Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Replikační krize vědy poznamenává i přijetí eura

  15:44
Pokles dopadu eura na zahraniční obchod z dvou set procent na nulu v průběhu 18 let ukazuje, že replikační krize se nevyhýbá ani ekonomii. I v ekonomickém výzkumu existují „módní vlny“. I ekonomové platí hypotéky či školu dětem. Aby si na živobytí vydělali, činí mnohdy „kompromisy“.
Eura (ilustrační foto)

Eura (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Věda v celém světě prochází závažnou krizí, takzvanou replikační. Zejména v uplynulých deseti letech se totiž vědcům příliš nedařilo replikovat předchozí závěry svých kolegů. Jinými slovy, nejsou s to je znovu potvrdit. Vyvstává tak palčivá otázka, zda předchozí, původní závěr byl správný a pravdivý. Což je alarmující. Replikační krize se totiž sice týká především společenských věd, jako je psychologie či ekonomie, ale také třeba lékařství.

Tým vědců kolem Briana Noseka z Virginské univerzity se v roce 2015 pokusil replikovat sto psychologických závěrů svých kolegů, kteří je publikovali v nejlepších světových akademických časopisech. Replikovat se podařilo jen 39 z nich, což značí, že zbylých 61 psychologických poznatků nemusí být pravdivých. Daniele Fanelli z London School of Economics v roce 2009 zjistil, že dvě procenta vědců falšují data, zatímco třetina se soukromě přiznává, že se uchyluje k pochybné výzkumné praxi, jako je vypouštění dat a faktů, jež nepodporují kýžený závěr.

Čtrnáct procent vědců pak ví o svých kolezích, kteří data falšují, a 70 procent z nich zase ví o kolezích, kteří se uchylují k pochybné výzkumné praxi. Jsou-li podvody a podvůdky mezi vědci opravdu tak četné, jde nepochybně o zásadní příčinu, proč se mnohé závěry nedaří znovu potvrzovat; potvrdit zfalšovaný závěr si žádá dalšího podvodu, obdobného rázu i rozsahu.

Nepotvrzený výsledek

Replikační krize vědy, konkrétně ekonomie, poznamenává i natolik zásadní problematiku, jako je přijetí eura, respektive výhodnost či nevýhodnost této jednotné evropské měny. V roce 2000 Andrew Rose publikoval v časopisu Economic Policy studii, podle níž by přijetí eura mohlo navyšovat zahraniční obchod s dalšími státy eurozóny až o 200 procent. Tehdy, na přelomu milénia, v době zavádění eura, se tak dechberoucí závěr hodil do karet politikům, kteří získali silný argument pro jednotnou měnu.

V roce 2000 Andrew Rose publikoval v časopisu Economic Policy studii, podle níž by přijetí eura mohlo navyšovat zahraniční obchod s dalšími státy eurozóny až o 200 procent. Bohužel v žádné z následujících studií na stejné téma už se dalším ekonomům nepodařilo Roseův závěr potvrdit, tedy replikovat.

Bohužel v žádné z následujících studií na stejné téma už se dalším ekonomům nepodařilo Roseův závěr potvrdit, tedy replikovat. Například diskusní studie Tinbergenova institutu z roku 2002 dospívá k závěru, že zavedení eura navýší zahraniční obchod nikoli o 200, ale jen o 33 procent. Jenže ani tento výsledek se už nepodařilo uspokojivě replikovat. Ekonomové Harry Flam a Hakan Nordström v roce 2006 spočítali, že zahraniční obchod po přijetí eura narůstá nikoli o 33, ale jen o 23 procent. O rok později jejich kolegové José de Sousa a Julie Lochardová stanovili daný efekt pouze na 15 procent.

V roce 2008 studie Review of International Economics už efekt vyčísluje jen na deset procent. Zřejmě pod tlakem těchto stále se snižujících výpočtů příznivého dopadu eura se na scénu vrací autor původní studie, tedy Rose. V roce 2016 konstatuje, že se o 16 let dříve mýlil – „mea culpa“, píše doslova –, a uvádí, že vliv eura na rozvoj zahraničního obchodu v rámci eurozóny nelze spočítat.

