Opatrnické postoje katolické církve jsou nešťastné

Ve veřejné sféře nedávno rezonoval spor v katolické církvi, v jehož rámci se Česká biskupská konference (ČBK) vymezila vůči názorům, které v rozhovoru pro ČT 24 vyslovil kněz a nositel Templetonovy ceny Tomáš Halík. Podle ČBK jsou Halíkovy názory „jeho soukromé, nikoli oficiálním stanoviskem ČBK“.

Zdá se, že důvod vymezení ČBK vůči Halíkovi spočívá zejména v jeho kritice prezidenta Miloše Zemana. Podle Halíka u nás v současnosti bují „rakovinné buňky“ extremismu a prezident je výraznou postavou, která toto bujení podporuje. Tato situace pak ukazuje politiku české katolické církve v uplynulých letech, již lze považovat za znepokojivou. Jaká je současná „politika“ ČBK v čele s arcibiskupem Dominikem Dukou?

Hrad a Česká biskupská konference

Duka, Česká biskupská konference i převažující směry v české katolické církvi zaujímají „opatrnický postoj“, v němž každé téma, které může být politicky sporné, je vylučováno z kritické diskuse. Toto směřování se nyní v kontextu Halíkových prohlášení naplno ukázalo. Nebylo třeba žádného telefonátu z Hradu, aby ČBK vydala prohlášení, v němž se biskupové vymezují vůči soukromým názorům řadového kněze Tomáše Halíka.

Jde o formu autocenzury, která je dnes v české katolické církvi běžná, pokud má nastat střet s politickou mocí. Česká katolická církev váhala o tématu uprchlíků, přestože papež František vyhlásil program pomoci. A sloužila mši za prezidenta Zemana v nešťastném kontextu jeho společného vystoupení s pravicovým extremistou Martinem Konvičkou. To jsou příznaky obav katolické církve ze střetu s politickou mocí.

Katolická církev v čele s Dominikem Dukou sice ve svých prostorách zakazuje přednášky související s menšinovou a utlačovanou homosexualitou jako při loňském pochodu Prague Pride, ale jinak se politicky nevymezuje. Co bude kardinál Duka dělat, až se příštím prezidentem stane homosexuál? Bude přednášky o homosexualitě nadále zakazovat?

Věrohodnost křesťanství

Opatrnické postoje katolické církve jsou nešťastné, protože neprospívají její kladné roli v české společnosti. Křesťanství obsahuje duchovní hodnoty, jako je láska k bližnímu, například k uprchlíkovi, či to, že lidé nesmějí být redukováni na pouhá kolečka v ekonomickém provozu, protože jsou „dětmi Božími“, jež naše společnost potřebuje. Aby je však mohla hlásat, nesmí se ani bát politicky kontroverzních postojů.

Judeo-křesťanská tradice od počátku obsahuje opozici vůči světské moci – již starozákonní proroci se postavili proti izraelským králům, pokud vystupovali proti tomu, co proroci považovali za „Boží vůli“. Zavrhne-li katolická církev toto své prorocké poselství v současné společnosti, nakonec ji to spíše zahubí, než zachrání. Co pak totiž ještě bude moci nabídnout?

Pokud Miloš Zeman usiluje o politické body z nenávisti k uprchlíkům, křesťané se vůči tomu musejí kriticky vymezit, chtějí-li, aby jejich náboženství lásky zůstalo věrohodné. A to, i pokud by měl Zeman na hlavě svatováclavskou korunu a moc jako starozákonní izraelští despotové.

Ostrůvky „pozitivní deviace“

Naštěstí česká katolická církev není monolit, ale existují v ní i ostrůvky „pozitivní deviace“, mezi něž patří například biskup Václav Malý, kněz Tomáš Halík či další. Tito církevní představitelé dokážou vystoupit a prohlásit, kde je podle nich „pravda“, aniž by je zajímalo, zda urazí krále či prezidenta. Buďme za ně vděční, protože udržují prorockou roli, kterou judeo-křesťanská náboženství mohou v naší společnosti hrát.

Doufejme, že se i „opatrnické křídlo“ v čele s kardinálem Dukou osmělí, a začne být přesvědčeno, že vystoupí-li ve jménu Boží pravdy proti současným politikům, zaštítí je sám Bůh.

Precedenty existují. Kardinál Duka kritizoval čínského prezidenta kvůli tragické lidskoprávní situaci v Číně, přestože si to zřejmě prezident Miloš Zeman nepřál. Každý podobný krok prospěje nejen katolické církev, ale i celé české společnosti.