Už je to víc než 30 let a na tu skvělou slovní hříčku jsem skoro zapomněl. Ale ti, kdo tu scénku ve slavném filmu Tootsie režiséra Sydneyho Pollacka viděli, si na ni určitě při eskapádách premiéra a předsedy ČSSD vzpomenou také. Odehrává se na castingu na hlavní roli ředitelky nemocnice v seriálu z lékařského prostředí. Tam s velkým šarmem nakráčí Dorothy Michaelsová, což je však za ženu převlečený Dustin Hoffman, příležitostný herec toho času bez práce. A vzhledem ke své zoufalé situaci se rozhodne v ženském převleku casting vyhrát a roli získat.
Po formálním představení přijde onen okamžik, který rozhodne, že roli dostane – je totiž dotázána, jaký má názor na určitou věc. A Dorothy Michaelsová odpoví bez zaváhání: „Jaká odpověď zajistí, že tuhle roli dostanu?“ Jedna nula pro vás, odpoví manažerka a Dorothy kráčí vstříc vysněné roli. Potud scénka, která věrně odráží chování současného Bohuslava Sobotky. Jenže s jeho vysněnou rolí, tedy vítězstvím ČSSD v říjnových volbách a vidinou dalšího premiérského postu, to zřejmě bude složitější.
Jeden z nejvýraznějších veletočů
Je totiž jistě příjemné se zasmát vtipným skečům z komedie, jiná věc je ale vidět v obdobných souvislostech předsedu vlády, jak se úporně snaží s taktikou Dorothy Michaelsové udržet si za každou cenu křeslo. Co si mají občané myslet, když premiér Sobotka při návštěvě USA odhaluje bustu Václava Havla, téměř se pasuje za dědice jeho odkazu, v den výročí jeho nedožitých osmdesátin v Rudolfinu řeční, jak stejné hodnoty vyznává, aby vzápětí řekl do novin, že si dovede představit vládu s komunisty, a nakonec podepíše lokajsky servilní prohlášení komunistické Číně.
Snad nejvýraznějším z takových veletočů, kdy předseda ČSSD Sobotka totálně otočil, byla otázka církevních restitucí |
Podobných kotrmelců se občané dočkali vždy, když si Bohuslav Sobotka nebyl jistý, co přesně voliči chtějí slyšet a co mu jaký postoj vynese. Snad nejvýraznějším z takových veletočů, kdy předseda ČSSD Sobotka totálně otočil, byla otázka církevních restitucí. Kolik jen billboardů znázorňujících hrabivé kněžoury, jak se chamtivě sápou po žoku zlaťáků, a kolik plakátů hlásajících, že ČSSD Pražský hrad Vatikánu nepředá, jsme vídali před volbami.
A stačila maličkost, vidina vlády s lidovci, a předseda Sobotka změnil názor a ještě nás poučil, jak škodlivé by pro republiku bylo tuto již uzavřenou záležitost znovu otvírat. Směšným kotrmelcem je i odvolání ministra Jana Mládka. Ne že by to vzhledem k situaci nebylo správné. Jenže ještě před pár dny se premiér Sobotka veřejně dušoval, že ho neodvolá. Asi doufal, že se vztek lidí po šílenostech z úst ministra za ČSSD o cenách roamingu přežene. Ale kritika sílila, a tak Sobotka otočil a udělal, co doufal, že občané chtějí slyšet.
Zvládnutí techniky
Dorothy Michaelsová otevřeně přiznala, že udělá přesně to, co jí zajistí roli. Tuto taktiku možná poradili Sobotkovi jeho noví poradci z USA. To by ovšem chtělo ztrátu paměti voličů. Na něco takového by se politici neměli spoléhat, protože občané si u nás dobře pamatují nejen scénky z filmů, kde se falešní herci snaží dostat nejlepší role, ale hlavně to, co kdo z politiků říká, když žadoní o jejich hlasy.
Po všech těch eskapádách, kotrmelcích a přemetech v názorech a slibech, které za ta léta předvedl, Bohuslav Sobotka dokonale zvládl techniku Dorothy Michaelsové |
Po všech těch eskapádách, kotrmelcích a přemetech v názorech a slibech, které za ta léta předvedl, Bohuslav Sobotka dokonale zvládl techniku Dorothy Michaelsové. Rozdíl je v maličkosti: role premiéra není rolí v seriálu a občané nejsou diváci, kteří mohou program přepnout, když je nebaví. Nechtějí slyšet od politiků, jak se servilně ptají voličů, jaká odpověď jim zajistí, že tuto roli dostanou. Nezbývá než věřit v jediné: faleš může být úspěšná v seriálovém castingu, ale do Strakovky ji voliči znovu nepustí.
