Lidovky.cz

Omezí návrh energetického zákona činnost ERÚ?

  9:29
Energetický regulační úřad může při stanovení ceny za výkon služby přihlédnout k rozhodnutí státu. ERÚ by měl být schopný spor mezi přepravcem a odběratelem energií rozhodnout. Pokud by tuto kompetenci částečně či úplně pozbyl, ztrácí smysl.
Energetika (ilustrační foto)

Energetika (ilustrační foto) foto: ČTK

Podle různorodých reakcí na nejnovější kapitálovou transakci společnosti Net4Gas to vypadá, jako by se tato firma utrhla ze řetězu. Jde o standardní finanční rozhodnutí, jak říkají někteří experti, rizikové, jak říkají jiní, či o možné ohrožení bezpečnosti státu, jak soudí Energetický regulační úřad (ERÚ) spolu s některými politiky? Ty bych však jako názorově relevantní asi vypustil, a to kvůli jejich sněmovnímu operetnímu hlasování o míře zdanění pohonných hmot – jejich názor je vždy spíše ozvěnou jiného hlasu.

Dobrá analýza věcného i názorového vymezení problému je v článku ČESKÉ POZICE „Obří finanční operace rozzlobila šéfku ERÚ“. Jeho předností je nejen vysoká míra objektivity, ale i silně potlačené komentování tohoto případu. Čtenář sám nechť posuzuje… Využívám této příležitosti ke svému komentáři.

Souhlas s kapitálovou transakcí

Začnu charakteristikou vlastníků. Německo-kanadské konsorcium firem Allianz a Borealis patří mezi takzvané „institucionální“ vlastníky, mezi něž patří například pojišťovny, kapitálové fondy či penzijní fondy. Jejich základním investičním cílem je koncentrovat portfolio akcií, jejichž výnos je dobrý – především však stabilní a dlouhodobý.

Pravidla ERÚ nekladou na regulovaný subjekt žádnou povinnost žádat o souhlas s kapitálovou transakcí, pokud zůstane plně zachován výkon regulovaných činností

Akcie infrastrukturních firem, jako je Net4Gas (ale také například společnost ČEPS), náležejí k nejvyhledávanějším právě proto, že jde o věcně stabilizovanou činnost, navíc pod státní kontrolou. Hospodářská rizika spojená s nákupem takových akcií jsou proto nízká, a tudíž pokud je rating firmy po provedené operaci stále mimořádně dobrý; pokud akcionáři neporušili nějaké naše či unijní zákony či předpisy (což evidentně neporušili); pokud akcionáři německo-kanadského konsorcia nevznášejí námitky proti této finanční transakci, pak není žádný důvod ke stížnostem.

Odlišná situace by nastala, pokud by se změnili vlastníci, což by bez souhlasu Energetického regulačního úřadu nebylo možné. Pravidla ERÚ nekladou na regulovaný subjekt žádnou povinnost žádat o souhlas s kapitálovou transakcí, pokud zůstane v plném rozsahu zachován výkon regulovaných činností za nastavených věcných a ekonomických podmínek. Nemám žádnou informaci, že by v důsledku kapitálové transakce taková změna nastala. Je to tedy zřejmě spor interpretační.

Zákonný nárok

Firma Net4Gas – přesněji řečeno její akcionáři – je přesvědčena, že jejich rozhodnutím nenastaly změny či ohrožení výkonu regulovaných činností. ERÚ naopak cítí jistou míru ohrožení výkonu regulovaných činností a upozorňuje na ni. Je to tedy názor proti názoru. Nemyslím si však, že by investor chtěl páchat ekonomickou sebevraždu. Jde totiž o jeho peníze – přesněji řečeno o peníze jeho pojištěnců, nikoli státní.

Zásadně odlišná je však interpretace úpravy energetického zákona, kde namísto „práva první noci“ je definováno „právo na dosahování přiměřeného zisku“ u státem regulovaných subjektů. Otázka totiž zní: Má regulovaný subjekt zákonný nárok na takovou výši regulované ceny, aby kryla veškeré náklady a zisk, ať jsou jakkoliv vysoké?

Má regulovaný subjekt zákonný nárok na takovou výši regulované ceny, aby kryla veškeré náklady a zisk, ať jsou jakkoliv vysoké?

Jsme tedy u klasifikace míry oprávněnosti vykazované výše nákladů spojených s výkonem regulovaných činností, čili u jedné ze základních kompetencí ERÚ. Bude tuto kompetenci, která je klíčová pro fungování a smysl úřadu, ohrožovat i nově navrhovaná (a lobbisty nepochybně silně protěžovaná) verze energetického zákona?

Dvě modelové situace

Kvůli zjednodušení uvedu dvě modelové situace.

První situace

Koupil jsem parcelu a hodlám na ní stavět dům. Nechám si tedy zhotovit projekt a obejdu příslušné držitele štemplů a pečetí. Poté, co dům postavím, pozvu četné zainteresované úřednictvo, koupím několik lahví vína a mísu chlebíčků, abych dosáhl kýžené kolaudace. Viděli jste někdy úředníka, jak se šunkovým chlebíčkem v ruce sahá do kapsy, aby vytáhl metr a přeměřoval, zda místnost odpovídá plánům? Já ne. Poté si již bydlím ve svém.

Druhá situace

Jsem představenstvem infrastrukturní firmy podléhající státní regulaci a dospěji k názoru, že by bylo vhodné postavit nový velký plynovod – třeba do Polska či do Rakouska. Důvodem k rozhodnutí většinou nebývá tržní expanze, ale zvýšení bezpečnosti přepravního systému.

Prvním krokem, který po formulaci svého záměru musím učinit, je návštěva ministerstva průmyslu a obchodu, jež posoudí (mělo by posoudit), zda projekt, který navrhuji, odpovídá především bezpečnostním aspektům (nejde přitom o bezpečnost v technickém, ale především v systémovém smyslu).

Až poté, co stát reprezentovaný ministerstvem usoudí, že jde o smysluplný a potřebný projekt, vydá souhlas s výstavbou (pokračuje to stejně jako u domku, jen těch chlebíčků musí být podstatně více).

Mezitím běží jednání s ERÚ o výši úhrad za regulovanou činnost, je tedy stanovena cena regulované služby. A zde je místo, které v ERÚ budí takové mimořádné a rozsáhlé obavy. Poněkud neblahé zkušenosti s rázným úderem na energetický solar plexus před pár lety činí úřednictvo opatrným – a právem.

Odborný garant

Dnes je stanovení ceny regulované služby předmětem dialogu a prokazování. Výstup je závazný pro obě strany a jeho nedodržování může být trestáno. V případě změny zákona by investor po uvedení stavby do provozu přišel s návrhem ceny, která by nebyla předmětem diskuse a prokazování, ale prosté kalkulace vynaložených nákladů a přiměřeného zisku. Regulátorovi by potom nezbylo nic jiného než tuto cenu akceptovat.

ERÚ je systémovým odborným garantem výše ceny, jež se následně částečně promítá do našich účtů za nákup elektřiny či plynu, a nese za svá rozhodnutí odpovědnost

Napadá mne zlovolná myšlenka, zda tato nová formulace zákona do budoucna nepředjímá, že například výroba elektrické energie v jaderných elektrárnách náleží též mezi regulovanou činnost. Troubů, kteří by takovou myšlenku z různých důvodů podpořili, je dost. To by se pak stavěl Temelín! To bychom se zase naplatili za dodávku elektřiny!

Ale vážně. Existuje totiž spor. Stát nejprve odsouhlasí investici do zařízení s regulovanou činností, a učiní to se znalostí výše investice i následných provozních nákladů. Energetický regulační úřad může, ale nemusí při stanovení ceny za výkon služby k původnímu rozhodnutí státu přihlédnout. Je totiž systémovým odborným garantem výše ceny, jež se následně částečně promítá do našich účtů za nákup elektřiny či plynu, a nese za svá rozhodnutí odpovědnost. Proto byl také ustanoven.

Mezi přepravcem a odběratelem energií je totiž stejný vztah jako ve Werichově „Princezně Koloběžce“ mezi mlynářem a rybářem. ERÚ by měl být v roli osvíceného monarchy, jenž je schopný řádně takový trvalý spor rozhodnout. Pokud by mu nový energetický zákon tuto kompetenci odebral či významněji omezil, ztrácí další existence ERÚ smysl.

P.S.: Už se těším, jak bude nějaký náš ouřední nekňuba v Bruselu vysvětlovat, proč rušíme či zákonem omezujeme regulátora, jehož role je ve struktuře unijní správy energetiky považovaná za zásadní.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.