Místo záplavy slov jediný obraz: Česká veřejnost čas od času připomíná přímo hitchcockovský nálet ptactva domácího na nevítaného papouška, který ji mocně štve už svým původem i vzhledem.
Profesor Tomáš Halík se mohl zaslouženě slunit v obdivu, jímž ho zahrnula kolébka novodobé demokracie Anglie, a nedráždit ptáky šediváky... |
Profesor Tomáš Halík se mohl zaslouženě slunit v obdivu, jímž ho zahrnula kolébka novodobé demokracie Anglie, a nedráždit ptáky šediváky, co z něho dávno chtějí setřít trochu barvy pro sebe. Místo toho rozhodně odsoudil vraždu pařížských umělců, netajiv se tím, že nesdílí jejich estetiku, což jeho solidaritu s nimi ještě posiluje!
Připomněl tak básníka Jaroslava Seiferta, který se vystavil zesílenému postihu, když na vrcholu Husákovy normalizace osobně zaštítil kapelu Plastiků, netajiv se velmi podobně, že je mu jejich tvorba cizí, asi jako jeho vlastní jim.
Je nedůsledné až pokrytecké hájit absolutní svobodu názoru jejím upřením někomu jinému pouze proto, že nezpívá unisono, nýbrž v kontrapunktu. Cítím se být v tom ohledu jak Charlie, tak i Seifert a Halík.
(Ne)jsem Charlie HebdoV diskusi k textu Tomáše Halíka o náboženské toleranci a svobodě slova na stránkách Lidových novin dosud vyšlo:
|
