Lidovky.cz

Otázka před námi: Odkaz devadesátých let

  17:41
To, jak budeme hodnotit devadesátky, je svázané s otázkou, jaké problémy akcentujeme dnes, co se nám zdá nejdůležitější, na čem chceme dál stavět. Možná jde o generační otázku, na níž se profilujeme. Moje generace dává přednost svobodě nebezpečné džungle před vězeňským bezpečím zoologické zahrady.

Svoboda projevu. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Interpretace minulých epoch nejsou jen pro historiky, u nedávné minulosti náleží možná dokonce více laické veřejnosti než odborníkům. Vyprávění o minulosti, jež si předáváme, určují, nejen jak se na minulé epochy díváme, koho slavíme jako hrdinu a koho zatracujeme jako gaunera, ale ovlivňují i naši přítomnost a budoucnost. Říkají, co považujeme za správné a špatné, jaké režimy a zřízení chceme mít a nastavovat, jaké politiky volit, na jakých hodnotách stavět a v jakých politicko-společenských názorech vychovávat děti. S výjimkou devadesátých let jsme s 20. stoletím prakticky hotovi.

Stručně to můžeme shrnout: s první světovou válkou z nás spadla habsburská poroba a začalo 20 let svobody, demokracie a prosperity první republiky, která ukončil Mnichov, okupace a druhá světová válka. S komunistickým převratem přišla brutální a temná padesátá léta, po nich uvolnění a trochu svobody v šedesátých letech, socialismus s lidskou tváří ukončila bratrská pomoc sovětských tanků a nastala 20letá šedá perioda normalizace, ne tak zlá jako padesátá léta, ale ne tak nadějná jako šedesátá léta, období, kdy se společnost uzavírala do soukromí chat a chalup.

Odlišné akcenty

Ať už to tak bylo, či nikoliv (například za Rakouska-Uherska jsme se neměli zdaleka tak špatně a první světová válka dopadala na obyvatelstvo českých zemí možná více než druhá světová), je nyní už jedno. Interpretace těchto starších období se jen obtížně budou přemalovávat. Otázka, která před námi stojí, jsou devadesátá léta, o jejich odkaz se bojuje. Uspořádání naší společnosti bylo v devadesátkách po více než půl století zase svobodné, demokratické a spravedlivé.

Uspořádání naší společnosti bylo v devadesátkách po více než půl století zase svobodné, demokratické a spravedlivé. „Staří ódéesáci a staří socani“ je vnímají jako „naši dobu“, která se všemi problémy byla nejlepší možná, zatímco „noví ódéesáci a noví socani“ akcentují témata jako nedostatečný právní rámec, tunelování či korupce.

Ve srovnání s dobou předcházející a dobou současnou byl člověk mnohem méně omezován byrokratickými předpisy, žil a pohyboval se svobodně. Jednotliví lidé i jednotlivé majetky si byli před zákonem rovni. Neprosazovala se práva menšin, ale jednotlivce. Paragraf o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví už byl zrušen a paragraf o poškozování finančních zájmů Evropské unie ještě daleko. Spor o interpretaci devadesátek běží i na politické scéně. Dvě velké strany této éry – ODS a ČSSD – se na jejím hodnocení vnitřně štípou.

„Staří ódéesáci a staří socani“ je vnímají jako „naši dobu“, která se všemi problémy byla nejlepší možná (v tomto kontextu by nepřekvapilo, kdyby Miloš Zeman na konec svého prezidentského období udělil státní vyznamenání Václavu Klausovi, Dušanu Třískovi a Tomáši Ježkovi in memoriam za jejich zásluhy o transformaci ekonomiky a kuponovou privatizaci), zatímco „noví ódéesáci a noví socani“ akcentují témata jako nedostatečný právní rámec, tunelování či korupce.Nově vzniklá uskupení se pak na vztahu k devadesátkám do značné míry profilují.

Komentátor LN Marek Hudema v sobotu 3. srpna v Orientaci napsal, že Piráti – podle jednoho jejich insidera – pohrdají devadesátými léty. Podobně negativně se k nim staví i hnutí ANO, které podle svého předsedy vzniklo proto, že předchozí politické garnitury byly totálně zkorumpované a stát rozebíraly a neřídily. Oproti tomu Trikolóra bude ukazovat, jak jsou tato negativní hodnocení falešná a jak krásnou a pozitivní dobou devadesátky byly.

Doba svobody

Trochu překvapivě, ale přesně vstoupil do této diskuse, jejíž variantou jsou polemiky o hodnotách, na nichž máme stavět dnes, i nejbohatší český podnikatel Petr Kellner. Ve svém úvodním slově k výroční zprávě skupiny PPF za loňský rok napsal:

Pro mne, který zažil devadesátá léta na vlastní kůži čerstvé dospělosti, jsou dobou svobody, kdy se otevřel svět, a to metaforicky i doslova. Mohli jsme veřejně psát a říkat, co jsme chtěli. Zakládali jsme firmy i spolky, hospody i školy, pořádali mejdany i konference. Dýchali jsme svobodu, dělali jsme, co jsme chtěli, radovali se a byli přesvědčeni, že je to správně.

„Pro moji generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž jsme formovali své názory a postoje. To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit náš byznys a vybudovat firmy po celém světě. Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení.“

To, jak budeme hodnotit devadesátky, je pupeční šňůrou svázáno s otázkou, jaké problémy akcentujeme dnes, co se nám dnes zdá nejdůležitější, na čem chceme dál stavět. Možná jde o generační otázku. Před rokem jsem byl na pivu s jedním chytrým, pracovitým a v jádru dobrým 35letým soudcem, a když došlo na debatu o devadesátkách, nevěřícně jsem lapal po dechu. Zhodnotil je jako dobu nebezpečnou a mafiánskou. Prožil je jako malé dítě a zjevně je zná především ze soudních spisů a z plátků typu Respekt.

Pro mne o necelou generaci staršího, který je zažil na vlastní kůži čerstvé dospělosti, jsou devadesátá léta dobou svobody, kdy se otevřel svět, a to metaforicky i doslova.Nejdřív stopem, pak vlakem jsme projezdili Evropu. Mohli jsme veřejně psát a říkat, co jsme chtěli. Zakládali jsme firmy i spolky, hospody i školy, pořádali mejdany i konference. Dýchali jsme svobodu, dělali jsme, co jsme chtěli, radovali se a byli přesvědčeni, že je to správně.Soudce by možná namítl, že to byla nebezpečná džungle. Já a kamarádi z mé generace jí však dáváme přednost před bezpečím dnešní zoologické zahrady.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.