Rakouské prezidentské volby: Vzor pro zbytek Evropy

Cesta nového rakouského prezidenta Alexandera Van der Bellenna na vídeňský Hofburg si dala na čas. Pokud jde o národní mentalitu, Rakousko obstálo – slušnost, tolerance a odpovědnost zvítězily nad jitřením emocí kvůli azylové politice.

Milan Šprencl 12.12.2016
Nový rakouský prezident Alexander Van der Bellen. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nový rakouský prezident Alexander Van der Bellen. | foto: Reuters
Nový rakouský prezident Alexander Van der Bellen.

Od dob Charlese Sealsfielda alias Karla Antona Postla, autora stejnojmenné knihy a rodáka od Znojma, uplynulo necelých dvě stě let. Jeho kritiku tehdejší habsburské monarchie by si však po prezidentských volbách Rakouská republika určitě nevysloužila, ba ani nezasloužila. Svět si oddechl, Evropa si oddechla. Aspoň na chvilku.

Rakousko s výjimkou před několika lety tragicky zesnulého Jörga Haidera v postu korutanského hejtmana většinou platilo a platí za zemi, kde střední třída velkých měst preferuje tradičně sociální demokracii a venkov spíše lidovce, mezi nimi pak lavíruje Strana svobodných, zejména v pohraničí. Následky Haidrovy populistické politiky si nesou Korutany dodnes – stojí na pokraji bankrotu kvůli riskantním úvěrům státu bance Hypo Alpe Adria, jež se zadlužila a padla, přičemž ručitelem úvěrů byla spolková země Korutany.

Nikoli slabý mandát

Kandidát svobodných Norbert Hofer v opakovaných prezidentských volbách podruhé a definitivně neuspěl. Zaplaťpánbůh. Po Trumpově vítězství v USA by to byl negativní signál občanům v Evropě, která vzhlíží k blížícím se prezidentským volbám ve Francii s obavami, aby se neopakoval triumf populistů v osobě Marine Le Penové. François Fillon či abdikující premiér Manuel Valls, kdokoli by byl lepší. A to nehrozí jen ve Francii, ale i Itálii.

Profesor ekonomie Alexander Van der Bellen zvítězil sice těsné – 51,7 procenta –, ale při 65procentní volební účasti není jeho přímý mandát slabý

Profesor ekonomie Alexander Van der Bellen zvítězil sice těsné – 51,7 procenta –, ale při 65procentní volební účasti není jeho přímý mandát slabý. Rozhodli převážně voliči Vídně a velkých měst, kteří jsou multikulturnější, tolerantnější, sociálnější a snad i zelenější jako jejich nový prezident, byť kandidoval za zelené pouze jako nezávislý.

Zpočátku vládly obavy, že v opakované volbě zvítězí pravicový populista Hofer, nakonec ho však proevropský Van der Bellen zastavil a překonal, což představuje vítězství rozumu nad pravicovým populismem. Celé Evropě spadl kámen ze srdce, prohlásil předseda německých sociálních demokratů a ministr hospodářství a energetiky Sigmar Gabriel.

Reakce občanské společnosti

Van der Bellen je přítelem Evropy, jeho cesta na vídeňský Hofburg si dala na čas a jeho vítězství může být vzorem pro zbytek Evropy. Jde totiž o vítězství smíření – chce brát vážně obavy voličů svobodných. Rakousko se může stát příkladem, nejen co se týká výsledku prezidentských voleb.

Občanská společnost se nechala slyšet i v umění, konkrétně v pop music. Oblíbený zpěvák Rainhard Fendrich nedávno nazpíval novou skladbu „Schwarz oder Weiss“, která reflektuje politické dění v Rakousku i náladu v Evropě.

Má sice ekonomické problémy, zejména 8,3procentní nezaměstnanost, nejvyšší od padesátých let, kvůli liknavému postoji koaliční vlády k reformám, již se zatím nedávno jmenovanému sociálně-demokratickému kancléři Christianu Kernovi nepodařilo snížit, ani pozvednout stagnující hospodářský růst, ale i ambiciózní plán vytvořit až dvě stě tisíc nových pracovních míst do roku 2020 a plnou zaměstnanost, kromě jiného prodloužením povinného vzdělávání do 25 let.

Pokud jde o národní mentalitu, Rakousko nezklamalo a obstálo – slušnost, tolerance a odpovědnost zvítězily nad jitřením emocí kvůli místní azylové politice. Občanská společnost se nechala slyšet i v umění, konkrétně v pop music. Nesmírně oblíbený zpěvák Rainhard Fendrich, autor populární neoficiální rakouské hymny, nedávno nazpíval novou skladbu „Schwarz oder Weiss“, která reflektuje politické dění v Rakousku i náladu v Evropě.

Hrozba nového strašidla

Fendrich v ní zpívá o strachu z černých lidí i o tom, že ať jsme muslimové, Židé či křesťané, jakkoli rozdílní, máme vždy stejnou krev a (ne)modlíme se ke stejnému Bohu. Podivuhodně v ní rezonují slova a myšlenky francouzské osvícenecké Deklarace práv člověka a občana, z níž spolu s Deklarací nezávislosti pochází moderní občanská společnost.

Doufejme, že Evropou nezačne opět obcházet strašidlo. Tentokrát nikoli komunismu.

Proč dnes, není-li antisemitismus jako za Dreyfussovy aféry ve Francii či později za hilsneriády ani třicátá léta 20. století? Navzdory tomu se Fendrich nově vymezuje proti extremismu, xenofobii a intoleranci, jež se v Evropě stále častěji a intenzivněji objevují.

Rakousko může být po opakovaných prezidentských volbách politicky hrdé. Kéž by ve volbách, a nejen v Evropě, zvítězili stejně lidsky kvalitní, erudovaní a realističtí demokraté, jako je rakouský prezident Alexander Van der Bellen. Především doufejme, že Evropou nezačne opět obcházet strašidlo. Tentokrát nikoli komunismu.