Máme tři roky na záchranu světa. To není začátek hollywoodského filmu (to by byly jen tři dny), ale konstatování dopisu vědců, z nichž nejznámější je ředitel Postupimského institutu profesor Schellnhuber. Ti nedávno varovali, že tolik času máme k přijetí zásadních řešení pro zastavení změny klimatu na relativně bezpečné úrovni.
Nepropadejme však panice. Nedávno jsme podobnou zápletku měli. V roce 1985 potvrdili vědci existenci ozonové díry. Stáli jsme před hrozbou zničení ozonové vrstvy. To by znamenalo zánik zelených rostlin a poté zbytku planetárních organismů včetně homo sapiens.
Zabránění katastrofě
Reakce lidstva byla rychlá. Mezinárodní jednání vyústila během deseti let v zákaz většiny druhů freonů a dalších, ozon ničících látek. Právě letos slavíme 30. výročí důležitého začátku této globální reakce – přijetí Montrealského protokolu o látkách poškozujících ozonovou vrstvu v roce 1987.
Nemůžeme sice ještě říci, kdy a zda vůbec se ozonosféra vrátí do původního stavu z počátku osmdesátých let, ale lidstvo zabránilo katastrofě nedozírných rozměrů |
Na protokol navazovala řada dodatků v příštím desetiletí a také zákony na národních úrovních (český zákon o ochraně ozonové vrstvy pomohlo prosadit na začátku devadesátých let Hnutí DUHA). Ozonová vrstva od začátku tohoto století sílí. Nemůžeme sice ještě říci, kdy a zda vůbec se ozonosféra vrátí do původního stavu z počátku osmdesátých let, ale lidstvo zabránilo katastrofě nedozírných rozměrů.
Letos je tomu 30 let, kdy svět ukázkově zareagoval. Budeme za dalších 30 let podobně vzpomínat na řešení klimatických změn? Budeme považovat klimatickou dohodu z Paříže, na niž musejí navázat další kroky, za podobně úspěšný impuls jako Montrealský protokol?
Dopad snižování skleníkových emisí
Problém ozonu a klimatu je v mnohém jiný. Nejde o nahrazení jedné řady chemikálií, ale o změnu globální energetiky, dopravy i technologií v průmyslu. Tentokrát to bude neporovnatelně těžší. Bude tomu bránit víc a mnohem silnějších politických a ekonomických zájmů i praktických překážek.
Dopad snižování skleníkových emisí – udržení růstu teploty pod relativně bezpečnou hranicí – se sice dostaví mnohem později než účinek redukce freonů, ale o to rychleji se projeví vedlejší pozitivní výsledky |
Na druhé straně změna klimatu není pro lidstvo novým problémem, jako byla ozonová díra v roce 1985. Řešení také nejsou na začátku. První krok – zarazit globální růst emisí – máme podle všeho za sebou. Zejména Evropa či USA emise snižují, byť zatím příliš pomalu. Příkladem může být Velká Británie, která přijala v roce 2008 zákon o změně klimatu (antifosilní zákon) a emise skleníkových plynů již snížila o čtvrtinu, přičemž zvýšila objem průmyslové výroby.
Také dopad snižování skleníkových emisí – udržení růstu teploty pod relativně bezpečnou hranicí – se sice dostaví mnohem později než účinek redukce freonů, ale o to rychleji se projeví vedlejší pozitivní výsledky. Každá domácnost či obec, které přejdou na obnovitelné zdroje energie (OZE), posílí svou energetickou soběstačnost a bezpečnost státu.
Každá zavřená zastaralá uhelná elektrárna znamená o trochu čistší vzduch a nižší ekonomickou zátěž, kterou způsobuje spalování uhlí. Právě toto – kromě potřeby znovu úspěšně vyřešit globální problém – může být silnou motivací k přijetí zásadních řešení, a to i ve třech nejbližších letech, které k tomu vědci dávají.
Nedostatečné cíle a řešení
Jak na to u nás? Cesty známe, jen se do nich pustit. Začít podporovat výměnu starých uhelných kotlů za čisté zdroje, jako jsou tepelná čerpadla a biomasové kotle nejpřísnějších parametrů. Přejít na čistší zdroje a pomoci v tom i sociálně nejslabším. Ulevit přehlceným městům nízkoemisními zónami, v krizové smogové situaci i rychlým řešením – například „v lichý den mohou jezdit jen auta s lichou číslicí na konci poznávací značky“ nebo zakázat vjezd dieselovým vozidlům do center, jak plánují třeba Paříž, Atény či Madrid.
Přijatá řešení a cíle pro snižování emisí jsou u nás i v naprosté většině států světa zatím zoufale nedostatečné |
Především můžeme rychle odstavit zastaralé a nepotřebné uhelné elektrárny, které vyrábějí proud pro masivní český vývoz a způsobují lidem a státu podstatně více ekonomických škod než užitku. A také připravit motivační podmínky pro rozmach obecních a občanských větrných elektráren i solárních střech rodinných domů, škol, farem či továren.
Přijatá řešení a cíle pro snižování emisí jsou u nás i v naprosté většině států světa zatím zoufale nedostatečné. Veřejné dotace pro fosilní paliva ve světě také dosud čtyřnásobně převyšují dotace pro OZE. To ale nic nemění na faktu, že stejně jako před 30 lety, i letos můžeme odstartovat cestu, která bude desítky let zlepšovat život i stav přírody a postupně dospět k řešení globálního problému. Pokud jsme před 30 lety zvládli maturitu s ozonovou vrstvou, můžeme nyní zvládnout státnice se změnou klimatu.
