Diskuze
Nový rozměr sporu Duky a Halíka aneb O roli katolické církve
Děkujeme za pochopení.
J. Hanzlík
Hazard duchovní správy
Církev v dobách reálně-socialistické normalizace přijímala do kněžských řad také na víru obrácené různé typy intelektuálů a současně riskovala jejich duchovní labilitu v podobě nutkavého sklonu k mentorování kultovních tradic a vlastní ctižádostivé sebeprezentaci. Kněz Halík pochází výchovou z čistě ateistického prostředí a jeho duchovní angažmá v církvi bylo - domnívám se - také jistou intelektuálskou spekulací s kariérní perspektivou. Překvapuje jen, že je církev tak tolerantně smířlivá k podobným aktivitám, včetně "vědecké" osvěty v kostelech propagací teorií ateistických představ o našem světě jako výsledku sofistikované soustavy náhod, kterou prezentuje také rozporuplný kněz dr. Vácha, a nemá odvahu tyto aktivisty zbavit kněžského svěcení a tím možnosti dále exhibovat v kněžských ornátech, ač pro to má odpovídající nástroje. Rituální tanečky s ideologizovanou vědou se nemusí církvi vyplatit. Vědovíra nebo vírověda jsou pak jako kočkopes.
J. Hanzlík
Církev a politika
Novinářské konstrukce uváděného sporu, který má údajně určit směřování římsko-katolické církve, je nepochopením hierarchického uspořádání této kultovní a kulturní instituce, jejího nadčasového významu i historické civilizační role. Na jedné straně řadový kněz, kverulant, se svým ambiciózním edukačním bludem osvěty církve a na druhé kardinál, arcibiskup pražský a primas český, mající nesouměřitelnou odpovědnost. Kardinál Duka neodpovídá za způsoby našeho prezidenta a už vůbec nemůže ostentativně pohrdnout udělením řádu z moci prezidentova úřadu, protože je vázán důstojností církevní instituce a respektu k světské moci státu, reprezentovaného prezidentem. Naproti tomu Tomáš Halík “riskuje” jen svou osobní pověst prezentací svých názorů multikulturního humanisty a mezináboženského aktivisty a jako kněz nemá co ztratit. Svátosti, které věřícím uděluje, jsou platné.
Autor zcela zjevně
patří k náměsíčným tmářům - jak jinak a fandí této samozvané elitě.
Autor operuje s domněnkami
Lidově se tomu co píše říká "Plete si hrušky s jablky" a ještě k tomu předkládá své domněnky jako fakta a pracuje jen s těmi informacemi, které jsou v souladu s jeho názorem.
P.S. Halík je představitel toho směru uvnitř katolické církve, který církev oslabuje. Církve musí, už ze své podstaty, být politicky neutrální a konzervativní. Což neznamená, že církev musí být neutrální i ve věcech morálky. Tam aktivní být musí, ale nesmí to mít za cíl politické angažmá!
Ale u Halíka je jasné, že mu mnohdy nejde jen o obranu morálky, ale cíleně útočí bez rozdílu, zda jsou věřící, katolíci nebo ateisté, na všechny, jejichž názory (např. migranti, Evropská unie) nejsou v souladu s jeho. A když začal sledovat i své politické, ryze individuální cíle, bylo napomenutí Halíka ze strany nejvyšší autority katolické církve v ČR na místě.
Zemanovo problematické pojetí oslav 28.října je jen zástupný a zveličený problém, který v tomto zásadním sporu o funkci církve ve společnosti mezi Halíkem a kardinále
Re: Autor operuje s domněnkami
Pokr: , který v tomto zásadním sporu o funkci církve ve společnosti mezi Halíkem a kardinálem Dukou nehraje žádnou významnou roli. Spíše je to jen záminka, která má Halíkovi získat přízeň všech, kteří Zemana nemají v oblibě a prezentace i průběh slavnostního večera na pražském hradě se jim nelíbil. Upřimně řečeno, mně se také nelíbil, ale to neznamená, že vůči působení Msgre Halíka, jak v politickém, tak i v církevním prostředí, nezůstávám hodně kritický a považuji jeho útok na prezidenta jako ryze účelový, směřující k jeho zviditelnění.
Halík staví věřící vysoko nad atheisty.
Problém je v tom, že staví věřící muslimy nad české ( evropské, bělošské) atheisty. Tím se stal nepřítelem českého národa. Pátou kolonou našeho odvěkého nepřítele - islámu.
Karelkarel
Kdo rozděluje církev a společnost?
Autor operuje
domněnkami jako s fakty - neudělení státního vyznamenání
J.Bradymu s údajnou prezidentovou licitací stran setkání Hermana s
Dalajlámou, o které však nikdo kromě Hermana neví. Na Dukově konfrontaci s názorem Tomáše Halíka staví svou
konstrukci o názorovém rozdělení církve. Přitom je zjevné, že Halík je z hlediska církve i převládajícího občanského názorového proudu spíše extremista. Rozděluje-li podle jisté části představitelů intelektuální
sféry Zeman národ, rozděluje ho Halík a další neméně. Je jen třeba autorovi
připomenout, že Duka se zjevně řídí zdravým rozumem, nikoliv přáním rádoby
elity národa obecně nazývané „pražská kavárna,“ do které samozřejmě patří i
brněnský rektor či zlínský starosta.