Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Rakousko: Prezidentské volby rozpoltily společnost

Evropa

  16:02
Vítězný kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nevděčí za zvolení svým příznivcům, ale těm, kdo ho volili, aby zabránili Norbertu Hoferovi stát se prezidentem. V rakouské společnosti se však zmenšil prostor pro konsenzus.

Prezidentští kandidáti Alexander van der Bellen and Norbert Hofer během televizní debaty ve Vídni. foto: Reuters

V dopisu z 11. dubna 1848 do Frankfurtu František Palacký napsal: „Zajisté, kdyby státu Rakouského nebylo již od dávna, musili bychom v interesu Evropy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil.“

Palackého slova platí i v 21. století, protože Rakousko, které si v neděli 22. května zvolilo prezidenta, je v současnosti politickou laboratoří, ve které lze sledovat budoucnost Evropy.

Celé společenské spektrum

Již první kolo prezidentských voleb 24. dubna znamenalo konec dosavadního rozložení sil na rakouské politické scéně. Do druhého kola nepostoupil kandidát ani jedné ze dvou hlavních stran – sociální demokracie (SPÖ) a lidovců (ÖVP). Místo nich dali voliči přednost kandidátům z okraje politického spektra – Zelených Alexanderu Van der Bellenovi a Svobodných (FPÖ) Norbertu Hoferovi.

Oslabení střední třídy v důsledku globalizace, rozvolnění sociálních vazeb a stále heterogennější společnost pak způsobily, že Svobodné dnes nevolí jen národně orientovaná část společnosti, ale celé její spektrum

Svobodní jsou dnes ve volebních průzkumech s 30procentní podporou nejsilnější rakouskou politickou stranou. Jejich úspěch je přisuzován například nekompromisnímu odmítání migrační politiky velké vládní koalice SPÖ a ÖVP. Strana byla založena v padesátých letech 20. století, vystupuje proti establishmentu a od začátku kritizuje rakouskou tradici rozdělování zakázek, postů a výhod mezi socialisty a lidovce.

Oslabení střední třídy v důsledku globalizace, rozvolnění sociálních vazeb a stále heterogennější společnost pak způsobily, že Svobodné dnes nevolí jen národně orientovaná část společnosti, ale celé její spektrum – od dělníků přes úředníky až po akademiky. V tradičních baštách sociální demokracie, jako jsou vídeňské čtvrti Favoriten nebo Simmering, s přehledem vedou Svobodní a k jejich voličům patří i gastarbeiteři první generace.

Verbální i fyzické útoky

Letošní rakouské prezidentské volby se vyznačovaly především polarizací společnosti. Verbální ani fyzické útoky nebyly žádnou vzácností, vedle nich působilo domalovávání volebních plakátů u Hofera hákovým křížem a u Van der Bellena mužským přirozením skoro nevinně.

Verbální ani fyzické útoky nebyly žádnou vzácností, vedle nich působilo domalovávání volebních plakátů u Hofera hákovým křížem a u Van der Bellena mužským přirozením skoro nevinně

Hofer se profiloval především jako zástupce obyčejného člověka a volili ho především starší lidé. Nejvíce hlasů získal na venkově, což potvrzovalo dojem, že Van der Bellen, kterého volili spíše mladí městští voliči, a podporovala řada významných rakouských osobností, je zástupcem vídeňského establishmentu.

Volba rakouského prezidenta není pouze demokratickým folklórem. Má totiž velké pravomoci, které však dosud žádný prezident po druhé světové válce nevyužil – je nejen vrchním velitelem armády, ale může i odvolat vládu, rozpustit parlament a jmenovat nového kancléře.

Hofer v jedné televizní diskusi naznačil, že v případě zvolení nehodlá v dosavadní interpretaci výkonu prezidenta pokračovat. Na otázku, zda bude jako obvykle vyvažovat parlament, post kancléře a prezidenta, odpověděl s úsměvem, ale rozhodně, že se ještě bude leckdo divit, co vše je možné. V tomto kontextu je třeba i vidět náhlé odstoupení předsedy sociální demokracie a kancléře Wernera Faymanna.

