Toto léto je velmi poučné. A může se stát i křižovatkou v postoji českých politiků, firem i veřejnosti k řešení největšího současného globálního problému. Nejen vlna veder, ale i stále větší sucho a hynoucí smrkové lesy představují konkrétní dopady klimatické změny, které sužují krajinu, vesnice a města i naše zdraví. Tyto projevy nejsou žádnou novinkou a také je nutné s nimi počítat do budoucna, ale letos souběžně a silně vstoupily do života lidí i veřejné a politické debaty.
Čeští politici i veřejnost byli ke globální změně podnebí spíše laxní. Bizarní názory Václava Klause o neexistenci problému sice nesdílelo víc než několik procent lidí, ale mnohem víc se usadil názor, že se nás to uprostřed Evropy příliš netýká. Nemáme přece moře, které by nás zaplavilo. Jak se však nyní ukázalo, máme jiné slabiny – lesní hospodářskou politiku zaměřenou především na produkci dřeva a peněz, nekonečné lány, uměle napřímené řeky i potoky či příliš betonu místo zeleně ve městech.
Nákladný dluh
Nynější bolestné dopady sice přišly rychleji a razantněji, než se čekalo, ale v principu ekologické organizace či klimatology nepřekvapují. Před riziky varovali už před víc než 20 lety. Ekonomové, například bývalý hlavní ekonom Světové banky Nicholas Stern a jeho tým, spočetli a zveřejnili, že dopady změny klimatu budou stát násobně víc než náklady na snížení emisí skleníkových plynů, tedy na řešení příčiny. Rozhodnutí českých politiků a jejich činy s dopadem do praxe však těmto varováním neodpovídaly.
Byť v uplynulých letech nastala dílčí řešení, která mohou připravit zemi na projevy změny klimatu, byla učiněna zbytečně pozdě a rozsahem neodpovídala velikosti blížícího se problému. Nyní jsme obdrželi první účty i v České republice a už teď je jasné, že to bude hodně nákladný dluh. |
Byť v uplynulých letech nastala dílčí řešení, která mohou připravit zemi na projevy změny klimatu, byla učiněna zbytečně pozdě a rozsahem neodpovídala velikosti blížícího se problému. Nyní jsme obdrželi první účty i v České republice a už teď je jasné, že to bude hodně nákladný dluh. Nezbývá však, než nepříjemnou pravdu přijmout, a dluhy začít splácet. Jak už to bývá, čím dřív, tím líp, tím méně dluh naroste. Naše krajina i města však potřebují ozdravit tak jako tak, změna klimatu „jen“ urychluje degradaci.
Její příčiny jsou ve způsobu využívání půdy, ať už jde o pěstování plodin, lesnictví nebo o zástavbu. Například v lesích to znamená nejen nevysazovat smrky a nahradit je přírodnímu stavu bližšími buky a jedlemi, ale ani nevytvářet holoseče a místo toho kácet jednotlivé stromy. Dobří lesníci to vědí dobře, potřebují však lepší lesnická i myslivecká pravidla.
Finanční, technické i přírodní meze
Zdraví lesů pomůže i mezinárodně uznávaná certifikace FSC, která vede k přírodě blízkému hospodaření. Drobní zemědělci zase požadují, aby stát nenadržoval agrobyznysu, a to nejen firmám z Agrofertu, ale i dalším velkopodnikům, a dal přednost dobrovolně ohleduplným farmářům. Ti oprávněně požadují, aby velké podniky musely dbát na ochranu půdy, jak to na základě selského rozumu dělají oni sami.
Adaptace na změnu klimatu má však meze nejen finanční či technické, ale i přírodní. A jsou tu také humanitární otázky. V řadě oblastí světa znamená větší sucho konec zemědělství, zvýšení hladiny moře a konec vesnic i měst. A nucenou migraci. |
Adaptace na změnu klimatu má však meze nejen finanční či technické, ale i přírodní. A jsou tu také humanitární otázky. V řadě oblastí světa znamená větší sucho konec zemědělství, zvýšení hladiny moře a konec vesnic i měst. A nucenou migraci. Proto musí naše země cílevědomě pracovat i na snížení svého relativně velkého příspěvku k emisím skleníkových plynů, tedy na postupné (ale úplné) eliminaci spotřeby fosilních paliv.
Opět to má i přínosy – nižší účty za dovoz plynu a ropy, méně smogu z uhlí či aut nebo posílení soběstačnosti obcí díky lokálním obnovitelným zdrojům energie, a tedy i energetické nezávislosti na nedůvěryhodných režimech. A na horká léta se bude lépe zvykat v řádně zateplených či dokonce pasivních domech udržujících chládek bez drahé a nezdravé klimatizace. Změna klimatu však nemusí být jen strašidlem a ukazatelem k pohromě, ale i výzvou k ekologicky a sociálně prospěšné proměně ekonomiky a způsobu života.