Korunu všemu nasazují v roce 2018 Alina Mikaová a Robert Zymek, kteří v Journal of International Money and Finance nejsou schopni replikovat ani nový Roseův závěr, jelikož efekt eura na zahraniční obchod vypočítávají, a ne že ne; přičemž zjišťují, že je nulový. Pokles vyčíslení dopadu eura na zahraniční obchod z až dvou set procent na nulu během 18 let ukazuje, že replikační krize se nevyhýbá ani ekonomii.

Zájem státu

Za oněch 18 let ovšem nepřeberné množství politiků a dalších účastníků veřejné diskuse o euru – v Česku i v dalších zemích – použilo jako klíčový argument pro přijetí eura právě argument vysoce příznivého dopadu na zahraniční obchod. Tento argument se za 18 let natolik vžil, že je považován za téměř samozřejmý. Navzdory tomu, že se jej vědcům stále nedaří uspokojivě replikovat, tedy potvrdit. Stále nevíme, zda je pravdivý. Jak je možné, že se během necelých dvaceti let výsledek jednoho a téhož zkoumání liší v rozsahu od nuly do dvou set procent?

Napovědět může postupný pokles jednotlivých vyčíslení dopadu eura. Naznačuje, že i v rámci ekonomického výzkumu existují cykly, dokonce „vlny“, ba „módní vlny“. I ekonomové platí své hypotéky či školu svým dětem. Aby si na živobytí vydělali, činí mnohdy „kompromisy“, byť nemusí jít hned o falšování dat. Třeba se věnují výzkumu, jehož závěr bude nejspíše publikován v akademickém žurnálu. Což zpravidla znamená slušné peníze navíc k běžnému platu.

Je-li zájmem státu třeba přijetí eura, vznikají studie jako ta Roseova z roku 2000. S tím, jak zájem státu opadá, neboť – například – euro je již zavedeno, opadá také jeho zájem, aby vznikaly studie, jež euro podporují. Opadá tedy i příslušná módní vlna vědeckého výzkumu. Množí se proto studie, které původní závěr – získaný v době kulminace vlny – již nejsou s to potvrdit a replikovat.

Na přelomu milénia, kdy při zavádění eura byla debata o jeho výhodách a nevýhodách poměrně intenzivní, dal výpočet dvousetprocentního efektu měnové unie na zahraniční obchod zjevně dobře vydělat i zmíněnému Roseovi. Jak už jsme řekli, politikům, kteří tehdy euro prosazovali, se jeho závěr nesmírně hodil. A jsou to opět politici, kteří mají zásadní slovo, ať už formální, či neformální, jaký bude rozpočet vědy a výzkumu, kolik půjde na jednotlivé výzkumné projekty či jednotlivé granty. Výzkum, jenž je v rukou politiků, respektive státu, totiž není před státním zájmem uchráněn.

Je-li zájmem státu třeba přijetí eura, vznikají studie jako ta Roseova z roku 2000. S tím, jak zájem státu opadá, neboť – například – euro je již zavedeno, opadá také jeho zájem, aby vznikaly studie, jež euro podporují. Opadá tedy i příslušná módní vlna vědeckého výzkumu. Množí se proto studie, které původní závěr – získaný v době kulminace vlny – již nejsou s to potvrdit a replikovat.

Nad pravdivostí původního výzkumu se tedy vznáší stále větší otazník. Ale v jistém smyslu už je to jedno. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít. A je jedno, zda se mouřenín jmenuje Rose, nebo jakkoli jinak. Jen je třeba mít na paměti, že momentálně, právě teď, vrcholí zase nejspíše nějaká jiná vědecká módní vlna. Stejně jako před 20 lety zjevně bylo módní – a výnosné – zveličovat přínosnost eura, může dnes být módní a výnosné zveličovat zase něco jiného. I vědci jsou jen lidé.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...