Americký novinář Eric Hoffer kdysi trefně poznamenal, že každá velká (politická) kauza začíná jako (idealistické) hnutí, pak se změní v byznys a nakonec degeneruje v (prachsprosté) vydírání.
To je i případ Amnesty International. Kdysi úctyhodná, bohulibá a záslužná organizace zastávající se politických vězňů nyní už naprosto zdiskreditovaná, ideologicky zradikalizovaná a zdegenerovala ve vyděračský byznys. A aby to nebylo všechno, požaduje navíc dokonce politické vězně „vyrábět“ – to jest kriminalizovat demokratické státníky, kteří mají jiný politický názor než ona.
Nejvyšší čas, aby si změnila název na „Arresty“ International.
Od „Amnesty“ se nyní distancují už i mnozí lidé, kteří ji kdysi podporovali. To proto, že z organizace na obhajobu politických vězňů se stala jen další z radikálně levicových, ultra-ideologických nátlakových skupin, jež nenávidí Izrael, obhajují džihádisty, neúměrně kritizují západní demokracie – a zároveň slouží jako nástroj na vysávání peněz z naivních dárců.
Jak šel čas s „Amnesty“
Proces její ideologizace začal postupně a nevinně. V rámci obhajoby politických vězňů nespravedlivě vězněných diktátorskými režimy celkem logicky a konzistentně kritizovala tresty smrti pro ně. Pak se ale rozhodla odmítat trest smrti obecně, pro nevinné i vinné, politické vězně i vrahy, pro odsouzené justiční zvůlí i odsouzené v řádném soudním procesu. První odklon od její původní, záslužné a blahodárné mise.
Pak do své agendy převzala obhajobu a propagaci potratů. To už ji ideologizovalo a zprofanovalo výrazně: vydávat potrat za posvátné lidské právo je absurdní, pokud není předem jasně identifikována podstata plodu: je-li plod lidskou bytostí, pak potrat je zabitím člověka, a tudíž nejhorším možným znásilněním lidských práv. Je-li plod něco jako nehet nebo slepé střevo, pak potrat je jakýmsi ostříháním nehtů nebo vyoperováním slepého střeva – soukromou záležitostí bez politického (či etického) rozměru. Zápas za svobodu politických vězňů proměnit v kampaň za potraty – to už byl příznak toho, jak to s „Amnesty“ šlo z kopce...
Pak přišla nenávist vůči Izraeli. Při protiteroristické akci v Dženínu na Západním břehu v dubnu 2002, při níž zahynulo 23 izraelských vojáků, bylo zároveň zabito 46 Palestinců (46 podle Izraelců, 52 podle informací palestinské nemocnice), z kterých 43 byli bojovníci, tři civilisté, z nichž navíc jeden zahynul poté, co Izraelci Dženín opustili, neboť šlápnul na nástražnou minu nastavenou Palestinci. Bezprostředně po boji západní levicová média mluvila o kolosálním masakru, o 3000 (poté jen 500) mrtvých; a „Amnesty“ pro to, co se v Dženínu údajně stalo, razila termín „Dženíngrad“ – což mělo evokovat nacistické obléhání Leningradu či boje ve Stalingradu během druhé světové války. Až na to, že za 900 dnů blokády Leningradu zemřelo 800 tisíc Rusů a během bojů ve Stalingradu zemřelo 1,3 milionu lidí.
Kriminalizovat jiný politický názor, jinou politickou koncepci. To je nejnovější agenda „Amnesty“.
Inu, „Dženíngrad“. Za tento termín, který mimochodem dodnes visí na plakátech v jejích kancelářích, se „Amnesty“ dodnes neomluvila.
Vývoj od špatného k horšímu však pokračoval: v roce 2005 tehdejší generální tajemnice „Amnesty“ Irene Khanová přirovnala věznici na americké základně Guantánamo k sovětskému gulagu. V tomto momentu „Amnesty“ ztratila jakoukoli soudnost, smysl pro proporce, věrohodnost a respekt. Plně se zdiskreditovala. Srovnat Guantánamo – ať už na ně máme názor jakýkoli (dokonce i jeho někdejší velký kritik Barack Obama se věznici rozhodl zachovat jako nejméně špatné řešení) –, na němž nebyl popraven ani jeden jediný terorista, se stalinskými gulagy, v nichž byly umučeny krutou smrtí, mrazem a hladem miliony nevinných, je projevem a důkazem mysli totálně vyšinuté, perverzní a ideologicky zaslepené.
„Amnesty“ tímto výrokem své někdejší generální tajemnice hrubým způsobem urazila a pošpinila památku všech obětí stalinského teroru.
Ale jedeme dál: v roce 2010 „Amnesty“ vyhodila svou genderovou ředitelku Gitu Sahgalovou, protože kritizovala kontakty „Amnesty“ s Moazzamem Beggem, hlavním britským apologetou a podporovatelem Tálibánu. Pozicí „Amnesty“ totiž je, že „obranný džihád není proti lidským právům“ (z arabských muslimských zemí muselo do „Amnesty“ zřejmě doputovat hodně tlustých, mastných šeků…).
Ubohá Gita, ta asi skutečně věřila v ty genderové řeči, ale život a „Amnesty“ jí daly za vyučenou…
Máte už dost? Nevadí, dostanete ještě víc: zjistilo se, že Irene Khanová po svém odchodu z funkce generální tajemnice na přelomu let 2009/2010 obdržela od „Amnesty“ částku 533 103 britských liber, což je částka, která více než čtyřikrát převyšovala její roční plat 132 490 liber.
Takže až příště v ulicích uvidíte holky a kluky v žlutém, jak od chodců vybírají peníze pro „Amnesty“, rozhodně přispějte, vždyť političtí vězni hnijí ve vězení a teroristé bombami trhají těla nevinných civilistů („obranný džihád není proti lidským právům…“), a také topmanagement „Amnesty“ si přece musí žít v luxusu.
A nakonec to nejčerstvější: před chystanou návštěvou (20. října) bývalého amerického prezidenta George Bushe v Kanadě „Amnesty“ vyzvala tuto zemi, aby byl Bush zatčen. Když však Kanadu navštívil Fidel Castro, „Amnesty“ jeho zatčení nepožadovala…
Nejvyšší čas na změnu
Organizace má nejvyšší čas, aby změnila svůj název. Její nejnovější agendou se stal požadavek na zavírání a vytváření politických vězňů nových. Kriminalizovat exstátníky západních demokracií, kteří na efektivitu, metody a legitimitu boje proti terorismu mají názory jiné než „Amnesty“. Ale kteří zároveň – na rozdíl od ní – dostali demokratickou legitimitu, byli a jsou ve svobodných a demokratických volbách odvolatelní a celou dobu svého vládnutí působili v režimu soudního prozkoumání jejich jednání v rámci ústavních řádů s nezávislým soudnictvím.
Kriminalizovat jiný politický názor, jinou politickou koncepci. To je nejnovější agenda „Amnesty“.
Bravo, Arresty International, jen tak dál!
