Největší internetová korporace světa může snadno ovlivnit hlasy desítek procent nerozhodnutých voličů a bez problémů tak otočit výsledek prakticky jakýchkoliv voleb. Navíc zcela potají, aniž by o tom vlastně kdokoliv věděl. Tvrzení, které jako by vypadlo z konspiračních filmů sedmdesátých let minulého století, ale nedávno ověřil vědecký experiment na několika tisících potenciálních voličů.
Psycholog Robert Epstein se svým týmem celkem pětkrát zkoušel, jak pouhopouhé řazení výsledků internetového vyhledávání ovlivní sympatie ke kandidátům. Pokusné voliče si rozdělili na tři skupiny a všem dodali shodné výsledky a informace. Jen každé skupině dali v řazení navrch jiného kandidáta. A výsledek byl ohromující. Posun ve vnímání kandidátů přesně odpovídal jejich zvýhodnění. Některé demografické skupiny přitom vykazují ovlivnitelnost až 80 procent.
Jeden z experimentů se pak odehrál v Indii, kde před posledními reálnými volbami v roce 2014 výzkumníci otestovali dva tisíce skutečných účastníků největšího svátku demokracie na světě. Jejich ovlivnitelnost se pak pohybovala od 20 po ohromujících 60 procent. Jak podotýká Epstein, vítěz a současný premiér Naréndra Módí vyhrál i v online světě, kdy byl po nepřetržitých 61 dnů nejhledanějším kandidátem.
Přímá cesta do Bílého domu
Efekt řazení výsledků v online vyhledávačích je známý a vzniklo díky němu i speciální odvětví online marketingu. Polovina našich kliknutí míří na první dva odkazy, 90 procent pak přímo na ten první. Google kvůli tomu má dokonce tlačítko „Zkusím štěstí“, které odkazuje právě na něho, podle vyhledávače tedy na ten nejrelevantnější.
O Obamovi se říkalo, že mu internet výrazně pomohl k vítězství. Proč by tedy nemohl jeho pravděpodobnou následovnici Hillary Clintonovou do Bílého domu přímo přivést? |
Otázka, jestli by nemohl jít se štěstím některým kandidátům naproti, se proto přímo nabízí. Zejména když má v některých zemích na prohledávání webu takřka monopol, a navíc dnes dává výsledky každému uživateli doslova na míru. Tak proč ne na míru voličských preferencí?
Prvním podezřelým jsou americké prezidentské volby v příštím roce. Zejména když jsou právě manažeři a zaměstnanci Googlu známými podporovateli Demokratické strany a obzvlášť současného prezidenta Baracka Obamy. Do jeho administrativy z firmy přišla řada lidí a hlavní technologickou poradkyní se stala bývalá viceprezidentka kalifornského obra Megan Smithová.
I o Obamovi se říkalo, že mu internet výrazně pomohl k vítězství. Proč by tedy nemohl jeho pravděpodobnou následovnici Hillary Clintonovou do Bílého domu přímo přivést? Takový scénář se už jednou v historii odehrál.
Silicon Valley a zájem o politiku
Společnost Western Union, která měla ve druhé polovině 18. Století v USA monopol na telegraf, zajistila zvolení 19. prezidenta Rutherforda Hayese. Jednoduše tím, že zajistila, aby se o něm rychle šířily jen dobré zprávy.
Zájem o politiku není v Silicon Valley nic neobvyklého a vzhledem ke koncentraci ekonomické moci a peněz ani nečekaného |
Jenže i kdyby mohla být taková varianta navzdory všem nebezpečím třeba i lákavá, Google se snaží poslední dobou svůj až příliš prodemokratický obraz naopak změnit. Najal si dokonce bývalou republikánskou kongresmanku Susan Molinariovou, aby je trochu sblížila s druhou částí americké politiky. Větším zastáncem demokratů je dnes třeba vdova po Stevu Jobsovi, která je kamarádkou dcery Clintonových Chelsea. Provozní ředitelka Facebooku Sheryl Sandbergová pak dokonce byla ve vládě Billa Clintona náměstkyní ministra financí.
Zájem o politiku není v Silicon Valley nic neobvyklého a vzhledem ke koncentraci ekonomické moci a peněz ani nečekaného. Večeře s potenciálními donátory volebních kampaní na západním pobřeží pak patří údajně k těm nejobávanějším. Většinou liberální IT miliardáři si najímají špičkové politické poradce a zajímají se o vše – od ekonomické politiky přes postoj kandidáta k adopcím homosexuálů a potratům až po trest smrti. „Jsme jako bankomat, u kterého musíte projít vědomostním testem, než vám dá peníze,“ prohlásil trefně jeden z nich.
Příliš reálná moc
Nemusí ale jít zdaleka jen o záměr celé společnosti. Jen vyhledávací algoritmus Googlu se upravuje každý rok přibližně 600krát. Nemohl by tedy potřebnou „úpravu“ udělat jeden z jeho zaměstnanců s poněkud silnějším politickým a slabším morálním cítěním?
Představa, že stroje povstanou a převezmou vládu, je stále trochu přitažená za vlasy. Moc ovlivnit chování lidí prostřednictvím internetu je ale až příliš reálná. |
Ještě zajímavější variantou zavánějící trochu vědeckofantastickou literaturou pak je, že by si nejlepšího kandidáta vybral superinteligentní počítač sám. On už to vlastně dělá, když posuzuje jejich relevanci ve vyhledávání, stačilo by, aby svůj záběr poněkud rozšířil. S rychlostí, jakou se samoučící roboti vyvíjejí, se něčeho takového můžeme dočkat za pár let.
Jistě, představa, že stroje povstanou a převezmou vládu, je stále trochu přitažená za vlasy. Moc ovlivnit chování lidí prostřednictvím internetu je ale až příliš reálná.A nejzábavnější možná je, že by nám to ani nevadilo. Téměř polovina těch, kteří si byli při experimentu manipulace výslovně vědomi, se stejně nechala ovlivnit.
