Lidovky.cz

Poslankyně Helena Langšádlová a její hybridní hrozby nebo h(d)rby

  17:18
Součástí hybridní taktiky jsou i nejasné, zamlžené, dvojznačné, matoucí a zavádějící vyjádření. U Stálé komise pro hybridní hrozby, jež prý spontánně vznikla v Poslanecké sněmovně, je velké riziko, že s těmito nástroji bude pracovat. Napovídají tomu vyjádření poslankyně Heleny Langšádlové (TOP 09).

Poslankyně Helena Langšádlová (TOP 09). foto: Hans Štembera

V Poslanecké sněmovně prý spontánně vznikla Stálá komise pro hybridní hrozby. Jak víme, hybridní hrozby jsou mixem všeho možného, co by mohlo útočníkovi poskytnout nějakou výhodu nad vybraným cílem. Součástí hybridní taktiky jsou proto i nejasné, zamlžené, dvojznačné, matoucí a zavádějící vyjádření. S tím by mohla Komise proti hybridním hrozbám souhlasit, kdyby nějaká byla.

Avšak u Stálé komise pro hybridní hrozby je velké riziko, že právě s těmito nástroji bude pracovat, že její vpravdě hybridní název bude odpovídat její činnosti. Napovídá tomu vyjádření poslankyně za TOP 09 Heleny Langšádlové: „Budeme naléhat na to, aby byla jedna instituce, pokud možno na úrovni Úřadu vlády, která by koordinovala hybridní hrozby.“(Není to překlep či přeslech, stejnou větu přinesl web irozhlas.cz a eurozpravy.cz.)

Další citace, zveřejněná na obou webech, pak zmatek ještě zvyšuje: „O hybridních hrozbách by měla rozhodovat instituce někde na úrovní Bezpečnostní rady státu a tam by hybridní hrby měly být řečeny.“ Jde sice o zřejmý překlep (docela slibně nakročený k mnohem výstižnějšímu pojmu „hybridní drby“), ale v atmosféře hybridních hrozeb docela funguje.

Připsán byl ministrovi obrany Lubomíru Metnarovi, když se vymlouval, že Strategii České republiky pro hybridní hrozby má sice za úkol od roku 2016 zpracovat ministerstvo obrany, ale stále není, nicméně se na ní usilovně pracuje. (Možná vojenští stratégové opravdu nejprve vypracovávají – coby válečnou hru – strategii PRO hybridní hrozby, a teprve od ní logicky odvodí strategii PROTI hybridním hrozbám. Proto to tak dlouho trvá.)

Náhrada ideologickým přesvědčením

Zpět ke sněmovní hybridně-protihybridní komisi. Jsou v ní zástupci všech parlamentních stran. Zatím jediný normální hlas zazněl od komunisty Jiřího Valenty, že od řešení hybridních hrozeb máme již dostatek institucí, a též, že by se komise neměla soustředit pouze na aktivity Ruska a Číny, ale věnovat se případným hrozbám bez ohledu na to, odkud přicházejí. To ostatně (možná nevědomky) připustila i Langšádlová, když v rozhovoru s Jaroslavem Spurným řekla:

Chybějí-li Heleně Langšádlové důkazy, nezdráhá se nahradit je ideologickým přesvědčením, že to je „hlavně o aktivitách Ruska a Číny“

„Moc si neuvědomujeme, že se něco mění, že přijímáme manipulované informace prostřednictvím zmíněných platforem a technologií – třeba právě Číny a Ruska. Navíc Facebook nebo Google jsou firmy z USA a my máme jen malou možnost ovlivnit, co se na nich děje... USA jsou demokratická a svobodná země, náš spojenec – a paradoxně jsou zároveň sídlem těch platforem, které umožňují šíření nenávisti, dezinformací.“

S tím souvisí problém lokalizace původců kybernetických hrozeb. Podle Langšádlové „policie umí – aspoň v těch jednodušších věcech – vypátrat autory výroků, které jsou už za hranicí zákona, které vyhrožují násilím, smrtí“. To se ale netýká sofistikovaných kybernetických útoků, kde forenzně průkazná lokalizace kybernetického útočníka je mimo možnosti trestněprávních orgánů doslova všech států. Chybějí-li však Langšádlové důkazy, nezdráhá se nahradit je ideologickým přesvědčením, že to je „hlavně o aktivitách Ruska a Číny“.

Inspirace u Václava Havla

Velký zmatek má Langšádlová i ve výměru „hybridních hrozeb“, které definuje: „Jde o ucelené schopnosti manipulovat veřejností, ohrožovat kybernetický prostor, nebo pomocí promyšlených investic ve strategických oblastech či diplomatickými aktivitami prosazovat strategický vliv.“ Takže investoři a diplomaté, nota bene ti přemýšlející, jsou podle této normotvorné poslankyně protagonisty hybridních hrozeb. A zase, nejde o náhodné klopýtnutí. Poslechněme si, jak v ryze normalizačním duchu rozvíjí Langšádlová své orwellovské vidění světa:

Možná by si Helena Langšádlová měla občas přečíst něco od Václava Havla, pro něhož pochybnosti byly základním metodickým nástrojem. Však to také od minulého režimu schytal, a nejen on, celý disent, když jeho kritika, byť sebelépe zdůvodněná, byla odmítána téměř identickými slovy, která použila Langšádlová, o šíření zmatku a přímo dekadence.

