Lidovky.cz

Představa pádu eura je podobná srážce Země s jinou planetou

  14:37
Ted Malloch, příští velvyslanec USA při Evropské unii, oznámil brzký pád společné měny euro. Dopady na Evropu by byly nedozírné. Minimálně by se pan Malloch musel vrátit do USA. Měl by se tedy v takových prohlášeních mírnit.
Rozpad eurozóny (ilustrační foto)

Rozpad eurozóny (ilustrační foto) foto: Reuters

Ted Malloch, který by se mohl stát novým velvyslancem USA při Evropské unii, pronesl nedávno poměrně zásadní výrok, který možná trochu nespravedlivě zapadl. Neřekl nic více ani méně, než že se společná evropská měna euro může během následujících 18 měsíců zhroutit. Malloch se chtěl určitě zejména zviditelnit, možná zalíbit budoucímu možnému šéfovi a zlepšit svou šanci na uvedený post. Jeho výrok ale stojí minimálně za zamyšlení, alespoň v rámci toho, co znamená.

Předně sloveso „zhroutit se“ (fail) je dost neurčité. Běžně se v měnové politice užívá pro náhlý a významný pokles kurzu měny. Tohle ale asi Malloch nemyslel, svůj výrok mínil pravděpodobně v tom smyslu, že jednotlivé země eurozóny platící eurem začnou společnou měnu hromadně opouštět a nahrazovat původní národní měnou, od které v roce 1999 odešly. Ani to není v principu úplně nová věc. O tom, že Řecko opustí nějakým způsobem společnou měnu, se mluví už od jeho první dluhové krize v roce 2010. O opuštění eura hovoří nyní i významné politické síly v Itálii a Francii.

Nepoužitelná inspirace

Euro je založeno na poměrně složitém systému dokumentů EU, který přesně popisoval vznik eurozóny a eura jako platidla a také podmínky pro přistoupení dalších zemí. Vůbec ale neřešil otázku vystoupení jedné nebo více zemí ze systému, nebo dokonce zánik měny jako takové. Finančně bylo euro podloženo aktivy členských zemí eurozóny, které byly převedeny pod novou Evropskou centrální banku, i když jednotlivé národní centrální banky byly zachovány.

Složitost a provázanost měnových systémů vzrostla za uplynulé desetiletí natolik, že nejen metody oddělení československé koruny od koruny rakouské, ale i české koruny od koruny československé nelze použít ani pro inspiraci

Vznik eura byl koncipován v tehdejší nadšené době po pádu železné opony jako věčná jednosměrka a ten, kdo by začal mluvit o reverzním mechanismu, by své kariéře neprospěl. Celých deset let to docela fungovalo, až do zmíněné řecké krize. Od té doby se občas objeví hrozba od některé země nebo vůči ní, že opustí eurozónu, respektive z ní bude vyloučena. Nikdo nikdy ale nepředložil aspoň trochu detailní studii, jak by takový exit z eura vypadal. Všichni se shodují jen na jednom, že by to nebylo pro nikoho v Evropě nic příjemného.

Pokud nevím, jak by mohlo to či ono v budoucnosti fungovat, je osvědčeným receptem podívat se do historie. Jenže ta nás v tomto případě příliš inspirovat nemůže. Ne že by nebylo dost příkladů, ale složitost a provázanost měnových systémů vzrostla za uplynulé desetiletí natolik, že nejen metody oddělení československé koruny od koruny rakouské, ale i české koruny od koruny československé nelze použít ani pro inspiraci.

Odchod Řecka

V obou uvedených případech, a také v řadě jiných, stát, který se chtěl oddělit od nějaké měny, nechal papírové bankovky během krátkého období okolkovat, mince dožít a peníze na kontě uznat za vlastní, pokud banka, která konto spravovala, byla na jeho území. Měna, od které se nový stát oddělil, zůstávala v platnosti, a proto nebylo problémem splácet ani staré závazky a pohledávky, pokud se k jejich splacení – mnohdy v poválečných časech – někdo měl. Finanční a akciový trh, v té době velice malý, fungoval jen lokálně a nástroje jako derivátové obchody neexistovaly.

O odchodu jedné země z eurozóny se pravidelně hovoří, když se řecká dluhová krize dostává na stránky novin. Z trezoru by byly dány do oběhu drachmy, které nebyly (údajně) nikdy zničeny. Obě měny by se začaly navzájem obchodovat a postupně by si našly rovnovážný kurz.

O odchodu jedné země z eurozóny se pravidelně hovoří, když se řecká dluhová krize dostává na stránky novin. Tady by se zřejmě nekolkovalo. Z trezoru by byly dány do oběhu drachmy, které nebyly (údajně) nikdy zničeny. Obě měny by se začaly navzájem – legálně či nelegálně – obchodovat a postupně by si našly rovnovážný kurz, který by se vyvíjel podle politiky příslušné centrální banky a síly ekonomiky.

Nastal by pochopitelně chaos a snaha lidí se nové měny co nejrychleji zbavit, ale Řekové jsou už na něj poměrně zvyklí, a proto by si celá věc za nějakou dobu snad technicky sedla. Jednou z mála jistot však je, že by na oddělení doplatili zejména ti nejchudší. Ostatní Řekové mají své finanční rezervy stejně v zahraničí.

Třetí scénář

Pokud by se na odchodu jedné země nedohodly všechny země eurozóny, šlo by nepochybně o porušení platných závazků, za které by měl přijít nějaký trest. Taková země by zřejmě nemohla žádat vydání všech svých původních zlatých a devizových rezerv, které v devadesátých letech předala dobrovolně Evropské centrální bance. Výsledkem by byla omezená směnitelnost se všemi dopady na ekonomiku a obyvatelstvo. Pokud by taková situace nastala, když EU ještě obstojně funguje a Německo má ve jménu jejího zachování otevřenou peněženku, asi by se nekatastrofické řešení našlo.

Třetí scénář je v podstatě takový, jak lze rozumět slovům pana Mallocha. Všechny země eurozóny se najednou nebo v krátkém časovém horizontu vrátí ke svým měnám a euro přestane existovat. Nastal by totální chaos v platebním styku.

Druhý scénář hovoří o rozdělení eura na část jižní, zahrnující země, jako je Francie či Itálie, a severní, zahrnující například Německo nebo Nizozemsko. Takový scénář je velice nepravděpodobný, protože nikdo nedokáže přesně říct, co by „jižní“ země z takové společné měny měly. Navíc předpokládá dohodu všech, což je prakticky vyloučené.

Třetí scénář je v podstatě takový, jak lze rozumět slovům pana Mallocha. Všechny země eurozóny se najednou nebo v krátkém časovém horizontu vrátí ke svým měnám a euro přestane existovat. Představit si něco podobného je jako představit si srážku Země s jinou planetou. Totální chaos v platebním styku, vypořádání závazků uzavřených v eurech a burzovních obchodů a řada dalších. Z menších problémů si je možné představit, že za každé euro, které máte na kontě nebo v hotovosti, dostanete jednu marku (to by asi ještě bylo dobré), pár lir a drachem atd.

Evropu by likvidace eura vrhla o 40 let zpět, pokud ne do války. Ušetřeny by příliš nebyly ani evropské země, jež eurem neplatí. A dopady by v globalizovaném světě pocítili i na jiných kontinentech. Minimálně by se pan Malloch musel vrátit do USA, protože by jeho post zanikl. Proto by se měl v prohlášeních tohoto druhu mírnit. Aby mu třeba neselhal dolar.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.