Znechucení voliči

Mnoho voličů je především znechuceno paktem sociálních demokratů a lidovců, který je zaměřen spíše na vlastní zájem, a v současnosti je od hlasování pro FPÖ neodradí ani její zařazování ke krajní pravici. Jejich nedůvěru k elitám a skepsi k evropskému projektu podporují i výroky vrcholných evropských politiků.

Mnoho voličů je především znechuceno paktem sociálních demokratů a lidovců, který je zaměřen spíše na vlastní zájem, a v současnosti je od hlasování pro FPÖ neodradí ani její zařazování ke krajní pravici

Například předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prohlásil: „Rakušané to asi neuslyší rádi, ale na tom mi nezáleží – s pravicovými populisty není žádná diskuse ani dialog možná.“ A předsedy německého Spolkového sněmu Norberta Lammerta: „Díky bohu, že v Německu nemáme přímou volbu prezidenta.“

Strach bruselských elit z voličů je oprávněný. Politický posun do prava v celé Evropě se totiž začíná ukazovat jako hlavní překážka pro uskutečnění reforem. Z obavy před nárůstem preferencí pravicově populistických stran vlády zemí eurozóny nechtějí provádět změny, jež jsou nutné k řešení problémů společné měny. Jejich nečinnost ale zhoršuje situaci a stranám kritickým k Evropské unii narůstá počet voličů.

V důsledku tohoto začarovaném kruhu se hlavní nebezpečí rozpadu eurozóny přesunuje z jejích okrajů do středu. Podle analytiků Jörga Krämera a Ralpha Solveena z Commerzbank země z okraje navzdory problémům nechtějí z eurozóny vystoupit. V případě vystoupení ekonomicky silné země tvrdého jádra by však její měna posilovala a přitáhla zahraniční kapitál. A její hospodářský propad nebude stejný jako značně zadlužených zemí na jihu.

Jediná alternativa

Pokud nadále poroste politická frustrace z nefunkční společné měny a s ní spojené náklady pro státy tvrdého jádra, pak pravděpodobně bude ochotná podstoupit riziko opuštění eurozóny spíše některá ze stabilních zemí středu než ta na okraji. A Rakousko je takovou zemí tvrdého jádra.

Dosavadní pravolevé schéma dosloužilo a v demokracii je jedinou legální možností, jak změnit situaci, vládnoucí garnituru nezvolit. Vedle zkostnatělých lidovců a sociálních demokratů jsou Svobodní zatím jedinou alternativou.

Zanedbatelný hospodářský růst, vysoká nezaměstnanost a jedny z nejvyšších daní v Evropě jsou témata, která se podařilo Svobodným obsadit, a tradiční strany zatím kromě starých receptů nenabízejí žádný nový. Rakousko se politicky posunulo do prava, ale bylo by krátkozraké posuzovat tento posun jen ideologicky.

Dosavadní pravolevé schéma dosloužilo a v demokracii je jedinou legální možností, jak změnit situaci, vládnoucí garnituru nezvolit. Vedle zkostnatělých lidovců a sociálních demokratů jsou Svobodní zatím jedinou alternativou a výsledek voleb – 50,3 procenta hlasů pro Van der Bellen a 49,7 pro Hofera – odráží rozdělení společnosti.

Tentokrát se ještě společnými silami podařilo nástup Svobodných do vrcholných státních postů zastavit a Van der Bellen nevděčí za zvolení svým příznivcům, ale těm, kdo ho volili, aby zabránili Hoferovi stát se prezidentem. Zůstává hluboce rozpolcená rakouská společnost, ve které se zmenšil prostor pro společenský konsensus a vznik většin.

Autor: