Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Policejní kovbojové a agresivní řidiči

  12:48

Proč se nám stále nedaří snižovat počet dopravních nehod, a zejména jejich tragických následků?

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, iPhone4Česká pozice

Jeden ze čtenářů ČESKÉ POZICE nás upozornil na reportáž, kterou minulý týden ve čtvrtek publikoval server iDnes.cz. Autor reportáže v ní popisuje jízdu policejním passatem, který v protisměru jedoucímu vozu naměřil na silnici I. třídy nepovolenou rychlost 125 km/hod. „Rychlá otočka. (...) Policisté zapínají sirénu a světelné diody. 200 kilometrů v hodině. Ostatní účastníky provozu policejní vůz míjí tak rychle, že vypadají, jako když stojí na místě,“ čteme v reportáži.

Čtenář ČESKÉ POZICE se ptá: „Myslíte, že takový přístup Policie ČR je rozumný, přiměřený, relevantní a obhajitelný? Třeba moje máma ani moje žena rozhodně nemají výcvik na to, aby se vyhýbaly v této rychlosti kličkujícím policejním kovbojům.“ O názor jsme požádali bývalého vyšetřovatele, právníka Zdeňka Ondráčka. Shodou okolností v době vzniku jeho textu došlo k nejčernějšímu zápisu do letošních statistik dopravních nehod.

Během uplynulé soboty na českých a moravských silnicích zahynulo osm osob, což je ještě o jednu více než během nedávného 24. června. Více než polovina z usmrcených byli velmi mladí lidé ve věku do 25 let. Nejčastější příčinou dopravních nehod byla jako obvykle rychlost jízdy (slovy zákona nepřizpůsobení rychlosti jízdy stavu a povaze vozovky a povětrnostním podmínkám).

Přestože za celý loňský rok zemřelo na našich silnicích 707 osob, což je nejméně od roku 1990 (naopak nejvyšší počet byl statisticky zaznamenán v roce 1994, kdy při dopravních nehodách tragicky zahynulo 1473 osob), nelze na tato čísla hledět s výrazným optimismem. Ve srovnání s rokem 2010 narostl vloni počet osob, které při dopravních nehodách utrpěly zranění, u těžkých zranění o 9,5 procenta a u lehkých o 4,2 procenta. A vývoj prvního pololetí letošního roku naznačuje, že tyto počty zřejmě budou překročeny. Navíc počet nehod s nejtěžším následkem je stále v porovnání se zeměmi na západ od našich hranic vysoký. Jak to, že se nám nehodovost, a zejména její tragické následky stále nedaří snižovat?

Neukázněnost, agresivita...

Hlavní příčinu spatřuji v neukázněnosti a agresivitě. Neukázněnost je v každém z nás, neboť – ruku na srdce – kdo z nás jezdí vždy podle pravidel a dodržuje veškeré předpisy, zejména pak rychlostní limity?

U sousedů předpisy dodržujeme téměř automaticky, ale jen o pár kilometrů dále, na území České republiky, jako by vše přestalo platitZnatelné je to v blízkosti hranic se sousedními zeměmi, zejména Německem a Rakouskem. Na jedné straně u sousedů rychlostní limity a ostatní předpisy dodržujeme téměř automaticky, ale jen o pár kilometrů dále, na území ČR, jako by vše přestalo platit. Možnou příčinou takové změny chování jsou obavy nejen ze značně vyšších sankcí, ale zejména vymahatelností práva. Objektivně je však také třeba přiznat, že ve zmiňovaných zemích je jiná skladba silnic a většina hlavních tahů nevede přes obce, ale mají vybudované obchvaty. A co se týče stavebně technického hlediska, je stav silnic výrazně lepší než u nás.

Jinou stránkou je pak agresivita za volantem a její příčiny. Příkladů, i mediálně známých, lze uvést nespočet. Asi nejznámějším je Aleš Trpišovský přezdívaný Pirát 2222, jehož nehoda z D1 není u soudu stále dořešena, a proto si na konečný verdikt musíme ještě nějaký čas počkat (předloni měl na D1 kousek za Prahou vybržďovat postupně dva pomalejší řidiče a s druhým se srazil).

Domnívám se, že u těchto osob, které se na silnicích chovají tak bezohledně a agresivně, by bylo možné najít společné znaky a charakteristické psychologické rysy. Mezi vnější znaky by mohl patřit věk mezi 35-50 roky, profesní postavení majitele firmy nebo pracovníka v manažerské pozici a také typ a výkon jejich plechového miláčka. Myslím, že zabývat se profilem těchto agresivních řidičů by stálo za nějakou diplomovou nebo doktorandskou práci. Mohlo by to být zajímavé čtení.

... vymahatelnost práva a splašené passaty

Další příčinou vysoké nehodovosti je práce policie, a zejména vymahatelnost práva. Policisté jsou u nás na silnicích vidět jen při dopravně bezpečnostních akcích, kterých sice stále přibývá, ale i to je málo. Nejde o to, aby policie na silnicích stále jen vyhledávala hříšníky a trestala, ale aby svou přítomností působila preventivně. Nyní v době dovolených lze práci dopravní policie poměrně snadno srovnávat.

Nejde o to, aby policie na silnicích stále jen vyhledávala hříšníky a trestalaNapříklad při cestě do Chorvatska se s policejní hlídkou potkáte zhruba na každých 50 kilometrech. Stojí na dobře viditelných místech, a to i v noci, a působí především preventivně. Kontroly jsou náhodné. U nás dopravní policii vidíte jen na počátku nebo na konci obce, kde měří rychlost nebo kontroluje alkohol či technický stav vozidel.

Na dálnicích, rychlostních silnicích a vybraných silnicích I. třídy můžete potkat dopravní policii zejména v policejních autech v civilním provedení, která loví rychlostní hříšníky. Na dálnicích a rychlostních silnicích svoji oběť ve svých rychlých passatech poměrně snadno dostihnou a díky kvalitnímu záznamu i lehce usvědčí z přestupku, který ihned na místě vyřeší pokutou nebo oznámením.

Policejní passaty mají své místo na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla, ale na silnicích nižších tříd může nést jejich využívání větší riziko, než je prospěch z dostižení hříšníkaJenže policie svoje passaty používá i na silnicích I. a možná i II. tříd. Zde však při zaznamenání a řešení přestupku řidiče jedoucího v protisměru dochází k situacím, kdy policie musí nejdříve zastavit, otočit se a pak vysokou rychlostí dohonit hříšníka, kterému chce uložit sankci. Při tomto manévru je však mnohdy větším rizikem pro ostatní účastníky silničního provozu než ten řidič, který překročil rychlostní limit o 20 nebo 30 km/hod. Policie totiž na silnicích, kde je rychlost stanovena na 90 km/hod., prohání policejní passaty rychlostí, která je až dvojnásobná. Nechci ani domyslet následky případného střetu při otáčení, předjíždění nebo s protijedoucím vozidlem...

Já osobně si myslím, že policejní passaty mají své místo na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla, ale na silnicích nižších tříd nese jejich využívání mnohdy podstatně větší riziko, než je prospěch z dostižení hříšníka. Přestupek byl zaznamenán a nemělo by tedy být problémem vyřešit jej dodatečně předvoláním toho, kdo jej spáchal. Z výčtu dopravních nehod policejních passatů připomenu jen dosud neuzavřený smrtelný střet s motorkářem z počátku května tohoto roku u obce Dobříš.

Jenže problémem je i vymahatelnost práva, která je v Česku daleko za zeměmi západní Evropy, něřku-li dnes už i některými zeměmi Evropy střední a východní. Příkladem je možnost odvolávání se na institut osoby blízké. To již brzy skončí a věřme, že k zvýšení bezpečnosti na našich silnicích postupně přispějí i další legislativní opatření. Již dnes tomu však můžeme svoji měrou přispět i my – tím, že budeme ukázněnější, tolerantnější a ohleduplnější k ostatním účastníkům silničního provozu.