Ať už si o (ne)jmenování docenta Martina C. Putny myslíme cokoli, polemika o jeho případu mezi liberálem Ondřeje Císařem a konzervativcem Romanem Jochem vyjasňuje oba názorové postoje. V Česku to potřebujeme víc než „prase drbání“.
Na původní Císařův článek Nad „případem Putna“: Budoucnost Česka je ohrožena jeho vlastní konformitou zareagoval Joch – Polemika: V případě Putna hrozí spíše státní diktát než konformita – uvedením šesti omylů, jež se v něm objevily. S Císařovou reakcí na Jochův článek – Polemika nad případem Putna: Vítejte v Jochově Konzervatistánu! – nyní polemizuje Roman Joch.
Ondřej Císař ve své reakci na můj článek uvádí dvě zásadní tvrzení.
- První se týká státní moci a jejího vztahu ke svobodě.
Císař tvrdí:
„… nemusí být státní akce nutně utlačující, ale naopak emancipující… byly to liberalizující se moderní státy, které se staly garanty občanských a lidských práv… Tím nemá být řečeno, že státní moc nelze užít k útlaku, ale má se zdůraznit, že nemusí být jen zdrojem útlaku… Fungující liberální stát je bezpochyby zárukou svobody, na čemž se liberálové shodnou i s rozumnými konzervativci (od Edmunda Burka až po Michaela Oakeshotta).“
S tím naprosto souhlasím a nemám problém. Vylodění Spojenců v Normandii v roce 1944 či Reaganův tlak na Sovětský svaz ve formě závodů ve zbrojení v osmdesátých letech 20. století byly státní akce, které vedly k rozšíření lidské svobody. Pouze podotknu, že státní diktát, jak si rodiče mají rozdělit péči o děti v rodině, by státní akcí rozšiřující svobodu rozhodně nebyl.
Také není pravdou, že dle Císaře prý „…v nejobtížnější situaci jsou i dnes lidé bez státní příslušnosti – běženci…“ Nikoli, běženci, kteří se dostanou například na území České republiky, jsou už na tom relativně dobře. V nejobtížnější situaci jsou obyvatelé jednoho konkrétního státu – Severní Koreje.
Tragédii holokaustu pak nezpůsobily ani tolik předsudky obyvatel jako spíše ďábelsky precizní mašinerie konkrétního státu – Třetí říše. Předsudky obyvatel mohou vést k pogromu tu a tam, ale na holokaust potřebujete stát, a to totální, totalitní.
- Druhé zásadní Císařovo tvrzení se týká vztahu Pravdy a svobody.
S ním naprosto nesouhlasím. Obávám se, že toto Císařovo tvrzení trpí častým omylem relativizujících liberálů.
Císař píše:
„Dnešní společnost konsensus na jedné koncepci Pravdy, jako obsahovém předpisu o tom, jak bychom všichni měli žít, neumožňuje. Žijeme v nepřekonatelně pluralitní společnosti, v níž se budou různé perspektivy potýkat věčně. Víra v jednu Pravdu je v takové společnosti matkou všeho útlaku… Na jednu stranu si podle (Romana Jocha) máme cenit svobody, na straně druhé věřit v jednu Pravdu. To jsou ovšem zcela protikladné požadavky, protože svoboda nutně plodí mnohost a nesouměřitelnost pravd… Buď si totiž mohu svobodně volit své životní cíle, a ty se pak v pluralitní společnosti budou nutně rozbíhat, nebo musím žít podle jedné všem společné představy, ale nemohu mít obojí...“
Řečeno jinak, Pravda a svoboda se vzájemně vylučují, jsou v rozporu; naopak slučitelná se svobodou je jen „nepřekonatelná“ pluralita.
Která Pravda?
Co když ale tou Pravdou je Pravda uvedená v americké Deklaraci nezávislosti: „Tuto Pravdu pokládáme za samozřejmou, že všichni lidé jsou si stvořeni rovni a obdařeni určitými nezcizitelnými právy, mezi nimiž jsou právo na život, svobodu a hledání vlastního štěstí?“ Je tato Pravda také neslučitelná se svobodou, je „matkou všeho útlaku“, anebo naopak svobodu vyžaduje, neboť tvrdí, že tou Pravdou je právě to, že lidé mají žít svobodní?
Ne, Cikánům (či komukoli) nesmíte rozbíjet hlavy pálkou jen kvůli tomu, že jsou to Cikáni (či kvůli jejich etnickému původu obecně)!
A co například Pravda, že Cikánům se baseballovou pálkou nemá rozbít kebule jen proto, že jsou to Cikáni. Je tato Pravda také netolerantní a omezuje svobodu? Je její popření ve jménu plurality – všimněme si, dle Císaře „nepřekonatelné“ – skutečně osvobozující? Plurality ve smyslu nejen Cikánům lebky pálkou nerozbíjet, ale když někdo má jiný názor, klidně jim je rozbíjet může, nebo dokonce, v pluralitní společnosti, když míní, tak má. Je – byla by – tato pluralita osvobozující? Skutečně svoboda plodí „mnohost a nesouměřitelnost pravd“, jak píše Císař, i ohledně pálky a Cikánů?
Myslím, že v této otázce svoboda implikuje jen Pravdu jednu: Ne, Cikánům (či komukoli) nesmíte rozbíjet hlavy pálkou jen kvůli tomu, že jsou to Cikáni (či kvůli jejich etnickému původu obecně)! Nikoli pluralita, natož nesouměřitelných pravd, nýbrž jen Pravda – ohledně základní lidské důstojnosti a vnitřní hodnoty každého člověka – odpovídá svobodě. Pluralita by totiž odpovídala svévoli.
Aplikovaný relativismus
„Buď si totiž mohu svobodně volit své životní cíle, a ty se pak v pluralitní společnosti budou nutně rozbíhat“ – nikoli, určitě nikoli ohledně pálky a Cikánů – „nebo musím žít podle jedné všem společné představy,“ píše Císař. Ano, přesně tak, podle jedné společné představy o základních lidských právech všech, kterou je třeba respektovat. A pak bude svoboda. Prostě banální omyl.
Císařovi se zdá, že když relativismus aplikuje na jednotlivce, důsledky jsou liberální – každý si svobodně žije podle svých představ. Krátkodobě ano (jako za Výmarské republiky v Německu ve dvacátých letech 20. století), ale když po čase někoho napadne – a dříve, či později to někoho napadne – aplikovat tentýž relativismus na státní moc, důsledkem už není svoboda, nýbrž státní svévole – útisk a perzekuce:
Žádná Pravda s velkým „P“ neexistuje. Každý má jen tu vlastní pravdu, svůj názor či mínění. Vy si s Cikány (židy, křesťany, homosexuály, atd.) nakládáte v Horní dolní podle své pravdy (názoru, mínění), my v Dolní horní zase podle své pravdy. A kdo jste vy, abyste nám vnucovali svou pravdu a tvrdili, že je to dokonce Pravda. Jste snad pyšnými, neomylnými majiteli jediné „Pravdy“?
Chápete všichni, co mám na mysli? Rozumíte mi, co chci říct?
Ústavní Konzervatistán
Císař ve svém textu pateticky uvádí: „Vítejte v Jochově Konzervatistánu, v němž pro všechny platí jedna – Jochova – Pravda.“ Ano, vítejte. Tím Konzervatistánem totiž mám na mysli Ústavu České republiky. A v ní je obsažena Pravda nejen Jochova, ale nás všech:
- „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“ (článek 9 Ústavy).
- „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“ (článek 1 Listiny práv a svobod).
Všimněte si, „změna… je nepřípustná“; „svobody nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“. Žádná pluralita – žádné „možná přípustná“, žádné „zadatelné, zcizitelné, promlčitelné, zrušitelné…“ Nic z toho není možné. A podle naší Ústavy už nikdy.
Konzervatistánem mám na mysli Ústavu České republiky. A v ní je obsažena Pravda nejen Jochova, ale nás všech.
Tyto její části podle ní samotné platí navždy. Jsou neměnnou Pravdou celé naší politické společnosti. A dokazuje omyl Císařova tvrzení, že prý „dnešní společnost konsensus na jedné koncepci Pravdy, jako obsahovém předpisu o tom, jak bychom všichni měli žít, neumožňuje“.
Inu, ta naše Ústava – celkem to „hustý“ (jak říkají moje malé děti) Konzervatistán! A zaplať pánbů za něj. Kdyby totiž přestal platit, kdyby nastoupila pluralita a ty svobody by se najednou staly „zadatelnými, zcizitelnými, promlčitelnými, zrušitelnými“, byl by to konec svobody u nás – pro všechny, i pro Ondřeje Císaře. Ano, byla by pak ještě nějaká řešení, ale už jen taková, o nichž jsem psal v článku Proč vlastnictví palné zbraně patří mezi základní lidská práva.
