Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Proč vlastnictví palné zbraně patří mezi základní lidská práva

USA

  14:55

Díky krásně a jemně opracovanému dřevu a přesně seřízené oceli se stávají z obyčejných lidí ti neobyčejní. Mohou totiž bránit svou svobodu.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Po hrůzném masakru dětí v americkém Newtownu týden před loňskými Vánoci začali mnozí v evropských i amerických médiích volat po přísnějším omezení, či až po úplném zákazu palných zbraní. A také bědovat nad barbarstvím těch strašných Američanů, protože si palných zbraní cení víc než lidských životů.

Srovnávali USA, jež jsou palnými zbraněmi „přecpané“, s Velkou Británií, ve které je od devadesátých let 20. století jejich vlastnictví téměř zcela zakázané. Přitom poukazovali i na to, že počet vražd je v Británii mnohem nižší než v USA. Co chcete víc jako důkaz? ptali se sugestivně stoupenci zákazu palných zbraní a práva občanů je vlastnit. Více palných zbraní, více vražd… K tomu je třeba říct: nesuďte tak rychle!

Vztek a emoce jsou jen málokdy dobrým rádcem. Stanovisko stoupenců zákazu palných zbraní a práva je vlastnit je založeno na třech tezích:

  • Palné zbraně zabíjejí lidi.
  • Zabíjet lidi je špatné.
  • Zakážeme-li palné zbraně, bude zabito méně lidí.

Problém spočívá v tom, že všechny tři teze jsou mylné.

Tři mylné teze

Za prvé, nezabíjejí palné zbraně, ale lidé – palnými zbraněmi či čímkoli jiným. Samotná palná zbraň nezabíjí. Problém nespočívá v palných zbraních, ale v lidech. Pokud chce někdo někoho zabít, a palnou zbraň nemá k dispozici, použije například nůž, sekyru, mačetu, jed, škrtidlo, auto nebo si z průmyslových hnojiv vyrobí výbušninu. Vinny nejsou palné zbraně, ale vrazi.

Samotná palná zbraň nezabíjí. Problém nespočívá v palných zbraních, ale v lidech.

Za druhé, každé zabíjení lidí není špatné. Špatné je vraždění – úmyslné zabíjení nevinných. Špatné je zabití z nedbalosti nebo lhostejnosti, například kvůli rychlé jízdě či pod vlivem alkoholu. Zabití násilníka v sebeobraně – při ohrožení života či zdraví vlastního nebo bližních – je přípustné. A za určitých okolností i mravně správné. Pokud byste například šli okolo dětské školky a viděli, jak v ní někdo sekyrou zabíjí děti, a měl s sebou palnou zbraň, mravně byste selhali, pokud byste na něho nevystřelili, ale pokračovali v chůzi.

Za třetí, zakážeme-li palné zbraně a zrušíme právo je legálně vlastnit, odzbrojíme občany, kteří dodržují zákony. Zločinci však budou palné zbraně mít, protože si je opatří ilegálně. Důsledkem zákazu palných zbraní by byla bezbrannost těch, kdo vraždit, mrzačit, znásilňovat či loupit nechtějí, zatímco ti, kdo to chtějí, by byli ozbrojení. Navíc právo vlastnit palné zbraně na ochranu života, zdraví a majetku je přirozené, základní lidské právo, jež předchází státní moc.

Nelegitimní snaha státu

V konceptu přirozených práv mají lidé právo na život, svobodu a legitimně nabytý majetek. A tato práva chrání a zaručuje stát. Jeho legitimní pravomocí je chránit řád ve společnosti a prosazovat právo. Sám však nesmí – nemá právo – ohrožovat základní lidská práva, a pokud by to činil, stal by se zločinným.

Snaha státu zakázat vlastnictví minimálně malých palných zbraní na osobní ochranu by byla nelegitimní, ba až zločinná

Mezi lidskými právy je právo na život jedinečné (nikoli nejdůležitější, ale jedinečné) v tom smyslu, že je nutnou, nikoli však dostačující podmínkou pro dodržování všech ostatních práv (mrtvý si už práv příliš neužije). Proto je právo na ochranu lidského života stejně jedinečné a vlastně odvozené od práva na život. Policie nemůže být vždy všude, a proto je za současných okolností právo vlastnit palnou zbraň nutnou podmínkou zajištění práva na život.

Mají-li lidé práva, jež garantuje stát, mají i právo na život. A mají-li právo na život, mají i právo na jeho ochranu, sebeobranu. Tedy i právo vlastnit (minimálně malé) palné zbraně, které ale stát, jehož primárním úkolem je chránit lidská práva, nemá právo zrušit či zakázat. Snaha státu zakázat vlastnictví minimálně malých palných zbraní na osobní ochranu dospělých, bezúhonných a fyzicky i psychicky zdravých osob – odzbrojit bezúhonné svobodné občany – by proto byla nelegitimní, ba až zločinná. Stejně jako jeho snaha o porušení svobody náboženské či politické diskuse.

Co je nezbytné

Samozřejmě, že lze vést diskusi o palných zbraních nezbytných k osobní ochraně – které dostačují a jež je možné postrádat. Závisí to však na okolnostech a stavu společnosti. Asi jen málokdo bude tvrdit, že v současné české společnosti jsou tank, protitanková střela, či kulomet nezbytné. Malé palné zbraně – revolvery, pistole – však určitě nezbytné jsou. Pušky, kulovnice a brokovnice stačí a odpovídají tradici.

Malé palné zbraně – revolvery, pistole – určitě nezbytné jsou

O všem nad jejich rámec lze legitimně diskutovat. Nikoli však o právu vlastnit palné zbraně na ochranu života, zdraví či majetku osoby a rodiny. O tom se nediskutuje. O to se bojuje. Chce mi někdo vzít legálně vlastněné palné zbraně? Jen z mých zkřehlých mrtvých rukou!

USA a Velká Británie

Srovnávat USA a Británii mimo čas, prostor a kontext je svůdné, ale neúplné, a proto deformuje skutečnost. Takové srovnání totiž neukazuje trendy ani historicko-kulturní sklon dané společnosti k násilí. Ty ukazuje americký (černošský) sociolog a ekonom Thomas Sowell, jeden ze současných Američanů, kteří si zaslouží Nobelovu cenu za mír. A také nakolik ošidné je srovnávat kriminalitu pouze na základě legálního či nelegálního držení palných zbraní, bez ohledu na kulturně-historický kontext. V duchu teze, že pokud jde o vraždy, problémem nejsou zbraně, nýbrž lidé (vrazi).

Například v USA je vysoký počet vražd i velká dostupnost palných zbraní. V Japonsku zase nízký počet vražd a téměř žádná dostupnost palných zbraní. Ale zločinnost (i násilná) Japonců v Japonsku je vyšší než Američanů japonského původu, kteří žijí v zemi s velkou dostupností palných zbraní!

V USA je vyšší počet vražd než v Británii, ale tak tomu bylo vždy v uplynulých více než 200 let – od oddělení obou zemí. I v polovině 20. století, kdy v Británii byly palné zbraně volně k prodeji, zatímco zákony v některých amerických státech, například New Yorku, jejich vlastnictví omezovaly. Navzdory tomu byla v New Yorku okolo roku 1950 vyšší zločinnost včetně násilné než v Londýně, kde bylo možné si koupit palnou zbraň v obchodu bez jakéhokoli povolení.

Pojistka proti státní moci

Počet násilných trestných činů je v Británii oproti USA stále nižší. V současnosti, kdy je v Británii vlastnictví palných zbraní ilegální, je však v ní počet násilných trestných činů vyšší, než když bylo jejich vlastnictví legální. V roce 1954 se v Londýně stalo zhruba dvanáct ozbrojených loupeží, dnes je jich asi stokrát víc, přestože jsou palné zbraně zakázané. (Ze zákazu palných zbraní totiž vyplývá, že nevinné oběti jsou bezbranné a zločinci ozbrojení.)

Občané musejí mít právo vlastnit palné zbraně nejen na svou ochranu, ale i jako pojistku proti státní mociV USA se naopak v uplynulých 20 letech násilná zločinnost snižovala, přestože počet či procento lidí vlastnících palné zbraně se zvyšovaly. (Nyní polovina dospělých Američanů vlastní minimálně jednu palnou zbraň.) V USA, kde je v podstatě ve všech státech legální vlastnit palnou zbraň, se sice stane víc vražd než v Británii nebo v Austrálii, v nichž ji nelze vlastnit legálně, ale zároveň méně než v Brazílii, Rusku a Mexiko, jejichž zákony mnohem víc omezují právo vlastnit palné zbraně.

Vlastnictví zbraní ve Švýcarsku je třikrát vyšší než v Německu, přesto se v něm stane méně vražd. Mezi další země s vysokou mírou vlastnictví palných zbraní a nízkým počtem vražd patří Finsko, Izrael a Nový Zéland. Neplatí tedy, že více palných zbraní (či jejich snazší dostupnost) znamená vyšší počet vražd. Záleží na kulturně-historickém kontextu dané společnosti. Navíc stav, kdy by palné zbraně směli držet jen příslušníci represivních složek státu, by byl hrozivý a nehodný svobodných občanů.

Občané musejí mít právo vlastnit palné zbraně nejen na svou ochranu, ale i jako pojistku proti státní moci. A v krajním případě také proto, aby je proti nespravedlivé státní moci mohli použít. Každopádně jako prevenci, aby to nemuselo nastat.

Přijatelný kompromis v Česku

Současné české zákony o právu občanů vlastnit a nosit palné zbraně jsou z hlediska svobody přijatelným kompromisem. A jakýkoli pokus o jejich zpřísnění by byl nejen nelegitimní, ale za současného posilování politického vlivu komunistů i neblahý a neprozíravý.

Současné české zákony o právu občanů vlastnit a nosit palné zbraně jsou z hlediska svobody přijatelným kompromisem

Nakonec otázka pro odpůrce práva občanů vlastnit palné zbraně: Proč je má mít policie? Jejich námitka proti právu občanů vlastnit palné zbraně by se totiž musela týkat i policistů, protože jsou také občany! Proč tedy mají palné zbraně? Přece kvůli ochraně a bezpečí! K tomu skutečně slouží.

Díky krásně a jemně opracovanému dřevu a přesně seřízené oceli se z obyčejných lidí stávají ti neobyčejní. Jsou totiž svobodní a mají prostředek, jímž mohou svou svobodu bránit.

Autor: