Lidovky.cz

Prezidentův projev: Spíše v komunistické než Masarykově tradici

  14:31

Miloš Zeman nepromluvil jako státník s širším rozhledem, ani se nepokusil o bystrou analýzu české společnosti, jak by občan očekával.

foto: © ČTKČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Brabce / Prezident Miloš Zeman stejně jako první československý prezident Tomáš Garrigue Mysaryk oslovil národ v „povánočním“, nikoliv „novoročním“ projevu. Řekl v něm však zoufale málo, aby opravdu navázal na „masarykovskou“ tradici, jak zamýšlel.

Občas se dokonce zdálo, že svou bezobsažností navázal spíše na tradici komunistických hlav státu a tehdejší představy, jak má prezident v socialistické společnosti fungovat, například když vyjmenoval více než šest set pracovních setkání s občany, starosty měst, zaměstnavateli, velvyslanci, ministry atd.

Místo aby prezident Zeman představil realitu země a společnosti, úspěchů či neúspěchů, podal abstraktní, nic neříkající obraz všem vzdáleného nelidského výkonu – podobně jako se za minulého režimu mluvilo o tisících tun vyrobené oceli či sklizeného obilí, ale o tom nejdůležitějším ani slovo. V případě komunistů, jak je to s lidskými právy a občanskou svobodou, v Zemanově pak o aktuálně veledůležité věci, jak a kdy jmenuje premiéra a novou vládu.

Žádná reflexe

Miloš Zeman nepromluvil jako státník s širším rozhledem, ani se nepokusil o bystrou analýzu české společnosti, jak by občan očekával a na což byl zvyklý například u Václava Havla. Místo toho předvedl opožděný předvolební projev, ve kterém jako by chtěl občana spíše „ukecat“, než mu předložit relevantní či nosnou myšlenku, jež by prezidenta zpětně opravňovala, že se stal nejvyšším představitelem této země.

Miloš Zeman neřekl ani slovo o naší budoucnosti – ať už v negativním, či pozitivním smysluPředevším jako první prezident zvolený přímou volbou, tedy z bezprostřední vůle občanů, jediným slovem nereflektoval nejen tuto volbu, její výhody a úskalí, ale ani sebe sama v této, pro českou společnost důležité novince. A co je horší, neřekl ani slovo o naší budoucnosti – ať už v negativním, či pozitivním smyslu.

Jen pochválil jím jmenovanou Rusnokovu vládu jako „antinečasův“ kabinet, což je však na nadstranickou analýzu společnosti zoufale málo. Rozhodně se tím nepotvrdilo Zemanovo přesvědčení deklarované v projevu, že se stal navzdory pochybnostem po prezidentských volbách tím, kdo společnost stmeluje, a nikoliv rozděluje.

Ani nadstranický, ani intelektuálně nezávislý

Miloš Zeman ve svém projevu potvrdil stále zřejmější fakt, že není nadstranický, ani dokonce výjimečně intelektuálně nezávislý. Naopak je tím, čím ve skutečnosti je – rovnocenným, ne-li úplně obyčejným zákulisním hráčem, jakých je na české politické scéně spousta a kteří se vůči svým oponentům neštítí téměř ničeho, což koneckonců už několikrát prokázal. Například během své prezidentské předvolební kampaně či vůči předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi coby uchazeči o post premiéra.

Občan by se měl asi pozvolna začít smiřovat s tím, že Miloš Zeman v postu hlavy státu nemá šanci dosáhnout střídmého odstupu, který by občana neurážel či nepříjemně neprovokoval, ale naopak pozitivně inspiroval. Prezident Zeman pak v této intenci pomlčel o určitých věcech, které však zajímají občany z celé společnosti.

Občan by se měl asi pozvolna začít smiřovat s tím, že Miloš Zeman v postu hlavy státu nemá šanci dosáhnout střídmého odstupuTřeba jak to bylo z jeho pohledu se sociálně demokratickými „pučisty“ v Lánech a zda se něco takového k prezidentovu majestátu hodí, či nehodí. Také mohl „na rovinu“ říct, chce-li zavést prezidentský systém, tedy jak hodnotí tuzemskou parlamentní demokracii, popřípadě co soudí o sílící kritice, že není spravedlivým, natož liberálním vůdcem své země, ale naopak autoritářským a mstivým člověkem, jenž sleduje jen hnutí vlastní mysli „narušené alkoholem“.

Problematické přiznání

Prezident Zeman ve svém projevu neukázal žádný náznak upřímnosti. Naopak, jak se v jeho projevech stává zvykem, mluvil zase jen o sobě a hodnotil své činy, které – jak jinak – on i občan považuje za úspěšné. Například když zmínil svůj slib občanům, že nebude udělovat amnestii, což také učinil. Žijeme sice pod vlivem Klausova „majstrštyku“ ze závěru jeho politické kariéry, ale ze Zemanova bití se do prsou byla cítit demagogie a šikovná manipulace „podprahovostí“.

Prezident Zeman se ve své nepřímé kritice amnestie vůbec nesnažil oddělit nechvalně proslulou Klausovu amnestii od té Havlovy. Prostě amnestie jsou k ničemu – Klaus amnestoval grázly, jako jsou zloději, Havel zase cyklistu, který při dopravní nehodě zabil tři lidi. Přitom se Miloš Zeman neudělováním amnestie zbavil nejen privilegia s rysem velkorysé aristokratičnosti, ale i určité „vladařovy“ zodpovědnosti, která prověřuje jeho schopnost vládnout.

Zajímavá byla i ta část prezidentova projevu, jež s amnestií či se schopností a vůlí ji správně udělovat, souvisela. Miloš Zeman se totiž přiznal, že chce přestat kouřit, ale že se mu to nedaří. To je problém téměř každého kuřáka, ale toto prezidentovo přiznání v projevu k národu je opravdu podivné. Máme snad v čele slabocha, který není schopný si své války vést v soukromí a jenž si k vlastní prohře bere za svědka celý národ?

Máme snad v čele slabocha, který není schopný si své války vést v soukromí a jenž si k vlastní prohře bere za svědka celý národ?Toto Zemanovo přiznání jen zdůraznilo jeho nic neříkající projev. A to nechávám stranou, že má s takovou konfrontací problém a že se mu asi příliš dobře nevede. Je však v prezidentově i našem zájmu, aby se z něho postupně nestala postava z jeho prognostického článku, který koncem osmdesátých let – ještě za komunismu – napsal pro Technický magazín.

Tehdy komunismus považoval za těžkopádný a dávno vyčpělý a přirovnal jej k běžci, který se na trati najednou ocitá úplně sám. Nikoliv však proto, že by všechny ostatní běžce předběhl, jak si myslí, a tudíž byl první, ale naopak všichni ho předběhli, a je tedy poslední. A to natolik, že už před sebou nevidí ani záda svých soupeřů.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.