Že chatrný zdravotní stav papeže Benedikta XVI. není jediný, a možná ani ne hlavní důvod jeho dobrovolné rezignace, je přirozeným námětem dohadů – a pravý důvod se možná nikdy nepotvrdí. Z Benediktova působení v čele katolické církve a reakcí různých katolických hodnostářů však lze s trochou detektivní práce vystopovat, že tato církev prochází ne-li duchovní, pak přinejmenším politickou krizí a tápe, jak čelit akcelerujícímu morálnímu úpadku západní civilizace a jejímu ohrožení zvenku.
Důkaz hloubky vnitřní krize církve poskytly záběry z papežova setkání s německými biskupy, jež sledovaly vetchého staříka s laskavou tváří, jak prochází s nastavenou rukou podél seřazených biskupů, z nichž jeden po druhém mu odmítají stisknout ruku a nepohlédnou mu do tváře. Hádat, z jakého ideologického problému takový rozkol mohl v tradičně ukázněném kléru vzniknout, je možná méně důležité než otázka, kam se v něm poděla prachobyčejná lidská slušnost a zdvořilost.
Nasměrování katolictví k racionalismu
Ať už si katolická církev krizi vyřeší jakkoli, nekatolíkům zůstane Benedikt XVI. v paměti jako bystrý filozof, který se pokusil katolictví pevně nasměrovat k racionalismu vysvětlením, že rozum je nejcennější dar Boha člověku a že neužívat jej znamená pro člověka hřích. Odstupující papež ztotožnil racionalismus se západní civilizací a hájil ji navzdory jejím vadám a pokleskům, s vědomím absence jakékoli lepší civilizační alternativy.
Benedikt XVI. ztotožnil racionalismus se západní civilizací a hájil ji navzdory jejím vadám, s vědomím absence jakékoli lepší alternativy
Benedikt XVI. udržoval dialog s jinými náboženstvími, aniž se potřeboval uchýlit ke kýčovitým mnohonáboženským bohoslužbám jako v Assisi jeho předchůdce Jan Pavel II. A jako první významný církevní vůdce našel odvahu kriticky zhodnotit islám jako náboženství iracionální, nesmířlivé a se sklonem k násilí. Projevil tím ochotu dát církev k dispozici obraně západní civilizace, nejen výlučně katolictví.
Zatímco jeho naivní, ač nepochybně dobro mínící předchůdce vydal za církev omluvu islámu za křižácké války a pokorně políbil korán, Benedikt XVI. z důkladně prostudované historie křesťansko-islámských vztahů vyčetl, že jakmile je islám na válečné stezce, je neusmiřitelný a každý pokus o smíření považuje za protivníkovu slabost a důkaz své moci.
Sdělení světu
Na rozdíl od svého předchůdce si také z historie uvědomil, že ve srovnání s tisíciletými nepřetržitými útoky islámu na Evropu, s plundrováním měst a odvážením milionu Evropanů do otroctví, byly křižácké války titěrnou reakcí, která vydržela pouhých 80 let.
To se možná Benedikt XVI. snažil sdělit světu, když 20. prosince 2012 oznámil kanonizaci 813 mučedníků z Otranta, která většině komentátorů unikla jako možná příčina rozkolu v katolickém kléru. V Benediktově oznámení jejich kanonizace jsou označeni za „mučedníky víry“. Otrantský masakr je proto třeba připomenout.
Po masakru se Otranto stalo tureckou základnou na italské pevnině a Italům trvalo rok, než ho osvobodili
Odehrál se v roce 1480 za turecké námořní invaze jižní Itálie, o síle 130 lodí a 18 tisíc ozbrojenců. Město se ubránilo dva týdny. Padlo dvanáct tisíc Otranťanů a obyvatel sousedního venkova. Dalších pět tisíc bylo odvlečeno do otroctví. Posledních 813 se uchýlilo do katedrály se stařičkým arcibiskupem na modlitby. Tam jim Turci dali na vybranou: přijetí islámu, nebo smrt. Všichni do jednoho odmítli. Osm set jedenáct jich skončilo s useknutou hlavou. Arcibiskup a velitel posádky byli za živa rozsekáni na kousky a arcibiskupova useknutá hlava nabodnutá na kopí byla vystavena ve městě.
Katedrálu Turci proměnili ve stáj pro koně. Otranto se stalo tureckou základnou na italské pevnině a Italům trvalo rok, než ho osvobodili.
Výtka multikulturních biskupů
To je historie zatraceně politicky nekorektní – a není jisté, zda se taková islamofobie v současné Evropě ještě smí. Zda se smí v katolické církvi, a jakým směrem (odvaha, nebo appeasement) se ve vztahu k islámu vydá, možná poznáme podle toho, zda nový papež Otranťany kanonizuje. Původně byla kanonizace plánovaná na letošní květen, ale už se hovoří o jejím odkladu na říjen.
Nedokáže-li západní civilizaci bránit její největší křesťanská instituce, pomáhej nám všem Bůh
V katolické církvi stejně jako ve všech západních institucích vládne silná obava, že každá jejich kritika islámu zhoršuje situaci křesťanů v islámských zemích. Možná právě to Benediktovi XVI. vytýkají němečtí politicky korektní a multikulturní biskupové.
Faktem však je, že situace křesťanů pod islámem se naopak zhoršuje právě proto, že se na jejich obranu křesťanské instituce neozývají. Islámská cenzura v podobě evropské autocenzury mezitím kousek po kousku nahlodává svobody a bezpečnost Evropanů. A nedokáže-li západní civilizaci bránit její největší křesťanská instituce, pomáhej nám všem Bůh.
ČESKÁ POZICE se dobrovolné rezignaci papeže Benedikta XVI. věnovala v článcích: