Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Polemika: Volat po změně vedení Grantové agentury smysl má!

  8:44

Cožpak k hlavnímu problému podfinancování musíme snášet ještě problémy další a zbytečné, způsobované vedením GAČR? ptá se Václav Hořejší.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

KOMENTÁŘ Václava Hořejšího / Vedení Grantové agentury ČR (GAČR) se do konfliktu s vědeckou veřejností dostává pravidelně již po několik let. Tentokrát se mu to povedlo opravdu dokonale.

V pravidlech pro letošní grantovou soutěž se objevuje ustanovení, že každý badatel smí podat pouze jednu grantovou přihlášku do kteréhokoli typu soutěže (nesmí tedy žádat například o standardní grant a současně i o nějaký grant na mezinárodní spolupráci, nebo být spolunavrhovatelem jiného grantu). Je tady ale i další inovace: ten, jehož přihláška byla vyřazena už v prvním kole, by nesměl podat přihlášku ani další rok. Tato opatření byla prý přijata po diskusi s širokou vědeckou veřejností.

Je třeba říci následující:

  1. Žádná diskuse s vědeckou veřejností se nekonala; tyto novinky nebyly konzultovány dokonce ani s Vědeckou radou GAČR.
  2. Podle dosavadních pravidel jsou odborné hodnotitelské panely GAČR povinny vyřadit hned v prvním kole alespoň 30 procent nejslabších projektů, které pak nejsou ani zaslány zahraničním posuzovatelům a jsou nedoporučeny k financování. Toto pravidlo je celkem v pořádku, ale v pořádku rozhodně není, že všichni tito navrhovatelé by v dalším roce nesměli podat nový návrh projektu. Byli by tak postiženi především mladí nezkušení navrhovatelé.
    Je přece úplně absurdní zakázat v příštím roce i poměrně kvalitním uchazečům účast v soutěži!V jednom z panelů GAČR jsem sloužil v letech 2009–2013. Mohu zcela zodpovědně říci, že v mnoha případech byl jen naprosto minimální rozdíl mezi mnohými projekty zařazenými do kategorie C a těmi, které jsme zařadili mezi „béčka“. Teoreticky by se docela dobře mohlo stát, že všechny projekty hodnocené určitým panelem by byly kvalitní – přesto je samozřejmě nutné ty „nejméně kvalitní“ vyřadit, protože na podporu všech prostě není dost peněz; rozdíly mezi těmi „nejméně kvalitními“ a „lepšími“ mohou být opravdu jen mikroskopické. Je ale přece úplně absurdní zakázat v příštím roce i takovým poměrně kvalitním uchazečům účast v soutěži!
    Vedení GAČR argumentuje tím, že stejně postupuje evropská grantová agentura ERC. To je sice pravda, ale ERC financuje výzkum velmi úzké a naprosto elitní skupiny evropských vědců, zatímco GAČR je prakticky jediným zdrojem podpory českého základního výzkumu. Srovnávat ERC s GAČR je v tomto ohledu naprostý nesmysl.
  3. Pravidlo o tom, že jeden navrhovatel smí v daném roce podat pouze jeden návrh, v kterémkoli typu soutěže, je vysloveně škodlivé, především proto, že nesmyslně omezuje spolupráci vědeckých týmů.
  4. Výše uvedená omezení jsou evidentně zaváděna proto, že v důsledku katastrofálního podfinancování GAČR úspěšnost grantových žádostí poklesla již téměř k 15 procentům. Vymýšlejí se tedy způsoby, jak omezit počet přihlášek a tím uměle dosáhnout zdánlivého zlepšení tohoto velmi nízkého procenta.
  5. Současné vedení GAČR již několik let velmi nepříznivě ovlivňuje atmosféru ve vědecké komunitěPokud jde o recentní aféru kolem grantů z oblasti humanitních věd (jako první o ní ve středu informovaly Lidové noviny) – faktem zůstává, že po bezprecedentním zásahu předsednictva se dostalo na projekt blízkého spolupracovníka předsedy GAČR. To musí každému vnějšímu pozorovateli připadat i přes jakkoli obsáhlé zdůvodňování přinejmenším velmi podivné. Něco takového by se opravdu nemělo stát, protože to automaticky vyvolává pochybnosti o motivech takového zásahu (jakkoli je formálně v pořádku) a o férovosti celého systému.
  6. Současné vedení GAČR svými problematickými rozhodnutími, malichernou byrokracií, chybami, a především katastrofální neschopností komunikovat s vědeckou veřejností již několik let velmi nepříznivě ovlivňuje atmosféru ve vědecké komunitě. Zvláště nynější nejnovější kroky a jejich nepravdivé zdůvodňování nelze označit jinak než jako zpupnou aroganci. Jsem proto přesvědčen, že nastal čas na kompletní výměnu tohoto vedení.
Jaképak bagatelizování!

Před několika dny se na ČESKÉ POZICI objevil článek kolegy Michala Hocka, který vedení GAČR obhajuje, výše uvedené problémy bagatelizuje, a naopak vyzvedává to, že se v posledních letech výrazně zlepšil proces hodnocení (s čímž určitě souhlasím).

Tvrdí, že změna systému na nynější „panelový“ je dílem současného vedení GAČR. To ale není pravda. Celý tento systém byl ve skutečnosti připraven již předchozím vedením GAČR (předsedou byl profesor Josef Syka) v roce 2007, ale nemohl být uveden v život, protože nebyly prostředky na odměny pro členy hodnotících panelů a pro zahraniční oponenty. Ty se podařilo získat až po nástupu nového vedení v roce 2008, takže nový a lepší systém mohl být spuštěn od roku 2009.

Zoufalé podfinancování GAČR pramení především z toho, že se stále více prostředků státního rozpočtu přesouvá směrem k průmyslovému vývoji a inovacímKolega Hocek říká, že volat po změně vedení GAČR nemá žádný smysl, protože to nevyřeší hlavní problém, kterým je zoufalé podfinancování agentury. Takový argument naprosto nechápu – cožpak k tomu hlavnímu (finančnímu) problému musíme nezbytně snášet ještě problémy další, naprosto zbytečné, způsobované vedením GAČR?

Kolega Hocek nazývá volání po změně ve vedení agentury hysterií. Mně naopak připadá hysterické, když někdo v této situaci, po tolika „přešlapech“ vedení, neváhá hovořit o „honu na čarodějnice“ a vážné problémy bagatelizovat. Já bych k tomu požadavku přidal další, ještě důležitější – odvolat současnou vládní Radu pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) a do nové jmenovat opravdové renomované odborníky; v té nynější radě jich moc není...

A pokud jde o to zoufalé podfinancování GAČR – pramení především z toho, že v posledních letech se stále více a více prostředků státního rozpočtu určených pro podporu výzkumu přesouvá směrem k průmyslovému vývoji a inovacím, tedy hlavně různým firmám (často žijícím právě ze státních dotací, nebo na druhé straně vysoce ziskovým firmám, které by naopak měly pomáhat financovat výzkum i ve veřejném sektoru). Nejsem si vědom žádné seriózní analýzy, která by prokazovala údajnou ekonomickou efektivnost těchto dotací.

O této věci psal na stránkách ČESKÉ POZICE opakovaně skvělým způsobem kolega Jiří Chýla; kéž by si jeho články nastudovali politici, kteří rozhodují o rozdělování oné nemalé sumy věnované státem na podporu výzkumu...