliči nacionalističtí, tradicionalističtí a libertariánští (v tomto pořadí podle jejich početnosti), které doposud reprezentovaly například strana Jany Bobošíkové, hnutí D.O.S.T. Michala Semína či Strana svobodných občanů Petra Macha. Jejich kumulativní hlas odhaduji zhruba na oněch pět procent a tito by nikdy nevolili ODS bez Václava Klause. Kdyby však Klaus stál v čele kandidátky ODS do EP, tyto voliče by k sobě přitáhl a přidal k těm, kteří by kandidátku ODS do EP volili tak či onak – aniž by mnohé, či vůbec nějaké jiné voliče ODS odpudil! Neboť těm členům ODS, kterým by vadil v domácí české politice (o tom více za chvíli), by nevadil odklizen do EP.

Myslím, že situace by však byla výrazně jiná, kdyby měl být Klaus angažován v domácí politice. Tam by byl nejen nikoli přínosem, nýbrž dokonce těžkým břemenem. Proč? Z několika důvodů.

  • Sestupná tendence

Za prvé, podívejme se na Václava Klause coby „sběrače“ hlasů. Ve volbách 1992, kdy poprvé kandidoval jako předseda ODS, tato strana získala do České národní rady 29,7 procenta hlasů, do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 33,9  procenta hlasů a do Sněmovny národů FS 33,4 procenta hlasů.

Ve volbách o čtyři roky později, tedy v roce 1996 do Poslanecké sněmovny, ODS získala 29,6 procenta hlasů. O dva roky později – v roce 1998 – to bylo 27,7 procenta hlasů; a v roce 2002, kdy byl předsedou ODS naposledy, ODS získala jen 24,5 procenta hlasů.

Když Klause vystřídal Topolánek, hned v dalších volbách do sněmovny získal pro ODS 35,4 procenta hlasů, což je dodnes nejlepší výsledek strany ve sněmovních volbáchJinými slovy, schopnost Václava Klause získávat hlasy byla v čase konzistentně sestupná. Za deset let 1992-2002 výsledky ODS (do ČNR a pak do Poslanecké sněmovny) klesly o 5,2 procentního bodu a bereme-li v potaz nejlepší Klausův výsledek z roku 1992 (do SL FS), pak dokonce téměř o 9,5 procentního bodu. Navíc v této době byl už Klaus pro pravici výrazně polarizující, nikoli sjednocující postavou a jeho post v čele ODS garantoval (dodnes by garantoval) jinou silnou stranu na pravici konkurenční ODS.

Pro zajímavost, když Klause v čele ODS vystřídal Mirek Topolánek, tak hned v prvních dalších „postklausovských“ volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 získal pro ODS až 35,4 procenta hlasů, což je dodnes nejlepší výsledek ODS v sněmovních volbách – dokonce lepší, než jakého kdy vůbec dosáhl Klaus v období největší slávy, tedy v roce 1992 do Federálního shromáždění.

A je nějaký důvod myslet si, že tato sestupná tendence Klause by se měla z nějakého důvodu změnit? Že nyní bude lepším „sběračem“ hlasů než v roce 1992 nebo 2002?

  • Symbol nacionalismu a euroskepticismu

Za druhé, dnešní Klaus je vnímán jinak než byl v 90. letech. Tehdy byl symbolem kapitalismu a liberalismu (ať už zaslouženě či nikoli), dnes je symbolem nacionalismu a euroskepticismu.

Ty druhé však mají na české pravici nižší podporu než ty první. Nepochybuji, že Klaus by v čele ODS ve Sněmovních volbách „udělal“ deset procent, ztěží však více. Pak by ale neměl na pravici žádné koaliční spojence. TOP 09 Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga nemá problém spolupracovat s Mirkem Topolánkem, Petrem Nečasem, Martinem Kubou, Miroslavou Němcovou a tak dále, ale nezkousla by spolupráci s Václavem Klausem. Jedinými koaličními partnery Klausovy ODS by tak byli snad jen KSČM, zemanovci nebo Tomio Okamura. Pro pravici by to znamenalo permanentní rozštěpení a nemožnost středopravicové většinové koalice.

  • Stále živá amnestie

Za třetí je tu faktor amnestie. Zeman byl deset let mimo politiku a mnohé mu bylo zapomenuto. Klaus odešel z politiky letos. Amnestie není zapomenuta a v kampani by byla oponenty s gustem připomínána. Je albatrosem zavěšeným na Klausově krku. O to více, že probíhá vyšetřování případné korupce s ní spojené.

  • Bez jiskry a elánu

Za čtvrté, na rozdíl od 90. let působí jinak i samotný Václav Klaus. Tehdy měl jiskru, svěžest, elán. Teď působí unaveně, mdle, staře – a když si čtete jeho texty ze současnosti, není v nich žádná jiskra, špetka elánu, jen směsice apologetiky a sebechvály: jak vše v minulosti udělal dobře a bez chyby…

  • Kariéru nelze resuscitovat věčně

Za páté, volání po návratu otce-zakladatele je projevem nevyzrálosti a nedospělosti jeho dětí. Odpovědnost za stranu je už jejich, té se nezbaví, nikoli jejich otce. Neustálé utíkání pod jeho ochranu je projevem stálé adolescence, nehodné dospělých mužů. Strana po letech vládnutí, jež nebylo prosté hříchů, si musí projít očistnou lázní, pobytem na poušti, zakusit hořkost porážky a v opozici se připravovat na návrat k moci. Žádný deus ex machina ji od toho neuchrání.

Navíc je iluzí, svým způsobem utopií, myslet si, že politickou kariéru jednoho člověka lze resuscitovat věčně. To voliči nevidí rádi, časem i sebevýznamnější státník se jim zoškliví. A Václav Klaus nebyl ve vrcholné politice krátce – celkem 22 let. Jen tak namátkou pro srovnání: Leonid Brežněv v ní byl 18 let, Helmut Kohl 16 let, Augusto Pinochet 16 let, Margaret Thatcherová 15 let, François Mitterrand 14 let. (Ano, pravda, Giulio Andreotti 40 let a Fidel Castro 54 let a stále mu není konec; předpokládám však, že na to Václav Klaus aspirovat nechce; každopádně čeští voliči by pro to pochopení neměli.)

Spíš přítěž než aktivum

A konečně ta nejdůležitější dosud nevyřčená otázka: zkousla, akceptovala by Klause dnešní ODS samotná? Určitě mnozí v ní ano. Ale všichni? Nehrozilo by náhodou, že mnozí v ODS by z výše uvedených důvodů považovali Klause spíše za přítěž než za aktivum, a tudíž by ho „nezkousli“ a z ODS raději odešli, tedy rozštěpili ji? Podle mých informací je to dosti pravděpodobné. Což by byl pochopitelně zánik ODS. Klausova část spolu s pěti procenty radikálních nacionalistů a euroskeptiků by získala oněch deset procent a druhá část by nejspíš „driftovala“ k TOP.

Pro ODS jako stranu by tak byl Václav Klaus v současné situaci darem danajským.

Takže pokud se nepletu, Klaus v ODS pro volby do Evropského parlamentu: aktivum; pro volby do Poslanecké sněmovny: pasivum, až sebedestrukce.

Ale mohu se mýlit, ovšem…

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!