Politik musí být zvolen, aby mohl uskutečnit svůj program. Tento fakt si však mnozí neuvědomují. Ve volbách nevítězí ten, kdo o sobě říká, že je slušný nebo zásadový, ale umí oslovit voliče. Jak píše Niccoló Machiavelli ve Vladaři:
„I v tomto případě by jistě bylo ideální, kdyby byl vládce za všech okolností charakterní a čestný a vždycky držel slovo. Nicméně zkušenosti z naší doby nás učí, že mnozí výborní panovníci si s plněním slova nelámali zrovna hlavu, uměli se z něj vyzout a získat vrch nad těmi, kdo vždycky úzkostlivě dbali o svou čest.“
S Milošem Zemanem lze nesouhlasit, popřípadě se nad ním pohoršovat, ale to je tak asi všechno. Ten, kdo chce dělat politiku, by se od něho měl především naučit, jak ji dělat, což může použít ke svým cílům.
Média
Zeman dokáže zaujmout voliče, což je předpokladem úspěšné politiky. A ví to i Donald Trump. Volby nejsou akademická diskuse, je třeba oslovit co největší část populace, což lze pouze jasnými a jednoduchými sděleními. Nesmějí se používat komplikované věty ani cizí slova, kterým voliči nerozumějí. Vstup do politiky z intelektuálního světa, který preferuje odborný diskurz, je proto velkým handicapem.
Nabízí sež, že pro úspěšnou politiku je třeba mít dobré vztahy s médii. Miloš Zeman ale ví, že čím více ho novináři nesnášejí, tím více o něm píší. A protože ho nemají rádi, zapomínají na objektivitu a často o něm píší negativně. |
Nejde o to, že voliči nemají rádi tento způsob vyjadřování, ale že nerozumějí obsahu. Mluvíme-li intelektuálně, oslovíme pouze intelektuály, pokud jednoduše, intelektuály i nevzdělané, a tudíž je větší šanci na vítězství. Zeman proto používá bonmoty, Trump twitterová sdělení. K tomu se hodí ironie či vtip, například: „Můžete se zbavit jakéhokoliv politika – prezidenta nevyjímaje – buď demokratickou cestou, to znamená svobodnými volbami, nebo nedemokratickou cestou, například kalašnikovem,“
Zeman ví, že ho novináři nemusejí mít rádi, stačí, když o něm píší. Záměrně si z nich dělá nepřátele, což se zdá nepochopitelné. Nabízí se totiž, že pro úspěšnou politiku je třeba mít dobré vztahy s médii. Zeman ale ví, že čím více ho novináři nesnášejí, tím více o něm píší. A protože ho nemají rádi, zapomínají na objektivitu a často o něm píší negativně. Čtenář ale může mí pocit, že prezidentovi křivdí, a zareagovat zkratkovitě: „Média lžou a jsou proti Zemanovi.“
To je tragické pro autoritu médií, protože pak jsou všechny zprávy dávané do jednoho pytle a průšvihy bagatelizované. A vede to i k používání konspiračních webů, což mnohdy nemusí být důsledkem ruské propagandy, ale rezignací médií na objektivitu. Pro politika má zásadní význam, aby o něm novináři psali pozitivně či negativně. To si uvědomil i Donald Trump heslem Postavíme zeď.
Osobní návštěva
Zeman ví, že Facebook nestačí. Přestože ho všichni znají, dělá od svého zvolení nepřetržitou volební kampaň na druhý mandát. Jak analyzovaly Lidové noviny: „Z nejvyššího úřadu v zemi má prezident Miloš Zeman k lidem nejblíž ze všech ústavních činitelů. Za čtyři a půl roku ve funkci stvořil vlastní styl komunikace s veřejností, jejž nepoužívá žádný z politiků. Vede permanentní volební kampaň.“
Osobní návštěva má své kouzlo, což Miloš Zeman pochopil, již když v devadesátých letech v Zemáku objížděl republiku – lidé si řeknou, že přijel až k nim do „Horní Dolní“. A možná někteří z nich cítí závazek, že když přijel jediný z kandidátů, dluží mu svůj hlas. |
Osobní návštěva má totiž své kouzlo, což Zeman pochopil, již když v devadesátých letech v Zemáku objížděl republiku – lidé si řeknou, že přijel až k nim do „Horní Dolní“. A možná někteří z nich cítí závazek, že když přijel jediný z kandidátů, dluží mu svůj hlas. Základním pravidlem úspěšného politika je tedy cestovat po zemi, být kromě médií všude vidět i osobně.
Hlavním rysem Zemanovy politiky je pragmatismus. Neomlouvá se a vyhýbá akcím, které mu nemohou prospět. Jeho geniálním tahem například byla neúčast v prezidentských debatách. Zeman si uměl spočítat, že pokud by do nich chodil, všichni by do něho tepali a připomínali mu problematické aspekty jeho funkce, a tím je oživili u voličů. Tím, že do debat nechodil, bral protikandidátům munici, respektive na něho mohli hůř střílet.
Navíc debaty bez něho přitáhnou méně diváků a poskytnou méně mediálního prostoru jeho odpůrcům. Na své voliče proto může působit jako důstojný vladař, na kterého dotírají mouchy v podobě protikandidátů, jež odhání jeho tiskový mluvčí Jiří Ovčáček.
Vyčerpaní odpůrci
Miloš Zeman na začátku svého funkčního období vyvolával silné reakce až nenávist, což bylo vidět na Albertově, demonstraci s červenými kartami či při lánském puči. Ostré reakce také vzbudila návštěva čínského prezidenta či Zemanova cesta do Číny. Zdá se ale, že Zeman dobře kalkuluje a svým odpůrcům možná záměrně dával nové podněty k demonstracím: „Smrt abstinentům a vegetariánům“ či „Já jsem přijel do Číny, abych se od Číny učil, jak zvýšit hospodářský růst, jak stabilizovat společenský řád“.
Zdá se, že Zemanovo prezidentování vyčerpalo jeho odpůrce, a proto už ani neprotestují. Jejich aktivita před volbami byla nízká ve srovnání se začátkem jeho funkčního období. |
Zdá se, že Zemanovo prezidentování vyčerpalo jeho odpůrce, a proto už ani neprotestují. Jejich aktivita před volbami byla nízká ve srovnání se začátkem jeho funkčního období.Miloš Zeman politiku umí. Politiku lze dělat dobře či špatně k dosažení dobrých či špatných cílů. Je smutné, že dobrou politikou je možné dosáhnout i špatných cílů. Každý, kdo chce v politice dosáhnout těch dobrých, by se proto měl naučit, jak dělat dobře politiku. Jinak přenechá prostor druhým.
