Lidovky.cz

Nový rozměr sporu Duky a Halíka aneb O roli katolické církve

  18:40
Spor nejvyššího představitele české katolické církve Dominika kardinály Duky s knězem Tomášem Halíkem získal nový rozměr kvůli vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi a světské moci obecně a přesáhl tuto církev. Je jejím úkolem udržovat diplomatické vztahy se státní mocí, nebo má politiky kritizovat?

Prezident Miloš Zeman (vpravo) a kardinál Dominik Duka se sešli, aby vyřešili letité spory ohledně církevních restuticí. foto:  Dan Materna, MAFRA

Před několika měsíci byl tématem spor nejvyššího představitele české katolické církve Dominika kardinály Duky s knězem Tomášem Halíkem, v našem kontextu možná nejvýraznější neoficiální církevní autoritou, o postoj k uprchlíkům a prezidentu Miloši Zemanovi.

Zatímco Duka trvale zastává zdrženlivý postoj k uprchlíkům a je diplomatický vůči Zemanovi, Halík byl pro vstřícnost k uprchlíkům a prezidenta tvrdě kritizoval. Tento spor dvou představitelů české katolické církvi ale také ukazuje názorový střet uvnitř ní samotné. Jako by si nebyla jistá, kam má směřovat.

Je třeba spíše opatrný diplomatický postoj, nebo nesmlouvavá prezentace kontroverzního názoru? Je prozíravější politicko-strategický postoj a rezervovanost vůči uprchlíkům, nebo hlásání evangelijní pomoci těm, kdo jsou „nazí, na cestách a ve vězení“? Za těmito „dílčími“ neshodami se skrývá neshoda o budoucnosti katolické církve: Má se snažit vycházet vstříc tradiční zbožnosti, nebo pěstovat pluralitu a orientovat se na vzdělanostní elitu?

Dopady odlišných postojů

Tento spor je stále živý a získal nový rozměr Zemanovým (ne)udělením státního vyznamenání Jiřímu Bradymu, jenž přežil nacistický koncentrační tábor a byl několikrát mezinárodně oceněn za osvětlování nacismu. Zeman mu údajně odmítl udělit vyznamenání, protože jeho synovec, ministr kultury Daniel Herman, se proti prezidentově vůli setkal s dalajlamou.

V současnosti není jasné, jaké dopady budou mít odlišné postoje Duky a Halíka na českou katolickou církev. Jejich spor se však ještě více vyhrocuje, což potvrzuje zejména Halíkova výzva „všem slušným lidem“.

Halík zareagoval jednoznačnou interpretací Zemanovo jednání jako nestoudného politického handlu a vyzval „všechny slušné lidi“, aby zvážili účast na hradní oslavě. Stejně jednoznačně ale zareagoval Duka – nejenže se oslavy zúčastnil, ale od prezidenta 28. října státní vyznamenání přijal.

V současnosti není jasné, jaké dopady budou mít tyto dva odlišné postoje na českou katolickou církev. Spor Duky a Halíka se však ještě více vyhrocuje, což potvrzuje zejména Halíkova výzva „všem slušným lidem“. Co z ní vyplývá pro představitele katolické církve, kteří se oslavy nejen zúčastnili, ale i byli oceněni, je evidentní.

Otázka diskuse

Nový rozměr sporu nespočívá v jeho vyhrocení, ale v tom, že toto vyhrocení přesahuje hranici pro konstruktivní dialog. Je možné vést diskusi za předpokladu, že druhá strana nepatří mezi „slušné lidi“? Spor se tím nejen prohlubuje, ale i rozšiřuje. Od oslavy na Pražském hradě se totiž distancoval například i bývalý primas český Miloslav kardinál Vlk, nový plzeňský biskup Tomáš Holub či vládní strana KDU-ČSL, jež má ke katolické církvi blízko.

Je možné vést diskusi za předpokladu, že druhá strana nepatří mezi „slušné lidi“? Spor se tím nejen prohlubuje, ale i rozšiřuje.

