KOMENTÁŘ Zdeňka Ondráčka / V posledních dnech se někteří starostové a ředitelé škol rozhodli vyjádřit svůj nesouhlas s amnestií, kterou na Nový rok vyhlásil prezident Václav Klaus, a začali sundávat jeho portréty ze stěn obecních úřadů a učeben ve školách. Prostřednictvím médií ke stejnému kroku vyzvali také ostatní.
Přestože žádná vyhláška nenařizuje, aby ve školách či na úřadech visel portrét prezidenta republiky, je jeho vyvěšování součástí kultury a tradice, která sahá až do 19. století. Po vzniku samostatné republiky přežila tato tradice zejména díky oblibě prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. I v době budování socialismu byl portrét prezidenta ve školách a na úřadech běžný, takže by se bez ohledu na mocenské konotace dalo konstatovat, že v obecném smyslu má portrét prezidenta danému místu dodat oficiální a důstojný charakter. V případě školních tříd má pak být prezident také vzorem pro děti, které se ve školách učí základům morálky a dobrým mravům.
O chilském peru a švejkování
Pokud připomeneme eskamotérské vystoupení prezidenta Václava Klause s protokolárním perem při státní návštěvě v Chile před necelými dvěma lety, což bylo chápáno jako ne zrovna ten správný příklad dobrých mravů, a přesto tehdy portrét prezidenta ze stěn ve školách, popřípadě na úřadech nemizel, nemělo by být důvodem pro jeho odstraňování ani vyhlášení amnestie. V tomto případě se totiž jedná o pravomoc, která je prezidentu republiky dána Ústavou ČR a Ústava ani žádný zákon o možném rozsahu amnestie nehovoří. Je tedy jen a pouze na prezidentovi, jeho morálce a svědomí, komu a v jakém rozsahu amnestii udělí.
Tam, kde se zákon, morálka a dobré mravy porušují, mlčíme a přehlížíme, a jinde švejkujeme, čímž jsme pro smích polovině EvropyUrčitým způsobem mohla rozsah amnestie ovlivnit jen vláda a její premiér Petr Nečas, který amnestii spolupodepisuje, což neučinil a případnou spoluodpovědnost odmítá. Jenže premiéra nikdo neodstraňuje (protože nikde „nevisí“).
Ale to jsme přesně MY, národ čecháčků a potomků Švejka. Tam, kde se zákon, morálka a dobré mravy porušují, mlčíme a přehlížíme, jinde švejkujeme, čímž jsme pro smích polovině Evropy. Ta druhá polovina má svých problémů tolik, že je nějaký Klaus a malá Česká republika vůbec nezajímají. Odstraňováním portrétů si dokazujeme, jací jsme zastánci morálky a práva. Gesto, na které si necelé dva měsíce před uplynutím mandátu prezidenta troufneme.
Politiku do škol netahejte!
Každý má právo projevit svůj souhlas či nesouhlas s jednáním druhého, a to včetně jednání předsedy vlády nebo prezidenta republiky. Proč ale touto formou? Formou, do které jsou zatahováni žáci a studenti základních a středních škol a všichni občané té které obce? Dle mého přesvědčení starosta v tomto případě nemá právo hovořit za všechny občany, a možná ani za tu část, která mu svoji volbou umožnila, aby do křesla starosty usedl. Stejně tak ředitelé škol nejsou oprávněni toto konat za všechny své žáky, studenty, pedagogy i nepedagogy.
A věřte, že stejně tak jako ve filmovém zpracování Dobrého vojáka Švejka tajný policista v podání Františka Filipovského odhalil odstranění portrétu mocnáře (na kterého dle vyjádření hospodského „sraly mouchy“), tak si i studenti všimnou... Bohužel je pak na učitelích, aby toto svým žákům a studentům vysvětlili a odůvodnili.
U studentů na středních školách si umím představit diskusi na toto téma, a mohla by být i přínosná, ale u žáků na prvních stupních ZŠ?U studentů na středních školách si umím představit diskusi na toto téma, a mohla by být i přínosná, ale u žáků na prvních stupních ZŠ? Ne, děkuji, politiku – a toto politika je, byť aktéři uvádějí, že akce žádný politický podtext nemá – do škol netahejte. Patří tam totiž jen jako součást studijních osnov.
Stejně tomu je v rámci studentských protestů proti koalici s komunisty v Jihočeském kraji, které jsou přiživovány některými učiteli. Ve školách se má vzdělávat, nikoliv dělat politika. Pokud studenti chtějí politiku dělat, tak ale mimo areály škol a bez využívání školního technického vybavení.
Pokud se tedy starostové, ředitelé škol či jednotliví učitelé potřebují zviditelnit – a jak je vidět, asi to potřebují, neboť preference některých stran padají –, nechť sepíší petici, vyzvou spoluobčany k jejímu podpisu a poté tuto petici zašlou na Hrad, do vlády či parlamentu. Jinak mají možnost svolat a uspořádat protestní akci, popřípadě projevit jinou formu občanské neposlušnosti, ale každý za sebe a svým jménem. Takto funguje demokracie. Váš mandát, pánové a dámy, je jiný a jinde. Máte se starat o blaho svých občanů a vzdělávání našich dětí.