Rakousko: Staré časy končí

Rakousko zažívá další politickou turbulenci. Po loňském odstoupení sociálně demokratického kancléře Wernera Faymanna zejména kvůli lavírování s kvótami na uprchlíky, jehož nahradil v čele strany i vlády bývalý šéf Rakouských drah Christian Kern, je nyní politicky na vzestupu mladý charismatický ministr zahraničí Sebastian Kurz.

Tento lidovec se stal po nečekané demisi předsedy Rakouské lidové strany (ÖVP) Reinholda Mitterlehnera v květnu ve 30 letech jejím novým šéfem. V poválečné historii si vládu v Rakousku lidovci dělili v koalici se sociálními demokraty (SPÖ), respektive sociální demokraté vládli buď s lidovci, nebo se Stranou svobodných (FPÖ), případně sami.

Dotahování Strany svobodných

Rakouská lidová strana svěřila vedení mladému a dosud nedostudovanému, leč ambicióznímu právníku Kurzovi, který se již v 27 letech stal ministrem zahraničí, a zvolila ho předsedou v naději, že ji před parlamentními volbami v říjnu posílí a zvýrazní, což se i stalo. Své zvolení však Kurz podmínil požadavky práva veta při sestavování kandidátek a hlavního slova v dalších personálních záležitostech i programu strany. Žádný jiný předseda rakouské politické strany podobné kompetence nemá.

Kurz svěží vítr do rakouské politiky skutečně přinesl. Jeho popularita takřka raketově roste a lidovci po jeho nástupu do čela ÖVP dotahují Stranu svobodných vedenou Hansem Christianem Strachem, která je podle průzkumu veřejného mínění v čele stranických preferencí, lidovci po nástupu Kurze do čela strany dotahují. Možná i proto požádal kancléře Kerna o předčasné volby, neboť si nepřeje pokračování dosavadní červenočerné koalice.

Rakousko se rychle mění. Vždy představovalo svébytnou symbiózu tradicionalismu a konzervatismu s liberalismem, inovativností, invencí a modernitou, jak dokládá Vídeň, jedna ze sociálnědemokratických bašt takřka celou druhou (poválečnou) republiku. Jejím současným starostou a zemským hejtmanem je od roku 1994 Michael Häupl. Ten sice pravděpodobně na primátora v příštích volbách kandidovat nebude, ale tvář a ducha metropole to nezmění.

Konec jedné éry

Již 33 let pořádá a financuje Vídeň společně se sociální demokracií každoročně v červnu hudební festival Donauinselfest – největší Evropě –, přičemž při jeho 30. výročím přesáhla účast za víkend 3,5 milionu návštěvníků. To zřejmě Häuplův odchod nezmění, byť se již několikrát diskutovalo, zda festival nezpoplatnit, přesto zůstal vstup zdarma. Vídeň má mnoho let podle mezinárodních hodnocení, jež berou v úvahu desítky kritérií, nejvyšší životní úroveň a kvalitu života na světě.

Rakouská sociální demokracie má více než dvě stě tisíc členů, přičemž ČSSD jen zhruba desetinu, nemluvě o rozdílech v programech a výrazných osobnostech. Kern je za současné politické situace schopným kancléřem a ví, že v předčasných parlamentních volbách zvítězí buď lidovci, nebo svobodní, i když ani SPÖ není ze hry. A obává se především vítězství populistické Strany svobodných.

Rakouská vláda sice bude pravděpodobně koaliční, a případně vítězní lidovci by ji mohli vytvořit jak s FPÖ, tak s SPÖ, ale v Rakousku končí éra jednobarevných či koaličních lidovecko-sociálnědemokratických vlád, jimž dominovaly osobnosti evropského formátu, jako byli sociálně demokratičtí kancléři Bruno Kreisky či Franz Vranitzky. Ti dovedli Rakousko sociálně tržní ekonomikou na špici Evropy a proměnili ho v úspěšný, konkurenceschopný a perspektivní stát.

Rakousko však mělo i problematické politiky, například generálního tajemníka OSN a později rakouského prezidenta Kurta Waldheima s nacistickou minulostí nebo tragicky zesnulého populistického korutanského hejtmana Jörga Haidera. Staré časy však končí a nezbývá než doufat v modernizovanou lidoveckou politiku Sebastiana Kurze, možná příštího kancléře. Existuje však obava, aby nezískal, pokud se jím stane, příliš moci.