Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Polemika: Za zdražování naší vody mohou zahraniční koncerny

Evropa

  12:35

Vodné a stočné dnes neslouží výhradně jako zdroj financí pro rozvoj vodárenských sítí, ale také jako zdroj zisků zahraničních korporací.

foto: Česká pozice

Petr Havel na konci roku publikoval na ČESKÉ POZICI článek Kdo rozhoduje o ceně vodného a stočného? Konečné slovo má stát, v němž mimo jiné argumentuje, že cenu vody neurčují zdaleka jen vodohospodářské společnosti, ale v zásadě větší slovo mají jednotlivé obce, svazky obcí nebo města, které jsou v podmínkách České republiky z 85 procent vlastníky takzvané „vodohospodářské infrastruktury“. S Havlovým článkem ve svém textu polemizuje Radek Novotný, který provozuje portál www.vodalidem.cz.

KOMENTÁŘ Radka Novotného / Je zřejmé, že v roce 2014 voda u většiny privatizovaných vodáren opět zdražila. Někteří politici počítají s tím, že lidé nemyslí, protože přes pokles cen energií „vysvětlují“ lidem, že zdražení vody způsobuje růst ceny energií. Ti chytřejší tvrdí, že cena vody stoupá kvůli tomu, že byrokrati z Evropské unie nedali privatizovaným vodárnám dotace.

Zapomněli ovšem dodat, proč EU odmítla dotace poskytovat. Důvodem je totiž fakt, že byly uzavřeny pro města nevýhodné smlouvy, jež privatizují zisky původně okresních a krajských vodáren do rukou nadnárodních koncernů. Dotace EU jsou určeny pro podporu veřejného sektoru, nikoliv k tvorbě zisků koncernů.

Proč cena vody pořád roste? 

Skutečným důvodem růstu ceny vody jsou nevýhodné smlouvy s koncerny privatizujícími zisky vodárenSkutečným důvodem růstu ceny vody jsou nevýhodné smlouvy s koncerny privatizujícími zisky vodáren. Smlouvy byly v řadě regionů realizovány na základě manipulací se zastupiteli a na základě nepravdivých slibů. Okresní a krajské vodárny kvůli tomu přišly o významný finanční zdroj (nezdražující cenu vody) – o dotace z Evropské unie. Investice musejí být financovány výhradně z plateb lidí za vodné a stočné, přitom 60 až 80 procent potřebných investic mohly pokrýt právě unijní dotace.

Před privatizací vodáren koncerny často zastupitelům slibovaly, že zajistí dotace z EU a jejich spolufinancování. Realita je přesně opačná. Okresním vodárnám, na kterých po privatizaci zůstaly dál povinnosti financovat investice, odmítla Evropská komise dotace poskytnout, protože hrozilo zneužití dotací určených pro rozvoj veřejného sektoru pro zisky soukromých korporací. Dotace z EU přitom měly významnou měrou pomoci dofinancovat rozvoj vodárenské infrastruktury v České republice.     

Druhý, neméně závažný důvod je ten, že dokonce ani peníze lidí vybrané za vodu nekončí v investicích do vodárenské infrastruktury. Zisky z vody kalkulované koncerny v ceně vody tečou  na zahraniční účty koncernům a velká část z inkasovaných peněz za vodu, respektive vodné a stočné, končí místo v infrastruktuře na účtech vlastníků nadnárodních koncernů, zcela mimo vodárenskou infrastrukturu České republiky. Nedostatek peněz na investice musejí dotovat ze svých veřejných rozpočtů města a obce.Ani peníze lidí vybrané za vodu nekončí v investicích do vodárenské infrastruktury

Vodné a stočné přitom bylo a je jediným vlastním zdrojem financí pro vodárenství. Do privatizace s ním disponovaly města a obce. Když potřebovaly peníze na investice, zvýšily cenu vody a vybrané peníze od lidí investovaly do infrastruktury.

Kvůli nevýhodným smlouvám dnes zaplacené vodné a stočné neslouží výhradně jako zdroj financí pro rozvoj vodárenských sítí, ale slouží také jako zdroj zisků zahraničních korporací. Ty logicky podnikají a jejich cílem je dosažení zisků. Toto politikům korporace před privatizací neříkaly, naopak – slibovaly růst cen vody o inflaci. Koncerny vodu dnes „jen“ prodávají a „jen“ inkasují zisky, o kterých se městům a obcím vlastnícím drahou infrastrukturu ani nesní.

Stačí selský rozum?

Zrekapitulujme si, jak to chodí v českém vodárenství:

  • Z čeho se financuje jeho infrastruktura? Z vodného a stočného a z dotací plynoucích z veřejných rozpočtů, případně z EU.
  • Kde končí peníze za vodné a stočné? V nákladech, v investicích do infrastruktury a po privatizaci vodáren na účtech zahraničních korporací.
  • Funguje to jinak u neprivatizovaných vodáren? Ano. Cenu vody mají vesměs levnější, někdy dokonce o 10 až 15 korun za metr krychlový. Jinde roste cena pomaleji než u privatizovaných vodáren. Do infrastruktury přitom investují vesměs více než ty privatizované, protože realizují velké investice za přispění EU a volné peníze z vodného a stočného používají místo na výplaty dividend na financování investic.
Vraťte se domů... 

Je načase, aby se politici obrátili na soudy a policii a ukončili nevýhodné smlouvy s koncernyV roce 1968 se do Československa nastěhovala v rámci internacionální pomoci Rudá armáda. Ukázalo se, že šlo o vše jiné, jen ne o pomoc. Něco podobného se stalo po roce 1998 v Česku znovu v rámci vodárenského odvětví. Tentokrát jde o internacionální pomoc koncernů s dotacemi a inflačním růstem ceny vody. Opět se ukazuje, že jde o vše jiné, jen ne o pomoc.

Pokud politici nechtějí z lidí a veřejných rozpočtů dělat dojné krávy (již značně podvyživené), je třeba, aby smlouvy uzavřené na základě manipulací a lží byly zrušeny a vodu prodávaly lidem přímo a bez prostředníků okresní a krajské vodárny.

Je načase, aby se politici obrátili na soudy a policii a nevýhodné smlouvy s koncerny ukončili. Evidentně již dnes mají důkazy o tom, že současný systém prodeje vody je pro města i lidi nevýhodný. Navíc vědí, že tyto smlouvy lidi a stát poškozují, protože dotace z EU a inflační růst ceny vody (nejdůležitější a jediné „argumenty“, kterými byli zastupitelé přesvědčováni k hlasování pro privatizaci „prodeje vody“) neplatí.

Stavební pozemek, 1508 m2
Stavební pozemek, 1508 m2

Straškov-Vodochody - Straškov, okres Litoměřice
2 990 000 Kč