Aktualizováno. Události, jež odstartovaly žádostí policie o vydání Vlasty Parkanové, nabírají na obrátkách; podle mého názoru je třeba, aby národ pomalu začal z pozice prostého pobaveného pozorovatele a hospodského či jiného komentátora přecházet do stavu zvýšené obezřetnosti, neboť nová diktatura se pomalu a skrytě upevňuje u moci.
To, jaká hysterie zavládla mezi některými koaličními politiky, mi pomalu začíná nahánět hrůzu. Něco menší hrůzu, něco větší.
To, že Miroslav Kalousek o činnosti policie hovoří jako o estébáckých praktikách, lze ještě považovat za rétoriku poslance, i když poněkud nevhodnou. Když na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) podává oznámení na vyšetřovatele případu, kterému předtím údajně vyhrožoval svlečením uniformy, lze do jisté míry považovat také za legitimní.
Vyšetřovatel sám bude čelit vyšetřování a bude tak pod značným psychickým tlakem. Může se pak snáze dopustit nějaké chyby.
Zkusím však vysvětlit, proč to lze považovat také za další nátlak a zastrašování, i kdyby to nakrásně všichni popírali. Vyšetřovatel sám bude čelit vyšetřování, a bude tak pod značným psychickým tlakem. Může se pak snáze dopustit nějaké chyby, která by zavdala příčinu mu spis odebrat nebo jej kázeňsky trestat.
Jakou pozici na Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, a zejména u svých nadřízených v současné době má, ví právě jen vyšetřovatel Jiří Mazánek. Čemu všemu však musí čelit, si lze stěží představit. Z vlastní zkušenosti nicméně vím, že pracovat pod psychickým tlakem dokáže člověka vyburcovat, o to více se do případu zakousnout a dokázat, že jsem odborníkem na svém místě a že pravda je na straně zákona, a ne jeho tvůrců. Věřím sice, že inspektoři GIBS v trestně-právní rovině nemohou v případě telefonátu mezi vyšetřovatelem a Kalouskem nic zjistit a věc odloží; jenže to bude nějaký čas trvat…
Partie zkušených mužů
Jako daleko nebezpečnější se mi však jeví rozehraná partie kolem telefonátů ministra Kalouska policejnímu prezidentovi Lessymu. Ten už musel vypovídat před výborem pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny, byl tak přímo konfrontován s ministrem Kalouskem, a tak celý národ ví, že podle Kalouska po něm chtěl Lessy peníze na další policejní passaty, zatímco Lessy naopak tvrdí, že telefonáty se týkaly právě policejního vyšetřováním kauzy Casa. Policejní prezident dokonce prohlásil, že v této souvislosti je ochoten podrobit se fyziodetekčnímu vyšetření, tedy lidově detektoru lži.
Kalousek, v této věci opatrnější, prohlásil: „Detektor lži není boží soud a je nedůstojné ho za něj vydávat. Mám dva hodnověrné svědky a přesně vím, co jsem mu říkal. A mnohem zajímavější než moje tvrzení, které je v rozporu s tvrzením prezidenta, je rozpor mezi jeho vlastními tvrzeními.“ Je vidět jeho politická zkušenost, vyhýbavost a schopnost útočit z jakékoli pozice. I v této souvislosti bylo podáno oznámení GIBS, tentokrát na policejního prezidenta, aby bylo zjištěno, kdo komu a co telefonoval. Co bylo skutečným obsahem telefonátů, opět vědí jen jejich účastníci, tedy Kalousek a Lessy. Inspektoři mohou zjistit jedině kdo, kdy a komu. I tak se Lessy dostává pod tlak.
Policejní prezident nemá už tak lehkou pozici. Přímý nadřízený, ministr vnitra Kubice, mu jde po krku, kde jen může. Po vydání písemného Provolání policejního prezidenta, kterým Lessy vyzval své kolegy policisty, aby vytrvali a nezalekli se tlaků některých veřejně známých, vlivných a mocných osob, si proti sobě otevřeně postavil i premiéra Nečase. Když ministerský předseda řekl, že se Lessy pohybuje už jemně za hranou, což je s chováním policejního prezidenta neslučitelné, de facto ho tím vyzval k rezignaci.
Ale protože si Nečas i Kubice uvědomují, že „zbavit“ se Lessyho není tak jednoduché, jak by si možná sami přáli, Kubice přispěchal s vyjádřením, že mu sám Lessy v červnu oznámil svůj úmysl skončit v září v čele policie. Mělo se tak stát v době, kdy s ním chtěl ministr zahájit řízení o odebrání osobního ohodnocení. Na základě toho pak ministr podle svých slov upustil od zahájení tohoto řízení. Lessy to však obratem popřel.
Mimochodem, to se na ministerstvu dějí věci. Takže jsou, nebo nejsou důvody pro odebrání osobního ohodnocení policejního prezidenta? Asi nejsou, když je lze takto snadno pominout. Zajímavý důvod, pane ministře, děkujeme za vysvětlení, jak to u vás funguje. Jen pozor, pokud by se podařilo prokázat, že policejní prezident je k odchodu ze své pozice nucen, mohlo by to hraničit až s trestným činem útisku.
Zatím se krabice nebalí
Situace v policii je tedy opět vroucí. Za policejním prezidentem, kterého policisté moc nechtěli, ani jej moc nepodporovali a myslím, že mu oprávněně mají co vyčítat a zazlívat, dnes stojí policejní odboráři i ostatní policisté, kteří si uvědomují, o co se hraje. Buď bude policie hrdým bezpečnostním sborem, který bez výjimek plní úkoly dané mu zákonem, nebo bude jen slepě přihlížet tomu, jak se v tichosti a soustavně rozkrádá země, kde už ukrást není pomalu co.
Situace je obdobná, jako když byl koncem roku 2010 „odcházen“ Lessyho předchůdce
Všimněme si, že situace kolem policejního prezidenta je obdobná jako před více než půldruhým rokem, kdy byl obdobně „odcházen“ Oldřich Martinů. Pamatujete na enormní politický tlak, kdy se do celé věci nakonec vložil sám prezident Václav Klaus? Následovala schůzka na Hradě a Martinů si balil svoji krabici a křeslo opouštěl. Co tehdy na setkání zaznělo, dodnes nikdo z veřejnosti neví.
Ve středu 18. července byl na Hrad pozván současný prezident Lessy. Otázka zněla, zda i on bude balit svoji krabici? Pokud ano, bylo by třeba se mít na pozoru. Možná již nebude stačit jen dění sledovat, bavit se a v hospodách komentovat, možná bude třeba vyvinout nějakou občanskou aktivitu.
P.S. Václav Klaus podle prvních dostupných informací Petra Lessyho podpořil, soudí, že situace kolem policie se musí zklidnit.
