Odpírači očkování ohrožují nejen sebe, ale i celou společnost

David Černý zareagoval na na polemický článek Romana Jocha Stát smí zakazovat, ale ne přikazovat. I v případě očkování s tím jeho Očkování by mělo být ve společnosti povinné. Bez výjimek.

Očkování (ilustrační fotografie) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Očkování (ilustrační fotografie) | foto: Shutterstock
Očkování (ilustrační fotografie)

Roman Joch ve svém zbytečně vyostřeném článku Stát smí zakazovat, ale ne přikazovat. I v případě očkování reaguje na argumenty ve prospěch povinného očkování pro všechny bez výjimky v mém článkuOčkování by mělo být ve společnosti povinné. Bez výjimek. Zdá se mi však, že jej nečetl, a pokud četl, nepromyslel si jej, a promyslel-li, nepochopil. Jeho argumentace je do značné míry mimoběžná s mou, jako by reagoval na jiný text. Především však vůbec nezval v úvahu argumentační jádro mého článku, což přinejmenším zaráží.

Joch rezolutně tvrdí, že stát téměř nikdy nesmí přikazovat, může však zakazovat. Důvodem prý je, že jinak by nerespektoval morální autonomii člověka jako racionální a svobodné bytosti. Sice dost pochybuji, že by člověk byl kdovíjak racionální bytostí (z výzkumů víme, že není) a nejsem si jistý ani jeho svobodou, to však lze nechat stranou.

Nevím, jak přesně si Joch respekt morální autonomie člověka představuje, zdá se mi ale, že kdyby jej chápal takto obecně a nevyhraněně, zákazy a příkazy by byly na stejné lodi – oboje totiž znamená, že člověka nějak na jeho „volnosti“ jednat omezujeme. Možná si Joch myslí, že zákazy tuto autonomii nějak respektují, zatímco příkazy ne, není mi ale jasné, na čem by tento rozdíl chtěl vystavět. Nicméně, ani to není důležité.

Jak chápat nejméně

Joch předkládá výčet situací, kdy stát něco smí, totiž zakazovat, a kdy naopak něco nesmí (přikazovat). Zřejmě se domnívá, že takový seznam je nějakým způsobem sebevysvětlující. Bohužel však, i když budu s Jochem souhlasit a stejně jako on si myslel, že stát smí zakázat nějaká povolání (třeba nájemného vraha), nesmí nikoho nutit, aby si určité povolání (třeba automechanika) zvolil, nijak to nevysvětlí, proč by obecně mělo platit, že stát zakazovat smí, nesmí však přikazovat.

Souhlasím s Jochem, že stát by měl do našich životů zasahovat co nejméně. Lišíme se, jak chápat ono „nejméně“, a zřejmě také v tom, že to hodně záleží na stavu společnosti a vědecko-technickém pokroku. Dokud pro nás lékaři nemohli příliš udělat a jejich úkony byly relativně levné, nemělo zřejmě smysl zavádět povinné zdravotní pojištění. V současnosti je medicína na neuvěřitelné úrovni a dokáže léčit ohromné množství chorob a napracovat zranění a postižení.

Souhlasím s Jochem, že stát by měl do našich životů zasahovat co nejméně. Lišíme se, jak chápat ono „nejméně“, a zřejmě také v tom, že to hodně záleží na stavu společnosti a vědecko-technickém pokroku.

Má to však i negativní stránku – lékařská péče je dnes velmi drahá, u některých chronických pacientů dokonce v řádu miliónů ročně, a většina lidí by si ji nemohla dovolit, a mít možnost rozvíjet a udržovat důležitou hodnotu života, jímž je dobrý zdravotní stav. Povinné pojištění – přispívají opravdu všichni a vybere se více peněz – je proto morálně legitimní; prospěch z něho mají všichni, a kdyby nebylo, mnozí by zbytečně trpěli a umírali. Stát je tedy morálně oprávněný přikázat, aby lidé platili pojištění.

Nechci se s Jochem přít o seznam, co stát může, či nemůže zakazovat a přikazovat, protože to je poněkud mimoběžné jádru mé úvahy. Tvrdím, že dobrá proočkovanost populace je důležitým dobrem, z něhož mají prospěch všichni. A dodávám (kromě jiného), že pokud proočkovanost klesne, může vzniknout epidemie nějaké choroby. Jinými slovy, odpírači očkování ohrožují nejen sebe, ale především své děti a sousedy, spolupracovníky, celou společnost. Navíc „se jen vezou“ na bezpečí, jež jim s určitým (byť malým) rizikem zajišťují všichni ti, kdo sebe a své blízké očkovat nechají.

Tento argument – možná újma jiným – Joch zcela přehlíží, třebaže je pro mé závěry klíčový. Když stát zakazuje vraždy, dělá to proto, že vražda působí újmu (oběti, příbuzným…). Pokud stát přikazuje očkování, dělá to proto, že nedostatečná proočkovanost může způsobit újmu (dokonce nemalou) jiným členům společnosti.

Jen důvody pro povinné očkování

Závěrečná část Jochova článku je mi zcela nepochopitelná, zřejmě si chtěl nahrát na nějaký efektivní a úderný závěr. Závěrům článků však spíše sluší respekt k tomu, co oponent skutečně napsal a dodržování základních principů interpretace textu. Joch mi podsouvá jakousi obhajobu (byť implicitní) expertokracie; expert si prý myslí, že má právo vládnout, a pokud možno absolutně. Joch by to však raději riskl s náhodně vybranými členy parlamentu než s jedním Davidem Černým a jeho kolegy.

Udělal jsem jediné – ve veřejném prostoru jsem uvedl důvody, proč by mělo být očkování povinné, zbytek velmi rád a s lehkým srdcem nechám na politicích. A upřímně, vůbec nečekám, že by je můj článek vyburcoval k nějaké horečnaté činnosti.

Možná jsem natvrdlý, ale nikde ve svém článku nenacházím ani náznak, že bych měl vládnout nebo že by měli vládnout experti, uniká mi, že bych někde navrhoval zavrhnout demokratickou formu vlády a nahradit ji experty. Udělal jsem jediné – ve veřejném prostoru jsem uvedl důvody (dle mého soudu dobré), proč by mělo být očkování povinné, zbytek velmi rád a s lehkým srdcem nechám na politicích. A upřímně, vůbec nečekám, že by je můj článek vyburcoval k nějaké horečnaté činnosti.

Joch veřejně vyjadřuje své názory často. Byl by velmi překvapený, kdyby ho někdo obvinil z implicitní podpory expertokracie vyúsťující do jakési totality expertů. Pobouřilo by ho to a ohradil by se, že tak se slušná polemika nevede. Bylo by proto hezké, kdyby svá očekávání férovosti od oponentů přetavil do své férovosti vůči oponentům. Protože takhle se slušná polemika nevede.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.