Toto distancování se přesahuje katolickou církev, protože od hradní oslavy se distancovala i ODS či TOP 09. A na alternativní oslavě 28. října na Staroměstském náměstí uspořádané i na protest proti prezidentu Zemanovi promluvili nejen představitelé církví, ale i politická (primátoři a starostové měst), kulturní a vzdělaností elita (rektoři univerzit) a zúčastnily se jí davy občanů, což nelze odbýt poukázáním na „pražskou kavárnu“. Patří k ní například rektor Masarykovy univerzity v Brně či zlínský primátor?

Nedávno generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl prohlásil, že vůči uprchlíkům panuje v této instituci shoda a odlišný názor intelektuálních a mediálně silných neoficiálních církevních autorit je součástí názorové plurality katolické církve, přičemž vyhrocování sporu Duky a Halíka považuje za nešťastné. Názorové rozštěpení kvůli hradní oslavě však tuto smířlivost usvědčuje z omylu.

Pravda a lež

Když to vypadalo, že neshodu o uprchlících zažehnává ochlazování tohoto problému, spor opět propukl kvůli vztahu k prezidentu Zemanovi a světské moci obecně. Je úkolem katolické církve udržovat diplomatické vztahy se státní mocí, nebo má, když učiní „špinavost“, vystoupit a politiky kritizovat?

Morální rovina – kdo mluvil pravdu – přerůstá do politicko-diplomatické úrovně. Z hlediska katolické církve, jež mimo jiné hlásá morálku, nelze totiž ignorovat lež.

Spor symbolizovaný Halíkem a Dukou v současnosti přesáhl nejen tyto osobnosti nebo dvě křídla katolické církve, ale i ji samotnou, přičemž se zdá, že kardinál Duka se zachoval – odhlédneme-li od morálky, která je pro katolickou církev prvotní – z politicko-diplomatického hlediska, které podporuje, nešťastně. Pokud totiž s Halíkem souhlasil kardinál Vlk, biskup Tomáš Holub i společensko-kulturní elita, která se semkla za Bradym, je přijetí státního vyznamenání obtížně pochopitelné a možná chybou.

Morální rovina – kdo mluvil pravdu – přerůstá do politicko-diplomatické úrovně. Z hlediska katolické církve, jež mimo jiné hlásá morálku, nelze totiž ignorovat lež. Nevíme sice, kdo má ve sporu Zemana s Bradym pravdu, ale účastní se jej ten, kdo byl nedávno soudně usvědčen ze lži, a mezinárodně respektovaná osobnost, o jejíž mravní integritě nikdo – ani Hrad – otevřeně nezapochyboval.

Mravní kompromitace

Kardinál Duka přijetí svého státního vyznamenání ospravedlňuje tím, že je pro katolickou církev jako takovou – oceněním jejího dlouhodobého blahodárného působení v Česku. To je chvályhodná interpretace, lze však státní vyznamenání přijmout, i když ho Zeman podle Bradyho, který přežil nacistický koncentrační tábor, používá pro své politické hry?

Kardinál Duka se vystavil riziku, že ho část katolické církve i laické veřejnosti odsoudí jako mravně zkompromitovaného člověka, na jehož činy lze nahlížet jako na splacení dluhu za udělení státního vyznamenání

Už nejde o to, má-li katolická církev postupovat diplomaticky, nebo otevřeně – věnovat se pluralitě či budování mostu k vzdělanostní elitě, nebo rozvíjet tradiční zbožnost – koneckonců má činit obojí. A do pozadí ustupuje i vztah k uprchlíkům.

Kardinál Duka se totiž přijetím státního vyznamenání vystavil podobnému riziku jako Miloš Zeman, že ho část katolické církve i laické veřejnosti odsoudí jako mravně zkompromitovaného člověka, na jehož činy lze nahlížet jako na splacení dluhu za udělení státního vyznamenání. A to je v rámci katolické církve, instituce, jež vždy hlásala morálku, politováníhodné.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.