Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

O lidské pýše aneb Jak vyčistit vodu od plastových mikročástic

  18:02
Jsme každodenně konfrontováni s vážnou devastací nejen vnější přírody (vzduch, voda, půda), ale i té „vnitřní“ (duchovno a morálka), a je jasné, že se buď zastavíme a najdeme východisko z této slepé uličky, či budeme nečinně čekat na bohyni Nemesis, aby nás bez výjimky ztrestala. I když voda s mikroplasty je dost brutálním trestem.

ilustrační foto foto: Shutterstock

Celý svět pije vodu kontaminovanou lidským okem neviditelnými plastovými částicemi. Znečištění kohoutkové vody je ohromující: v USA prý dosáhla 92, v Evropě „jen“ 72 procent. Ve vzorcích z pěti kontinentů, což můžeme nazvat globální průměr, odborníkům na veřejné zdraví vyšlo číslo 83 procent. Ukázaly to testy pitné vody ve více než dvanácti zemích světa (USA, Německo, Velká Británie, Francie, Indie, Libanon a další), které si objednala nezisková organizace Orb.

Šokující, přímo hororová zpráva se jmenuje Invisible: The Plastic Inside Us, tedy Neviditelné: plasty v nás. Průměrný počet plastikových vláken nalezených v každém 500mililitrovém vzorku se pohyboval od 1,9 v Evropě až po 4,8 v USA. Odborníci nyní zkoumají, jaký mohou mít všudypřítomné mikroplasty obsahující patogeny dopad na zdraví lidí. Spoluautorka zprávy Sherri Masonová dokonce tvrdí, že do určité míry jsou kontaminované už i balené vody.

Filozofická podstata

„Víme, že plasty se kvůli potravinovému řetězci dostávají do našeho těla. A teď už také víme, že v tomto procesu hraje roli i pitná voda. Je otázka, zda nejdeme východisko,“ cituje zpráva bangladéšského ekonoma Muhammada Yunuse, který v roce 2006 obdržel Nobelovu cenu za mír. Opravdu, co s tím budeme dělat? Existují strategie vlád a vodárenských společností, jak zamezit další kontaminaci a jak vyčistit – za náklady přesahující mnoho tisíc miliard dolarů – vodu, aby v ní nebyly plastové mikročástice? Jistěže ne.

Člověk vymyslí něco, co ještě neexistuje, pak to vytvoří a je nesmírně šťastný a pyšný, jak je chytrý, že si to vymyslel, a jak je šikovný, že myšlenku realizoval. Zapomněl však na zásadu, že to, co vymyslí a následně vytvoří, by mělo být v souladu s nějakým svatým řádem přírody či existence života na Zemi.

Problém spočívá v tom, co v řeckém starověku popsali slovem hybris. Znamená pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, jež nutně vyvolá trest bohů, který pak postihne celou společnost. Hybris označovala jednání smrtelníka, který nezná míru vůči bohům, králi a později i vůči obci, vzpourou proti řádu světa. Takové jednání jistě ztrestá bohyně Nemesis. Proto je od nejstarších dob přísně trestala. Staré řecké přísloví „koros–hybris–até“ (blahobyt–pýcha–pád) varovalo před svévolným vystupováním a bylo jedním z témat řecké tragédie.

Člověk moderního Západu ve své domýšlivosti už několik set let, zhruba od doby, kdy syn tehdy nejmocnějšího bankéřského rodu Giovanni Medici v březnu 1513 byl zvolen papežem pod jménem Lev X., neustále uvolňuje různé síly, jenže pak s odstupem času zjišťuje, že nad nimi začíná ztrácet kontrolu.

Filozofická podstata tohoto počínání je jednoduchá: člověk vymyslí něco, co ještě neexistuje, pak to vytvoří a je nesmírně šťastný a pyšný, jak je chytrý, že si to vymyslel, a jak je šikovný, že myšlenku realizoval. Zapomněl však na zásadu, že to, co vymyslí a následně vytvoří, by mělo být v souladu s nějakým svatým řádem přírody či existence života na Zemi. Pokud toto pravidlo arogantně ignoruje, vystaví sám sebe, ale spíše celou přírodu včetně lidstva vážným rizikům.

Cena rizik a nežádoucích účinků

A stane se, například v kauze mikroplastů ve vodě, že džina, kterého vypustil z lahve, už nikdy nebude schopen dostat zpátky. Ekonomové tvrdí, že současná forma kapitalismu zásadu udržitelnosti vědomě vyřadila ze systému jen proto, aby bylo možné neustále zvyšovat zisky. V účetních knihách ale nefiguruje cena rizik a nežádoucích účinků daného byznysu, protože kdyby se započítaly a sečetly, často by byly větší než samotný zisk.

V účetních knihách nefiguruje cena rizik a nežádoucích účinků daného byznysu, protože kdyby se započítaly a sečetly, často by byly větší než samotný zisk

Jsme každodenně konfrontováni s vážnou devastací nejen vnější přírody (vzduch, voda, půda), ale i té „vnitřní“ (duchovno a morálka), a je jasné, že buď se zastavíme a najdeme východisko z této slepé uličky, nebo budeme nečinně čekat na bohyni Nemesis, aby nás bez výjimky ztrestala. I když voda s mikroplasty už je sama dost brutálním trestem.

Autor: