Jeden neví, čeho všeho se ještě v souvislosti s patolízalským prohlášením našich čtyř vrcholných ústavních činitelů nedočkáme. Nejprve mělo jít o jednotnou snahu levicové části naší garnitury uklidnit čínského draka do ruda (barvy, která u komunistů nepřekvapuje) rozlíceného setkáním dalajlamy s ministrem kultury Danielem Hermanem.
Hrozilo totiž, že rudý čínský drak upustí od svých „investičních záměrů“ v České republice, nebo dokonce zatrhne investice českých oligarchů ve své domovině. A to by bylo něco strašného, když bratrská (zatím jenom oranžová) strana ČSSD tolik potřebuje materiální podporu před nadcházejícími a pro ně osudovými parlamentními volbami.
Zkažený osobní byznys
Ještě horší by ale bylo, že by se najednou zkazil osobní byznys mnoha předních členů této moderní levicové strany s nejvyššími ambicemi v oblasti ochrany lidských práv a liberálních hodnot. Ani se mi nechce hádat, kdo konkrétně po tomto „historickém“ omylu ministra Hermana nemohl usnout, když pomyslel na tu hroznou představu totální zkázy tak slibně se vyvíjejícího vztahu s nejlidnatější ekonomikou světa.
Ještě horší by ale bylo, že by se najednou zkazil osobní byznys mnoha předních členů této moderní levicové strany s nejvyššími ambicemi v oblasti ochrany lidských práv a liberálních hodnot |
Jestli to byl hlavní promotér nových vztahů s Čínou Jaroslav Tvrdík, různí blízcí přátelé premiéra Bohuslava Sobotky, mocní čeští finančníci, pro které je jistě lákavá představa miliardy spotřebitelů žádající o jejich výhodné úvěry, nebo někdo jiný. V každém případě se celkem záhy překvapivě zjistilo, že to nebyl nápad ani jednoho ze signatářů, ale vnuknutí ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, který se na pamflet sám nepodepsal.
To je zajímavé vysvětlení, zřejmě míněno jako pádný důkaz, že zmiňovaná ošklivá podezření jsou lichá a že jde o „standardní“ produkt naší institucionalizované diplomacie. Myslel jsem si, že nejde o vysvětlení příliš přesvědčivé, do okamžiku, než ministr Zaorálek přispěchal s přirovnáním setkání s dalajlamou ke schůzce s válečným zločincem Konradem Henleinem. Toto mimořádně trefné přirovnání jistě znepokojené občany uklidnilo.
Hledání něčeho divného
Co se však nedozvídáme dále? Že se předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček a předseda Senátu Milan Štěch zlobí, že bylo prohlášení zveřejněno, když mělo být tajné. Občany přece nemá co zajímat, co si naši politici s Číňany upečou, ještě by na tom mohli hledat něco divného, a vyzrazení prohlášení hradním komunikačním expertem Jiřím Ovčáčkem je tak v podstatě sabotáží snahy o normalizaci rozčeřených vztahů. To však není konec.
Předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček a předseda Senátu Milan Štěch zlobí, že bylo prohlášení zveřejněno, když mělo být tajné. Občany přece nemá co zajímat, co si naši politici s Číňany upečou, ještě by na tom mohli hledat něco divného. |
Senátor Štěch po 14 dnech konečně uvedl alespoň ze svého pohledu věc na pravou míru. Tvrdí, že prohlášení nepodepsal, ale jen podpořil. Tak to je tedy zásadní rozdíl a občan se ptá, zda prohlášení vůbec někdo podepsal. Pokud totiž nikdo nepodepsal, pak není jasné, jak to mělo být tajně komunikováno čínským přátelům. Nějak mi totiž nejde do hlavy, jak se vyjadřuje u tajně zasílaného dokumentu podpora, aniž by se někdo podepsal. Asi to vrtalo hlavou i panu Ovčáčkovi, když se rozhodl podpisy pod prohlášením uvést a vše zveřejnit.
Premiér Sobotka (jak je to u něho obvyklé u každého problému) i prezident Zeman zarytě mlčí a nic nekomentují. Možná by ale mohli k celé věci také něco říci, abychom si doplnili podivuhodný obrázek fungování našich ústavních institucí v režii ČSSD.