Když v září 2009 Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti poslance ČSSD Miloše Melčáka a zrušil ústavní zákon o zkrácení volebního období, rozhodl tím o zrušení voleb do Poslanecké sněmovny, tehdy plánovaných na říjen 2009. Pro politiky, odborníky i občany to byl velký šok, protože ÚS fakticky rozhodl, že občané volit nebudou. A kdo už tenkrát stál u rozhodnutí znemožňujícího občanům volit?
Pavel Rychetský, od roku 2003 předseda Ústavního soudu. Už tenkrát všichni kroutili hlavou a ptali se: Je to vůbec možné? Vždyť stejný Pavel Rychetský v roce 1998 jako senátor nejen hlasoval pro tento zákon, ale i aktivně vystupoval a obhajoval tento krok a soulad s Ústavou země slovy: „Každý krok, kterým vracíme moc občanovi, považuji za krok ústavně legitimní.“
Nemožnost změny názoru
A uteklo více než 20 let a stejný Pavel Rychetský, už ve funkci předsedy Ústavního soudu, téměř identický zákon podrobil tvrdé kritice, protože v něm prý našel – světe, div se – zásadní nesoulad s Ústavou. Po vyhlášení nálezu ÚS o zrušení části volebního zákona musela jeho tehdejší ekvilibristika a žonglování s pojmy, jako je zákonnost a ústavnost, napadnout každého, kdo netrpí ztrátou paměti. (Avšak jak víme, úspěch v politice zaručuje právě ztráta paměti.)
Každý soudce má právo měnit názor. Ne však ten, který příslušný zákon stvořil, odborně doporučil a nakonec pomohl přijmout. V tomto případě jde o jasný střet zájmů. V každé standardní zemi by se normálně uvažující soudce musel z projednávání a hlasování o takové záležitosti vyloučit právě pro svůj vztah k věci. Pavel Rychetský tak bohužel nepostupoval. |
Ač návrh na ÚS ležel tři roky a plénum rozhodlo pouze osm měsíců před volbami, šokuje i další věc – nález nemá odkladný účinek. A hlavní postavou příběhu je opět Pavel Rychetský. V doyenské roli se plamenně pustil do cupování volebního zákona. Jenže zde už opravdu zůstává rozum stát, protože cupuje tentýž, který v době opoziční smlouvy ČSSD a ODS spoluvytvořil jako místopředseda vlády, v níž seděl jako předseda legislativní rady vlády, který zákon doporučoval, a jako senátor ČSSD, který pro zákon hlasoval.
Náhoda? Zlý úmysl? Je vůbec takové chování v civilizované společnosti možné? Pravdou je, že každý soudce má právo měnit názor. Ne však ten, který příslušný zákon stvořil, odborně doporučil a nakonec pomohl přijmout. V tomto případě jde o jasný střet zájmů. V každé standardní zemi by se normálně uvažující soudce musel z projednávání a hlasování o takové záležitosti vyloučit právě pro svůj vztah k věci. Pavel Rychetský tak bohužel nepostupoval.
Mnoho lidí tento krok považuje za zlý, účelový a bezcharakterní od člověka, který dobře ví, do jaké nejistoty a chaosu uvrhne Ústavní soud Českou republiku a její občany. Je však třeba dodat, že zásadní nesouhlas s arogancí, s níž Ústavní soud nyní rozhodl, otevřeně dali najevo čtyři odvážní ústavní soudci, kteří jasně popsali nestandardní postupy a negativní dopady nálezu pro naši zemi. Jenže jsou v menšině…
Otřesená důvěra ve spravedlivý stát
Už minimálně 15 let je velmi vidět, že justice v naší zemi upadá, a snad každý občan vidí, jak korupční skandály řady vrcholných soudců – bohužel zde není dost prostoru je vyjmenovávat – nahlodávají veřejnost a otřásají její důvěrou ve spravedlivý a právní stát. Ještě děsivější je, když vrchol justiční pyramidy, tedy bezpochyby Ústavní soud, je zmítán osobními preferencemi a aktivistickým přístupem jeho některých členů.
Snad každý občan vidí, jak korupční skandály řady vrcholných soudců nahlodávají veřejnost a otřásají její důvěrou ve spravedlivý a právní stát. Ještě děsivější je, když vrchol justiční pyramidy, tedy bezpochyby Ústavní soud, je zmítán osobními preferencemi a aktivistickým přístupem jeho některých členů. |
Stud by normálnímu člověku velel vyloučit se a nehlasovat. Namísto toho Pavel Rychetský rozvracením norem a pravidel, které sám tvořil, žene společnost do nejistoty. Jako by nám nestačila koronavirová krize, potřebujeme k tomu i tu ústavní.
Není podstatné, jestli kroky Pavla Rychetského byly a jsou vedeny fanatickým politickým aktivismem, mesianistickým komplexem či touhou se proslavit. Podstatné je, že v čele Ústavního soudu sedí osoba, která spoluvytváří normy chování a hlasuje pro ně, aby je pak rušila, kritizovala a prohlašovala za nesouladné s Ústavou. S tou samou Ústavou, kterou se zaštiťoval, když kdysi přijetí těchto norem prosazoval.