„Hybridní hrozba je vše, co zpochybňuje instituce právního státu, co vyvolává v lidech přesvědčení, že kolem nich je jen nespravedlnost a pár mocných, kteří je chtějí využít. Hybridní hrozba je manipulace života v zemi v mnoha kontextech. Nemůžeme si myslet, že hybridní hrozba z Ruska má vyvolat obraz skvělého Ruska – ta hrozba vyvolává pocit špatného Česka, špatné Evropské unie, slabé demokracie, bezmoci. Pocit rozdělené a rozpadající se společnosti. To je mimořádně destruktivní nástroj.“

Nemusím snad nijak zvlášť zdůrazňovat, jak podstatnou úlohu hrají přitom pro evropskou civilizaci právě pochybnosti, ať již jde o její biblické či filozofické základy (například i vůči církevním dogmatům byly středověké karnevaly přímo systémovým zpochybněním úplně všeho).

Možná by si Helena Langšádlová měla občas přečíst něco od Václava Havla, pro něhož pochybnosti byly základním metodickým nástrojem. Však to také od minulého režimu schytal, a nejen on, celý disent, když jeho kritika, byť sebelépe zdůvodněná, byla odmítána téměř identickými slovy, která použila Langšádlová, o šíření zmatku a přímo dekadence.

Tyran vás chce chránit

Langšádlová si naběhla do pěkného maléru. Poslyšte nejprve, co praví o nástupu tyranie Gilbert K. Chesterton ve své stati Jistá teorie o tyranech: „Tyranie vždy vchází nehlídanou branou. Tyran je vždycky opatrný a ze všech sil se snaží, aby se nikoho nedotkl. Tyran je vždy zrádný. Vždy přichází pod záminkou, že chrání něco, co lidé opravdu chtějí mít chráněno – náboženství, veřejnou spravedlnost nebo slávu vlasti...

Není divu, ozývají-li se hlasy, že větším nebezpečím pro svobodu a demokracii jsou aktivity, jež předvádí Langšádlová. A bude jen dobře, bude-li veřejnost vůči nim neustále velmi pozorná.

Všechny tyranie jsou vždy nové tyranie. Něco takového jako stará tyranie prostě neexistuje... Z těchto evidentních historických faktů vyplývá jediné mravní naučení. Hledáte-li tyrany, nehledejte je mezi zdánlivě evidentními typy mužů, kteří utiskovali lidi v minulosti... Ať je nový tyran čímkoli, nikdy nebude nosit stejnou uniformu jako starý.“

A nyní si poslechněme Langšádlovou z rozhovoru se Spurným: „Podstatné jsou i volby. Každý má právo svobodně volit, ale jsou tu zkušenosti ze zahraničí, z Německa, Španělska a dalších zemí, že volby se odehrály pod vlivem dezinformací a manipulací. Před tím musíme volby ochránit, abychom se rozhodovali co nejsvobodněji. Občané České republiky se musí rozhodovat sami, bez zásahů zvenčí.“

Proto není divu, ozývají-li se hlasy, že větším nebezpečím pro svobodu a demokracii jsou aktivity, jež předvádí – snad naivní – Langšádlová (a v Senátu zběsilý Pavel Fischer). A bude jen dobře, bude-li veřejnost vůči nim neustále velmi pozorná.

Komu věřit?

Příznačná je odpověď na Spurného otázku, jak ví, že hlavní hrozby jdou především z Ruska a z Číny. Langšádlová odpověděla, že před nimi varují „tajné služby, analytici, občanské instituce, řada bezpečnostních institucí“, a dodala, jakých všech odborných a politických akcí se zúčastňuje a kde všude byla a co tam viděla.

Škoda, že se Spurný nezeptal, zda věří zpravodajským službám, které lživě tvrdily, že Irák stále vlastní zbraně hromadného ničení. Nebo které osočují prezidenta Trumpa ze spojení s Ruskem, ale nejsou schopné to dokázat, a navíc se ukazuje, že tyto dezinformace pocházejí z jim blízkých think tanků.

Stačilo by, kdyby si Helena Langšádlová zjistila, kolik školení – třeba pro policii, státní zastupitelství a soudy – uspořádala ta která ambasáda. Získala by tvrdá fakta. Mohla by tak odvrátit nebezpečí, že se sama stane nechtěným důkazem pravdivosti svého výroku, který ale pointovala úplně jiným směrem

Nebo které tvrdí, že Rusové platí Tálibán, ale pak vlastním kontrolorům to nejsou schopné doložit. Nebo zpravodajským službám, které odposlouchávají údajně spřátelené politiky. Nebo zpravodajským službám, které fušují ministerstvu školství do dějepisných osnov, a slavně osvobozují propuštěné vězně. Nebo které pod rouškou bezpečnostních zájmů posluhují docela neurvalé obchodní válce.

Langšádlová je občas blízko reality, ale pro své ideologické předpojetí ji není schopná zahlédnout: „S politováním musím říct, že jsme v hybridní válce, že čelíme často přehlíženému nepříteli, který se tváří, že chrání naše hodnoty. Neútočí tanky. Používají slova, finance, ovládnutí informačních technologií, ideologie. Platí poučka ‚získejte v cizí zemi pár politiků, pár médií a vlivných finančníků – a tu zemi dostanete pod kontrolu‘. Tak to funguje.“

Stačilo by, kdyby si zjistila, kolik školení – třeba pro policii, státní zastupitelství a soudy – uspořádala ta která ambasáda. Získala by tvrdá fakta. Mohla by tak odvrátit nebezpečí, že se sama stane nechtěným důkazem pravdivosti svého výroku, který ale pointovala úplně jiným směrem: „Především starší lidé mají v sobě vzorce výuky z doby komunismu, a tak se ztrácejí v realitě a jsou náchylní věřit téměř čemukoli.“

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.