V první americké prezidentské debatě 3. října prezident Barack Obama podal neuvěřitelně slabý výkon, a naopak nečekaně dobrý a úspěšný jeho vyzyvatel Mitt Romney. První (a jediná) viceprezidentská debata 11. října pak skončila víceméně remízou. Viceprezident Joe Biden reagoval teatrálně, kongresman Paul Ryan rezervovaně.
Zajímavější, než co se stalo, je proč se to stalo. Proč Obama v první debatě natolik spektakulárně pohořel? Napadají mě tři vysvětlení, z nichž žádné plně neuspokojuje.
Tři vysvětlení
Dle prvního vysvětlení Obama je sice dobrý řečník, ale jen se čtecím zařízením, teleprompterem. Bez něho je velice slabý. Má hezký, příjemný, výrazný hlas, dobře a působivě vystupuje při slavnostních projevech a zásadních řečech, ty však vždy čte z teleprompteru. Bez něho je ztracený. Je prostě slabý, když musí v konverzaci či debatě hned reagovat na námitky. Až dosud byl nezaslouženě přeceňován – stejně jako celá jeho politika – řekli by jeho kritici. Řečeno jinak, je to prázdný balón, který bez teleprompteru splaskl. Nechce se mi však věřit, že by to bylo tak jednoduché.
Na příští debatu se Obama připraví mnohem lépe. Bude tvrdší, razantnější, možná i agresívnější. Je však otázkou, zda i úspěšnější.
Druhé vysvětlení spočívá v tom, že Obama před čtyřmi roky respektoval a obdivoval svého tehdejšího soupeře senátora Johna McCaina. A ten na oplátku vedl vůči Obamovi bezzubou kampaň, jako by byl vnitřně přesvědčen, že ho čest zavazuje prohrát a uvolnit cestu do Bílého domu prvnímu černošskému kandidátovi. Dle zdrojů z Obamova okolí však Mittem Romneym pohrdá a považuje ho za prázdného. A toto pohrdání způsobilo, že Obama značně Romneyho podcenil a na debatu s ním se nepřipravil. To je sice možné, ale opět příliš jednoduché vysvětlení. Přece však jen možné.
Dle třetího vysvětlení Obamu prezidentování nebaví a je USA zklamán, a proto nedává do kampaně celé své srdce a vůli. Bylo to znát a při této večerní diskusi s Romneym působil unaveně. Spíš však snad unaven USA než vlastní únavou. Jako by nabyl dojmu, že USA ho nejsou hodné. Možné, ale pokud pravdivé, pak je psychologicky velmi nebezpečné takto pohrdat vlastní zemí, která ho zvolila prezidentem.
Jedna věc je jistá. Na příští debatu se Obama připraví mnohem lépe a bude chtít kompenzovat mdlý dojem ze svého působení v první debatě. Bude tvrdší, razantnější, možná i agresívnější. Je však otázkou, zda i úspěšnější.
Dva odlišné úkoly
Bidenův úkol po Obamově debaklu byl jasný – ukázat, že je skutečný hombre, a být tvrdý. Biden byl teatrální, neustále se smál, dělal na Ryana posměšky i grimasy, i když k tomu nebyl důvod a nic nebylo k smíchu. Podle některých pozorovatelů to Biden svou teatrálností přehnal, dle jiných nikoli. Svůj úkol však splnil. Stav sice zvrátit nemohl, ale mohl zastavit krvácení po Obamově debaklu, což se mu podařilo. Své a Obamovy věrné uklidnil a ujistil.
Pokud Romney letos v prezidentské volbě uspěje, pak 3. říjen byl dnem, kdy zvrátil cestu ke své porážce, k níž měl našlápnuto
Ryanův úkol byl odlišný – ukázat, že je slušný, rozumný a kompetentní, a nikoli strašný asociální sociální darwinista, za něhož ho považují jeho kritici. To se Ryanovi podařilo. Působil jako vzor rezervovanosti a klidnosti. Podle některých pozorovatelů to bylo tak akorát, dle jiných mohl být na Bidena tvrdší.
Tak či onak, viceprezidentské debaty o výsledku prezidentských voleb nerozhodují. Rozhodují o nich prezidentští kandidáti a jejich vystupování – ať už v debatách či mimo ně. Nevíme, zda Romney letos v prezidentské volbě uspěje, ale pokud ano, pak 3. říjen byl dnem, kdy cestu ke své porážce, k níž měl našlápnuto, zvrátil a otočil na cestu k vítězství. První americká prezidentská debata byla prozatím takto závažná.