V Česku běsnící protiruská propaganda měla donedávna na svém vývěsním štítu jméno ruského profesora Andreje Borisoviče Zubova. Donedávna, protože nyní dal našim protiruským médiím ťafku – rozhovor o „ruské propagandě“. A přitom zůstal historik a politolog Zubov stále velkým kritikem Kremlu, jak dokázal ve zbytku rozhovoru.
Na otázku internetového deníku Neovlivní.cz, jak funguje ruská propaganda, odpověděl Zubov bezelstně, že v Rusku i v Česku máme příliš velký strach z propagandy, a to kvůli minulosti, kdy nebyl internet, a komunikační kanály bylo možné přiškrtit.
Ale v době nezávislého internetu „je na vás, jaké zpravodajské servery chcete číst, jaké zdroje chcete používat. My, nejen v České republice nebo v Rusku, ale na celém světě, dodnes nechápeme, že doba propagandy je za námi.“ Doslova to řekl profesor Zubov, donedávna ikona protiruské propagandy, kterou tím odkázal do prehistorických mezí, kam skutečně se svým, ve studené válce zamrzlým myšlením patří.
Vysoké morální principy
A Zubov dodal, a stojí za to jeho slova nekrátit: „Problém je úplně jiný. Vidíme, že to nebyla propaganda, co tvarovalo mozky, ale že mozky tvarovaly propagandu. Lidé si vybírají, co se jim líbí. A je velkým problémem u nás v Rusku, že tolik lidí preferuje sledování propagandistických, agresivních, imperialistických informačních kanálů, i když mohou přepnout na jiné.
Profesor Zubov se domnívá, že proti propagandě nejlépe obstojí dobře známé osobnosti v politickém a společenském světě, které se chovají podle vysokých morálních principů |
Máme nezávislé noviny, máme nezávislé televizní stanice a nejsou vůbec špatné. A někteří lidé je sledují. Ale většina sleduje ty hrozné propagandistické kanály z vlastní vůle. Propaganda jenom poskytuje možnosti. A lidé tyto možnosti buď přijímají, nebo odmítají. To je nový trend. Myslím si, že stejná situace je v České republice.“
Takže profesor Zubov sděluje, že v Rusku jsou nezávislé noviny a nezávislé televizní stanice, a že vůbec nejsou špatné. A že nejde o propagandu, ale o svobodnou vůli.
Deník Neovlivní.cz se zeptal, zde je řešením nabízet stále víc alternativních informací. Podle Zubova jsou alternativní informace k dispozici. Důležité je ale dělat něco, čemu lidé věří, co přijímají. Třeba říkat, že imperialistické, nacionalistické, agresivní chování je špatné. A že jiná cesta je humánnější, je principiálně lepší a v životě užitečnější.
Mělo by se jít cestou vysvětlování a příkladů, a že proti propagandě nejlépe obstojí „dobře známé osobnosti v politickém a společenském světě, které se chovají podle vysokých morálních principů“.
Lidé nejsou hloupí
Profesor Zubov je akademicky myslící osobnost, proto se zde ocitl na tenkém ledě. Není to ale jeho vinou, jaké „osobnosti“ se člověku promítnou před vnitřním zrakem, když se začne hovořit o protagonistech protiruské propagandy u nás.
Lidé nejsou hloupí. Sledují, co veřejně známé osobnosti dělají, jak žijí, jsou-li to lidé poctiví, důvěryhodní, nebo nejsou. |
Třeba europoslanec, bývalý člen komunistické strany, který svou duši upsal Státní bezpečnosti a udal jí jména několika svých spolupracovníků, jen aby mohl jezdit na výlety do Sovětského svazu. A další postavy bývalých komunistů, svazáckých funkcionářů, mluvčích tabákového průmyslu, či novinářů píšících angažovaně již za minulého režimu, kteří jen změnili barvu.
Skutečně, jak radí profesor Zubov: „Nejlepší propagace správných hodnot nejsou slova, ale osobní příklad. Lidé nejsou tak hloupí. Sledují, co veřejně známé osobnosti dělají, jak žijí, jsou-li to lidé poctiví, důvěryhodní, nebo nejsou. Ve všech aspektech – od rodinného života až po jejich ekonomické aktivity. To je podle mého názoru hlavní problém, ne problém propagandy a kontrapropagandy.“
Ztráta důvěry
Zlatá slova, jenomže právě ona jsou zdrojem toho, co profesor Zubov vidí jako problém: „Tady v České republice nebo v jiných západních zemích, mnoho lidí nevěří vlastním informačním zdrojům. Myslí si, že také produkují lži a pracují v zájmu nějakých ekonomických skupin, oligarchů nebo politických stran, ale ne v zájmu pravdy. To je hlavní problém. Ztratili jsme důvěru ve vůdčí osobnosti naší civilní společnosti. Proto proniká ta černá propaganda do mozků lidí na Západě i v naší zemi.“
Ztratili jsme důvěru ve vůdčí osobnosti naší civilní společnosti. Proto proniká ta černá propaganda do mozků lidí na Západě i v naší zemi. |
Ono, mezi námi, věřit těmto profláknutým, nyní protiruským propagandistům by bylo – z dobrých důvodů, naznačených výše – tlačením stejně černé propagandy do mozků lidí. Navíc dává profesor Zubov ránu všem protiruským think tankům a europropagagitcomům vznikajícím v rámci Evropské unie a lákajícím za skutečně „dlouhé peníze“ nájemné pisálky do svých řad s úkolem nikoliv psát objektivně o svém nejlepším vědomí a svědomí, ale od počátku na zakázku protirusky.
Zubov logicky dovozuje, že „problém není v navýšení zdrojů pro kontrapropagandu, to je špatná cesta. Jde o to zvýšit důvěru uvnitř společnosti. Důvěru a solidaritu.“
Česká protiruská propaganda
To už bude problém. Jak zvyšovat důvěru k lidem, kteří byli za každého režimu nahoře? Kteří svým agresivním napadáním druhých se jen snaží odvrátit pozornost od sebe a své minulosti?
Česká protiruská propaganda se zřejmě řídí heslem, že když něco nejde silou, jde to ještě větší silou. Snad ji neplatí český daňový poplatník. |
Lidem, kteří se snaží druhé umlčet, po bolševicku je kádrují a vypracovávají bonzácké seznamy, které úslužně nabízejí nikoliv k rozšíření všeobecné svobody projevu, ale naopak k využití coby černých listin, k omezení svobody slova druhých? Lidem, kteří nejsou po voltairovsku solidární, a neuvolní o své újmě trochu místa ve veřejnoprávních prostředcích lidem, kterým se toho prostoru ne a ne dostat?
Takoví lidé jsou dvojnásob škodliví, protože věřit se jim nedá, a naopak přidávají věrohodnosti veškeré kritice, která na ně směřuje – a to i kdyby byla přehnaná. Tito lidé svou nedůvěryhodností otvírají možnosti opětně s lidmi manipulovat. Proto má profesor Zubov pravdu. Jako by opsal ze smíchovské synagogy: „Ne mocí, ani silou, ale duchem mým, praví Hospodin zástupů.“
Jenže česká protiruská propaganda se zřejmě naopak řídí heslem, že když něco nejde silou, jde to ještě větší silou. Doufám jen, že ji neplatí český daňový poplatník.
