Amnestie a milost jsou správným nástrojem v rukou prezidenta a do ústavy patří. Justice není neomylná a milost lze vnímat jako poslední opravný prostředek. Amnestii ve správném rozsahu i jako akt odpuštění a nového začátku. Ve správném rozsahu! Tak tomu však nebylo ani za prezidenta Václava Havla v roce 1990, ani za prezidenta Václava Klause letos.
Jednou věcí je amnestovat drobnou kriminalitu a lidi, kteří již byli odsouzeni a nějaký čas si ve vězení poseděli. Ti spravedlnosti neunikli. Věcí naprosto jinou je však amnestovat pachatele – či podezřelé – ze závažné ekonomické kriminality, podvodů a korupce. A to ještě před jejich případným odsouzením, během procesu, jejž uměle natahují!
To je výsměch spravedlnosti a přímý úder na právní řád. Vysílá neblahý signál: krade-li někdo a tuneluje v luxusu své mahagonem a drahými obrazy zařízené pracovny, aniž by do telefonu musel zvýšit hlas, a je-li zadobře s prezidentem, pak spravedlnosti zaručeně unikne.
Amnestovat nikoli po řádném soudním procesu a vynesení rozsudku, nýbrž v průběhu soudního procesu ještě před stanovením viny či neviny jest aktem právního nihilismu. Každopádně však bezohledným a škodolibým výsměchem spravedlnosti.
Amnestovat nikoli po řádném soudním procesu a vynesení rozsudku, nýbrž v průběhu soudního procesu ještě před stanovením viny či neviny jest aktem právního nihilismu
Pochybná obhajoba
Zajímavé bylo sledovat obhájce prezidenta Klause – hlavně ty, kteří se považují za pravicové. Nejdřív argumentovali Evropským soudem pro lidská práva – a i to špatně; je rozdíl, když k průtahu dojde vinou státu, a když naopak umělým protahováním ze strany obviněného. Zajímavý argument, tím evropským soudem – zajímavý od zapřísáhlých eurofobů, pro které každá nadnárodní evropská instituce od ďábla (v případě Petra Hájka od Ďábla) jest!
Pak argumentovali, že prezident je za svou amnestii neodpovědný, leč odpovědný je premiér. Formálně částečně ano, avšak: amnestii nevymyslel a v tomto rozsahu nevyhlásil premiér (natož vláda), nýbrž prezident (a neznámí lidé kolem něj). Je to prezidentská amnestie, nikoli premiérská; amnestie prezidenta republiky a jako taková ona i její důsledky padají na hlavu hlavy státu. Takto to všichni vnímají a vnímat budou.
A nakonec: prý to byl akt milosrdenství a velkorysosti; prezident geniálně ukázal, jaké má citlivé, laskavé srdíčko. Jenomže: velkorysost, mírnost a laskavost vůči zločincům jest bezcitností, tvrdostí a zlovůlí vůči jejich obětem.
Konzervativci již téměř půlstoletí namítají, že současné trestní řády západních zemí jsou příliš mírné vůči pachatelům, a (tudíž) příliš lhostejné vůči utrpení jejich obětí. Law and Order – právo a pořádek – jest jedním ze zásadních konzervativních principů, vždy, všude a napořád. Jak trapní jsou tudíž ti „konzervativní“ obhájci Klause, kteří obhajují to, co je z konzervativního hlediska neobhajitelné – neřád a bezpráví.
Možná prezident nevěděl, co dělá; možná je to jen takový roztomilý, popletený levicový „bleeding-heart liberal“. Nebo taky ne. Možná naopak věděl velice dobře, co dělá. A – hlavně – proč to dělá! Pak se ale nemůže divit, zapíše-li se do dějin a paměti mnohých především coby exprezident podvodníků a tunelářů.
