Vyjádření některých významných představitelů naší země v posledních dnech, popřípadě týdnech nedávají příliš velké (lépe řečeno žádné) šance na zavedení eura v České republice. Guvernér České národní banky Miroslav Singer například v interview pro německý deník Handelsblatt prohlásil, že při svých rozhovorech s německými firmami v poslední době necítil žádný výrazný tlak a žádnou výraznou potřebu na zavedení eura. Podle jeho názoru jsou firmy schopny se bez závažnějších problémů vyrovnat s posilující korunou a s jejími občasnými výkyvy.
Stále posilující koruna nadále působí problémy všem exportérůmNevím, se kterými firmami hovořil, ale moje rozhovory s nejen německými společnostmi mají naprosto rozdílný obsah. Všechny firmy prošly v poslední době těžkou situací z důvodů krize, ve které byly nuceny redukovat náklady na minimum, a někdy dokonce ubírat ze substance. Stále posilující koruna i nadále působí problémy všem exportérům, kteří mají vstupy v korunách a výstupy v eurech nebo dolarech. A konečně občasné zakolísání koruny (jako například právě v současné době) nedává zahraničním investorům možnost kvalitního plánování do budoucna.
Představa, že všechny tyto jevy firmy vykompenzují zvyšující se produktivitou, popřípadě zabezpečením měny proti výkyvům, je dost mimo reálnou situaci. Pro zvyšování produktivity totiž po složité době už není kde brát a zabezpečení kurzových rozdílů také něco stojí a je administrativně náročné.
Prezident Václav Klaus prohlásil při návštěvě spolkového prezidenta Christiana Wulffa (který při této návštěvě mimochodem zavedení eura doporučil), že v České republice momentálně neexistuje žádná skupina, která by měla zájem na zavedení eura a že by bylo vhodné požádat Evropskou unii o výjimku pro jeho nezavedení.
Politici mimo realitu
Ani toto vyjádření plně neodráží aktuální stav v ekonomice. Naopak, existuje velmi silná a početná skupina firem, která po brzkém zavedení, respektive alespoň po stanovení termínu zavedení, úpěnlivě volá. Jsou to právě firmy, které žijí převážně z exportu a kterým tendence posilující koruny podstatně ubírá na ziscích. Jsou to současní nebo budoucí potenciální zahraniční investoři, kteří přemýšlejí, do jaké míry se vrhnout do neznáma, jež je ze střednědobého pohledu těžko kalkulovatelné.
Je třeba si uvědomit, že každá zahraniční investice je připravována dlouhodobě, nikoliv spekulativně. Investoři chtějí mít maximální možnou jistotu a spolehlivost při stanovování svého podnikatelského záměru.
A konečně, prohlášení premiéra Petra Nečase o nestanovení termínu zavedení eura v této legislativní periodě završilo soubor negativních zpráv. Předpokládáme-li, že současný kabinet bude vládnout do roku 2014 (což doufáme), nové volby budou v polovině roku 2014 a nová vláda začne pracovat koncem 2014, znamená to, že termín může být stanoven nejdříve počátkem roku 2015. Připočteme-li k tomu dvouleté přechodné období, dostaneme se do roku 2017! A to rozhodně není povzbuzující představa.
Přitom se podle mého názoru není čeho bát a minimálně stanovení termínu by vůbec nebylo nezodpovědné. Současné problémy v eurozóně totiž nepramení z eura jakožto měny, ale jsou to „domácí“ problémy jednotlivých zemí a jejich špatného finančního řízení v minulosti. V případě Řecka dlouholetým rozhazováním peněz ve státní správě, v případě Irska nezodpovědným, protože spekulativním hospodařením domácích bank.
A právě v těchto dvou oblastech se Česká republika nemusí ničeho obávat. Nečasova vláda si přece uvědomuje současnou situaci v zemi, a chce proto snížit schodek státního rozpočtu úsporami ve státní správě - do roku 2014 na tři procenta (v souladu s maastrichtskými kritérii) a do roku 2016 dokonce na nulu (tedy vyrovnaný rozpočet).
Česká ekonomika je v dobré a stále se zlepšující kondici České banky už podruhé po sobě absolvovaly zátěžové testy bez výrazných problémů a s výsledkem, že ani případný nepříznivý vývoj domácí a zahraniční ekonomiky, ani nejistota na finančních trzích by na tento stav neměly žádný podstatný negativní dopad. Kromě toho, česká ekonomika je v dobré a stále se zlepšující kondici a ani zde nehrozí žádné katastrofické situace. A právě zde je třeba si uvědomit, že naše ekonomika je obchodně z téměř 80 procent napojena na eurozónu, tedy také na ní závislá.
Jedno je přitom třeba jasně zdůraznit, a to, že všechny hororové zprávy současné doby o krizi eura, o jeho rozdělení na dvě skupiny, o návratu německé marky a ostatních měn jsou naprosto nepodloženým a nesmyslným panikařením, které pouze znejišťuje lidi. V eurozóně je potřeba udělat pořádek a zavést i kontrolovat přísná kritéria a postihovat země, které se jich nebudou držet. Euro jako měna však zůstane a bude stabilní - není jiná alternativa - a za pár let se o nějaké krizi už vůbec nebude mluvit.